Řekla mi to: Řekla mi: “Miluji tě, ale vím, že tě miluje i jiná žena a ráda by s tebou trávila čas”.
Ta jiná žena, o které moje žena mluvila, byla moje matka. Byla vdovou už devatenáct let.
Protože moje práce a tři děti vyžadovaly veškerou mou energii, mohl jsem ji navštěvovat jen občas.
Toho večera jsem jí zavolal, abych ji vzal na večeři a do kina.
– Co se stalo? Je všechno v pořádku? – Zeptala se hned.
Moje matka je typ ženy, která se okamžitě připraví na špatné zprávy, když telefon zazvoní pozdě.
– Myslel jsem, že by sis se mnou mohla užít hezké chvíle.” – Odpověděla jsem.
Chvíli přemýšlela a pak řekla: “To bych opravdu chtěla.”
V pátek po práci jsem pro ni jel a byl jsem trochu nervózní. Když moje auto zastavilo před jejím domem, uviděl jsem ji stát ve dveřích a všiml jsem si, že i ona vypadá trochu nervózně.
Stála ve dveřích domu s kabátem přehozeným přes rameno. Vlasy měla svázané do loken a na sobě šaty, které si koupila k posledním narozeninám.
– Řekla jsem kamarádkám, že můj syn se mnou stráví dnešní večer v restauraci, a udělalo to na ně velký dojem,
řekla a nastoupila do auta.
Jeli jsme do restaurace. Nebyla sice nijak luxusní, ale byla velmi příjemná a útulná. Matka mě vzala pod paží a šla jako první dáma.
Když jsme usedly ke stolu, musela jsem jí přečíst jídelní lístek. Jediné, co máma viděla, bylo velké písmo.
Když jsem se dostala do poloviny, vzhlédla jsem a uviděla mámu, jak sedí a dívá se na mě s nostalgickým úsměvem na rtech.
– ‘Když jsi byla malá, tak jsem ti jídelní lístek četla já,’ – řekla.
– Takže nastal čas zaplatit “něco za něco”. – Odpověděl jsem.
U večeře jsme si velmi dobře popovídali. A zdálo se, že je to
…nic zvláštního. Prostě jsme se dělili o nedávné události našich životů. Ale nechali jsme se tak unést, že jsme přišli pozdě na film.
Když jsem ji vezl domů, řekla: “Půjdu s tebou ještě jednou do restaurace. Jenže tentokrát tě pozvu já.”
Souhlasil jsem.
– Jaký byl váš večer? – Zeptala se mě manželka, když jsem přišel domů.
– Velmi dobře. Mnohem lepší, než jsem si představoval.” – Odpověděl jsem.
O několik dní později moje matka zemřela na těžký infarkt.
Stalo se to tak náhle, že jsem neměl šanci pro ni cokoli udělat.
O několik dní později jsem dostal obálku s účtenkou z restaurace, kde jsem s matkou večeřel. K účtence byl přiložen vzkaz: “Účet za naši druhou večeři jsem zaplatil předem”.
Přiznám se, že si nejsem jistý, jestli budu moci jít na večeři s vámi. Ale přesto jsem zaplatil za dvě osoby. Za tebe a tvou ženu.
Myslím, že ti nikdy nedokážu vysvětlit, jak moc pro mě tato večeře pro dva, na kterou jsi mě pozval, znamená.
Můj synu, miluji tě!”.
