– „Mohli by alespoň jednou týdně v sobotu uklidit, aby byl dům v neděli čistý,“ říká rozrušená Barbara. – Takový nepořádek jsem v životě neviděla.
Není to ani rok a já ten byt nepoznávám. Stejně jako syn, jako jeho žena. Podlahy nebyly umyté, nejspíš ani jednou, a o oknech ani nemluvím. V kuchyni to smrdí tak, že se tam nedá sedět. Lednice smrdí a teď ji můžeme jedině vyhodit, a to byla skoro nová.
Synově ženě je třicet, už to není žádná holka. Zdá se, že je dobrého původu. Dobře udržovaná, hezká . Ale v co proměnila můj byt, to se nedá popsat!
Dá se do něj vstoupit jen s plynovou maskou ! Všechno je rozházené, pomíchané, oblečení na podlaze, hrnky na pohovkách (!), a dokud nedojdete k pohovce , můžete zakopnout a zabít se .
Barbařin syn se asi před rokem oženil, novomanželé se hned nastěhovali do bytu, který dostali od rodičů.
Barbara a její manžel Maks mají jediného syna. Před několika lety pro něj koupili byt, ale je napsaný jen na Barbaru, takže je klidnější. Kdyby se něco stalo, její snacha nebude mít o co žádat.
Šťastní novomanželé se do bytu rovnou nastěhovali, aniž by přemýšleli o tom, komu formálně patří. Žijí, jako by byli doma, a tak si toho dovolují až příliš, domnívá se Barbara. Nejvíc jí vadí, že snacha vůbec neuklízí.
– Když je často navštěvuji, je tam vždycky nepořádek,“ stěžuje si Barbara. Před týdnem jsem to nevydržela a zvýšeným hlasem jsem ji poučila o nepořádku v bytě.
Šla jsem k nim a ukázalo se, že snacha je doma. Vidím ji, jak tam sedí, dělá si nehty a všude kolem je naprostý nepořádek. A rozházené hlavně její věci: v předsíni, v ložnici – od skříní až po podlahu. Hadry, lahve, boty, nádobí – všechno rozházené, na stolech, na nové pohovce a všechno pod jejíma nohama.
Snacha se začervenala, zbledla, něco si vymlouvala v odpovědi……
Řekla jsem, co jsem si myslela, a šla domů. Varovala jsem je, že jestli je ještě jednou přistihnu při něčem podobném, pošlu je buď do pronajatého bytu, nebo k rodičům na svobodárnu. Jak si můžete nevážit toho, co jste dostali téměř zadarmo?
Večer mi volal syn – co se tam stalo, co je to za povyk? Taky jsem si mu postěžoval. Po dvou dnech mlčení mi zavolala snacha, omluvila se, řekla, že pochopili svou chybu a už se to nebude opakovat.
Když jsem k nim v úterý přišla na návštěvu, byt zářil čistotou. Jak se později ukázalo, úklid neprováděla ona, ale najatá úklidová firma.
V neděli jsem se vracela z kostela s přítelem…….
Začala se mě vyptávat, jak ti mladí lidé bydlí , tak jsem jí navrhla, aby je navštívila, a navíc ten byt byl blízko. Měla jsem klíč, a tak jsem bez problémů otevřela……
V bytě byl opět nepořádek. Šli jsme do kuchyně a ve dřezu ještě leželo nádobí z předchozího dne. Syn a snacha ani nevyšli z pokoje, aby nás pozdravili. Prohlédli jsme si byt a já se před přítelem tak styděla, že ani nedokážu popsat, jak moc jsem se styděla.
Druhý den jsem za nimi šla znovu, abych jim to řekla, ale našla jsem byt prázdný. Zavolala jsem synovi a ten mi řekl, že odešli, protože už nechtěli bydlet pod mým dohledem.
Teď mě nechtějí kontaktovat , a já nechápu, proč se urazili. Chtěla jsem jen, aby udržovali pořádek. Místo aby mě poslechli, rozhodli se urazit. To je jejich právo. Nemyslím si, že je to moje chyba.
