Jděte z mého domu! zvolala jsem své tchýni, když se opět pustila do urážek.
Jednou z mála věcí, které jsem v životě pořádcky obávala, byl hněv mé tchýně, se kterou jsem už jednou byla poženatá. V tom ohledu jsem ale měla štěstí. Můj první manžel přišel z dětského domova, ani jednou neměl rodiče. S ním to nevyšlo. Po pěti letech manželství jsem podala rozvod. Když jsme se brali, studovala jsem ještě na univerzitě. Po roce se manžel začal opíjet, nabral dluhy a jeho problémy se přelévaly i na mě. Musela jsem přerušit studium, najít práci a splácet jeho závazky.
S tímto svazkem jsem si jen nasypala problémy. Když jsem se rozvedla, vydechla jsem s úlevou konečně už nebudou žádné další hádky.
Dva roky jsem byla sama, odpočívala a pomalu se zvedala ze země. Pak jsem potkala Radka. Nebyl ženatý, nikdy neměl vážný vztah a vše proběhlo rychle. Navrhl mi ruku a já souhlasila. Pak jsme šli k jeho matce.
Uprostřed dveří mě přivítal přísný výraz jeho matky Alžběty. Přihodila mi jen chladné Dobrý den a zamířila do vedlejší místnosti. Zpočátku jsem ani nepochopila, co se děje. Možná jsem něco špatně obléknula, ale ve skutečnosti jsem byla spíše skromná. U stolu na mě Alžběta upřeně pohlédla a mlčela. Ten pohled byl nepříjemný, a když jsem začala červenat, rychle se ozvala.
Tak to tu máš žádné vzdělání? řekla s lehkým úšklebkem a pohrdáním. Zdržela jsem se chvilku, pak tiše odpověděla a popřela si čaj.
Ano, moje studium je nedokončené, prostě jsem ho nedotáhla, ale chystám se to doplnit.
Teta se zamračila a zamumlala:
Chystáš se doplnit studium? A co pak, až budeš manželkou? Kdy budeš vychovávat děti, vařit pro manžela a uklízet? Jsi taková princezna. Zasmála se znovu, napila se čaje a položila šálek na stůl. Můj syn nepotřebuje žádnou panenku jako jsi ty. Když se na tebe podívám, vypadáš průměrně, jak po vzhledu, tak po postavě, a ještě ti chybí rozum.
V tu chvíli jsem se cítila urážena. Vstala jsem od stolu, zamířila do koupelny a rozplakala se. Cizí žena mě bezdůvodně napadá a můj manžel mlčí. Bylo radost, že jsme dům rychle opustili.
Už jsem nechtěla chodit do jejich domu. Přesto Alžběta stále přijde k nám domů a pokaždé se snaží najít novou urážku.
Obrátila jsem se i na psychologa, abych zjistila, co dál dělat. Po několika sezeních jsem pochopila, že moje tchýně je typická manipulátorka a já jsem oběť, protože jsem jí dovolila mě ranit. Když zase začala, okamžitě jsem ji požádala, aby opustila můj dům.
Už se nevidíme, a to mi nevadí, a můj manžel v tom nemá co říct.
