Jsou chvíle, kdy je v domě nějaká negativita. Upřímně řečeno, nejsem šťastná z pesimismu, kterým jsem naplněna, ale tak to prostě je. Nemůžu si pomoct. Tato negativita přišla do mého života po několika nepříjemných chvílích s lidmi.
Pravděpodobně ty příběhy zanechaly v mém životě nepříjemnou stopu. Od té doby nerad přijímám návštěvy, natož abych chodil k někomu domů.
1. Návštěva u matčiny kamarádky-
V té době jsem byl ještě mladý. Maminka mě neměla u koho nechat, a tak se rozhodla, že mě vezme s sebou. Teta Lucie pozvala maminku a tatínka na oslavu svých narozenin.
Ale úplně zapomněla, že mě rodiče mají. Z prahu jsem jí předala kytici květin. Teta zbledla a řekla:
– Neměla jsi ji u koho nechat? Máme tady oslavu, ne mateřskou školku. Měli jsme dohodu.
Vzpomínám si, že když jsem tato slova slyšela, okamžitě jsem se rozplakala a požádala, abychom mohli jít domů. Otec mě vyzvedl a odvezl k babičce. Při vzpomínce na tu chvíli jsem dlouho plakala.
Druhá návštěva byla návštěvou viděnou z pohledu dospělého. Právě jsme začali chodit s mým budoucím manželem. Pozval mě na Silvestra. Souhlasila jsem.
Přišli jsme pěkně oblečení, měla jsem krásné šaty a jehlové podpatky. Jakmile jsme se posadili, zavolal mě do kuchyně, abych nakrájela saláty.
Saláty jsem si mohla udělat doma. Předtím jsme se s přítelem zeptali, jestli musíme něco vařit. Řekli, že ne.
Ušpinila jsem si oblečení, byla jsem unavená a chtělo se mi spát. Byla to nejhorší oslava mého života.
Dalším případem byl výlet k prarodičům mého manžela. Navštívili jsme je před Velikonocemi. Všechno bylo skvělé, dokud nám neřekli, že máme chytat a porcovat kuřata na vývar.
Chápu, že jsou staří a potřebují pomoc, ale nemohli nás varovat předem?
Na Velikonoce jsme s manželem odjížděli unavení a zapáchající. Všichni lidé se na nás dívali úkosem.
Tyto tři návštěvy si budu pamatovat do konce života. Kvůli nim jsem nenáviděla hosty a jejich návštěvy.
Ani my nechceme přijímat hosty v našem domě. Nemůžete se zavděčit všem a oni vás později pomluví.




