Drahý deníčku,
zabalila jsem si věci a odešla s klidem tak to napsala moje manželka, když jsme se včera rozloučili.
Nemají mě tvoje starosti zajímat, Vítě, řekla mi Lada, už je to jasné. Sbal si svoje koruny a zmiz v každém směru, ať už k bývalé, nebo k současné.
Co tím myslíš zmiz? zeptal jsem se. A co Karel?
Vzpomněl sis na Karla? To je teda Kdyby ses už dřív zaměřil na něj, místo toho, abys běhal po bytě a pomáhal mi s dítětem, místo teď přemýšlet o Karla.
Do našeho domu v Praze vešel bratr, který otevřel dveře pro Laru, a zeptal se: Ahoj, Larko, proč jsi tak smutná?
Sergej přijel na dovolenou před dvěma dny a už podle křiku z hlubin bytu, který přicházel z pokojíčku, se zdálo, že rozšířil nepořádek v tom nejlepším slova smyslu.
Ahoj, tetičko Laro! zvolala neteř Olga, když vběhla do chodby zjistit, kdo přišel.
Křik se mezitím nezastavil.
Ahoj, Olgo, odpověděl Sergej. Kdo tam křičí?
To je Pavel s Mikulášem, co si dělají s hračkami. Jako malí, povzdechla se pětiletá dívka a složila ruce na prsou. Přinesla jsi něco dobrého?
Přinesla, ale babička ti to pak dá. Najednou polévku, pak bonbóny, pamatuješ si pravidlo.
Ano, pamatuju, s váma to nezapomenu, Olga zase povzdechla a odešla zpět do pokoje.
Křik ustal, což znamenalo, že bratříci Pavel a Mikuláš už si rozmysleli, s čím si budou hrát, aniž by se navzájem podřezali.
Co se s tebou děje? zeptal se Sergej, který celý čas mlčky sledoval rozhovor dcery a sestry.
Ani nevím, povzdechla Lada, položila tašku na stůl a začala si svlékat boty. Mám pocit, že mi Vít lže. A on říká, že mám paranoiu a potřebuji se léčit. Jenže
Pojďme do kuchyně, povíš mi, co se děje.
Lada přikývla, svlékla se a vstoupila do malé kuchyně. Sergej okamžitě zapnul konvici a já si sedla k stolu, abych mu vyprávěla.
Ve skutečnosti nebylo moc co vyprávět. S manželem Viktorem jsme se seznámili před pěti lety. V předchozím manželství mu nepřišlo na svět dítě, po čemž se s Valerií rozešli a zůstali jen přáteli. Ta přátelská výměna zpráv ho ale čím dál víc zatěžovala.
Každou noc si píše s ní, rozumíš? Já ležím vedle něj, náš syn spí v pokoji naproti, a on si pouští chat s ní.
Akoliv se občas podaří, že mě odvedl k ní pozdravit.
V poslední době zůstává v práci dlouho. Stěžuju si, že je těžké být sama s dítětem, potřebovala bych druhou ruku, a on jen mrká a mumlá o svých reportech.
A poslední dobou mi říká, že je těžké, když dítě celý den chodí do školky a já doma nic nedělám.
Počkej, jak to doma? Přece i ty pracuješ z domova!
To je ten home office, který se chápe tak, že nic neděláš, jen sedíš a dostáváš peníze.
To, že děláš osm hodin pro ty peníze, aniž bys ztrácel čas na dojíždění, nikdo neřeší, povzdechla Lada.
Zkusila jsi ho sledovat? Vklouznout do telefonu a podívat se, s kým si píše, ať je to bývalá nebo kdokoliv jiný.
Cože! zakřičela Lada vyděšeně. To už je příliš nečlověčí.
Co když jsem si to jen všimla a přehání? Víš, jak to vypadá, když se podíváš na zprávy s bývalou, když mezi vámi nic není? ozvala se ze zad zad Julie, manželka Sergeje, která slyšela většinu Ládiných stížností a položila před ni otevřený telefon.
Co to je? zeptala se.
Chat s otcem Olgy, Vladimírem. Přečti si to.
Není co číst. Během měsíce tři krátké dialogy o tom, kdy a kde vyzvedne Olgu, co jí koupí a kdy ji přiveze zpět.
Není pravda, tam je i přání kDni matek a moje přání kjeho narozeninám, reagovala Julie s nadsázkou. Všimni si, že jsme se s Vladimírem rozvedli ne na nepřátelské notě.
Máme společnou dceru, o kterou se aktivně stará, ne jen platí výživné.
Kdyby místo toho, abychom se s Vladimírem před spaním bavili, on mi poslal papíry o rozvodu, už bych měla konec.
A co když se ukáže, že toho nic není? Jak budu vypadat? zeptala se Lada, a co když to rozbije náš manželství a já budu jen svá paranoi?
Ach jo, zase to začíná, povzdechl Sergej a přitiskl dlaní ke tváři.
Julie pak po chvilce přemýšlela: Mám nápad.
Jaký?
Tvůj manžel se schovává za práci, tak jdi a promluv s jeho šéfem, zjisti, jak dlouho to bude trvat.
Ne agresivně, spíše jako lítost, že ho skoro nevidím, kvůli přesčerpání, že jsem musela vzít Karla s sebou, protože nemám kam, a že se nedostanu k zubaři, protože po práci vůbec mizí.
Podívej se, jaký bude jeho reakce. Jestli je opravdu práce šílená, možná ti dovolí odjet dříve.
A pokud žádná práce není, objeví se jiný scénář.
Lada považovala ten tip za užitečný a rozhodla se ho využít, zvlášť že šéfa Viktora, pana Vladimíra Nováka, často viděla v Praze.
Když ho potkala, muž se jí zeptal, jak se má, a ona odpověděla rychle:
Co se děje, Vladimíre Michaeli? Muže držíte na práci až do večera, tak nemám ani osobní, ani společenský život celý večer jsem s Karlem.
Kdo ho drží až do večera? zeptal se šéf, zaražený. Viktor si ale pravidelně berou volno už ve čtyři, říká, že potřebuje pomoci v domácnosti, vyzvednout syna ze školky, a častěji chodí na nemocenskou.
Není s tím problém, dělá svou práci včas, ale co to má být? Lže mi do tváře? Zavolej mu, Lado, pokud to není moc.
Lada tedy zavolala manželovi a normálním hlasem se zeptala, kdy dnes dorazí domů.
Mohl by ses možná dříve uvolnit? Vzít Karla do parku, zatímco uklízím.
Nemám čas na park. Mám důležitý projekt, Seva mě zatahuje, že mám dělat, co chci, jinak se z toho nic nevyjde.
Zkoušel jsem to s ním rozumně, ale on se jen dívá na mě jako na překážku.
Dokonce mi vyhrožoval výpovědí, pokud budu dál požadovat zvláštní zacházení.
A co já ti udělám? řekl Viktor.
Máš pravdu, ale přece jen řekla Lada a položila telefon.
Po ránu se Viktor vrátil a začal:
Je to tak
Nemají mě tvoje starosti zajímat, Vít, řekla Lada. Už je to jasné. Sbal si svoje koruny a zmiz všude ať už k bývalé nebo k současné.
Co tím zmiz? A co Karel?
Vzpomněl sis na Karla? Kdyby ses už dřív zaměřil na něj, místo, abys běhal po domě a pomáhal se mnou, místo teď o Karla přemýšlet.
Ale já
Všechno jsem sbalila a odešla v míru, doplnila Lada.
Po obědě mi zavolala tchyně. Ne kvůli smíření s druhou ženou, ale aby mě potěšila zprávou o těhotenství své dcery Valérie, se kterou Viktor kdysi zůstal přáteli a která nyní čeká dítě, jež tehdy rozbil jejich manželství.
A víš co? Jsem ráda, že to tak dopadlo. Valčík se mi vždy líbila, a taky ten tvůj nevychovaný syn Lada přerušila hovor a položila sluchátko.
Najednou mi už nebylo jedno, zda se jedná o manžela, bývalou ženu nebo cokoli dalšího. Záleželo jen na mně a na mém synovi, a vše ostatní bylo jako přečtené stránky, které bych měla otočit a zapomenout, jako by nikdy neexistovaly.
Ale stránky se nechtěly otočit a po třech letech připomněly svou existenci, když Karel už šel do školy.
