Spěchal jsem za matkou. Je to dochvilná žena, takže přijde včas. Podíval jsem se do kapsy, jestli tam mám ještě peníze, které jsem si pro ni připravil. Blíží se Vánoce, asi nemá peníze. Sešli jsme se, objali se a objednali si každý šálek kávy. Pak mi matka předala dárek.
-Máš to, dcero. Není to drahý dárek, ale měl by se ti líbit.
Podívala jsem se dovnitř, byl tam rámeček na obrázek. Byla tam naše rodinná fotka. Táta mě držel v náručí a já věšela hračku na vánoční stromeček. Máma se na nás dívala s úžasem.
Do očí se mi draly slzy. Vánoce byly vždycky mým nejoblíbenějším svátkem. Ráda jsem je slavila s maminkou a tatínkem. Byla škoda, že čas tak rychle utíká.
Vytáhla jsem z kapsy obálku s penězi a podala ji mamince. Všemožně se bránila, nechtěla si ode mě nic vzít, ale já trval na svém. Seděli jsme v kavárně několik hodin. Vzpomínali jsme na naše hřejivé rodinné tradice.
Vrátil jsem se domů. Manžel se právě vrátil z práce. Věděla jsem, že nás čeká hádka. Než jsem stačila vejít dovnitř, začal na mě křičet:
– Zase se chováš jako dřív? Kam se poděly peníze? Pořád je dáváš své matce? Jak dlouho ji chceš živit ? Je to zdravý člověk, ať si na živobytí vydělá sama.
Mlčky jsem počkala, až se manžel uklidní, a pak jsem klidně promluvila:
– Vánoce se blíží. Dobře víš, že nemá nikoho jiného než nás. Máma má zdravotní problémy. O jaké práci se můžeme bavit?
– I my budeme brzy vyčerpaní, když budeme pracovat bez odpočinku. Šetřili jsme peníze na svátky a ty jsi je dal mamince. My chodíme do práce a vyděláváme peníze, abychom vaši maminku uživili, a ona prodala otcův byt a má vlastní peníze. Věděl jsi o tom? A kdybys to věděl, řekl bys mi pravdu?
Zabouchl dveře a odešel z domu. Věděla jsem, že potřebuje vychladnout. Uplyne nějaký čas a on se vrátí, jako by se nic nestalo. Od té doby, co otec zemřel, jsem finančně pomáhala matce. Je mi jedno, jestli prodala otcův byt, nebo ne. Nejdůležitější je, že je živá a zdravá.
