Jmenuji se Victoria. S manželem jsme se vzali před třemi lety. Před rokem a půl jsme se stali rodiči. Narodila se mi úžasná dcera Kate.
Letos, i když je naše dcera ještě tak malinká, jsme se s manželem rozhodli, že pojedeme na dovolenou k moři.
Když nás navštívila moje maminka, řekli jsme jí o našich plánech.
Moje maminka řekla:
– Jak budete trávit dovolenou? Nebudete s ní moci strávit opravdovou dovolenou. Moje sousedka se právě vrátila z dovolené. Její děti ji vzaly k sobě, aby se o ně postarala. Já bych taky jela k moři, ale prostě na to nemám peníze.
Maminčinu narážku jsme samozřejmě pochopili, ale neřekli jsme jí to hned. Rozhodli jsme se, že se poradíme a promyslíme si to.
Každopádně druhý den jsme mamince řekli, že chceme, aby jela s námi. Ale já jsem to mámě upřímně řekla:
– Poslouchej, mami, celý výlet platí Adam. Dáme ti peníze i na maličkosti. Ale ty tam budeš, abys nám pomohla s Kate. Dám ti peníze navíc! Jen aby se to Adam nedozvěděl!
Máma ochotně souhlasila.
A tak jsme jeli k moři.
První den jsme strávili společně. Po výletě jsme byli unavení a šli jsme brzy spát.
Ale druhý den Adam řekl mámě:
– Dneska vezmeš Kate s sebou. Večer chceme jít do restaurace.
– Já bych rád, ale bohužel nemůžu. Včera jsem si koupil dva zájezdy a brzy ráno odjíždím! – řekla máma.
– Mami, počkej! Já nechápu, co se děje! Měla jsi nám pomoct s dítětem. Na tom jsme se dohodli od začátku.
– Ale já jsem koupila jen dva výlety. Beru si jen dva dny volna pro sebe a na dovolenou. A pak vám pomůžu s dítětem! -slíbila nám to naše matka.
Samozřejmě jsme souhlasili.
A po dalších dvou dnech maminka řekla:
– Myslím, že jsem nachlazená! Co kdybyste se na chvíli postarali o Kate? Nechci, aby onemocněla!
– Mami, vůbec nevypadáš nemocně. Nemáš rýmu ani kašel! – Byla jsem překvapená.
Uplynul týden. Máma si pořád stěžovala, že jí není dobře. Pak jsem viděla mámu jíst zmrzlinu.
– Máma: Co to děláš? Co tvoje bolest v krku? Nebo ti vůbec není špatně a celé ty dny nám lžeš?
– Ale já si chci taky odpočinout! Nechci sedět s Kate! Já taky pracuju a jsem unavená! Já nejsem chůva! – řekla mi máma.
Byla jsem rozhořčená:
– Ale dohodli jsme se, že ti zaplatíme dovolenou a ty nám pomůžeš s dítětem. A ty máš dovolenou pro sebe !
Byla jsem na mámu velmi uražená.
Tak jsme s ní po zbytek dovolené nemluvili.
Přijeli jsme domů, ale pořád jsme spolu nemluvili.
Už jsou to tři měsíce, ale nemůžu mámě odpustit, co udělala……
