Hele, musím ti něco říct vypadá to, že moje tchyně se fakt snaží rozbít moje manželství, a nejhorší je, že můj manžel mi vůbec nevěří.
Když jsme se s Danielem vzali, byla jsem snad nejšťastnější ženská v celém Olomouci. On byl fakt skvělý, choval se ke mně s úctou, pomáhal mi se vším možným. Jediný kaz na tom všem byla jeho máma moje tchyně. Hned, jak jsem ji poznala, bylo mi jasné, že mi nebude úplně po chuti. Takový ten typ, co musí všechno vědět, všechno řídit a hlavně si myslet, že jí patří svět.
Věděla jsem, že kdybychom měli bydlet s ní v jednom bytě, tak bych se snad zbláznila. Tak jsme si s Danielem pronajali byt v centru. Jenže pak mi umřel táta, víš? Měl rakovinu A zůstal mi po něm velký dům na vesnici kousek od Prostějova. No takže jsme se s Danielem rozhodli, že se tam nastěhujeme stejně jsme oba vždycky snili o větší zahradě, nějakých slepicích a tak. Já miluju hrabat se v hlíně, a Dan taky.
Uběhlo pár měsíců, zabydleli jsme se a jednoho dne k nám přijela tchyně. Bez varování, beze všeho, půl dne si tam něco prohlížela a pak mi rovnou řekla, že by ten dům chtěla pro sebe. Že by nám za něj nabídla svůj panelákový byt v Brně a ještě jenom jeden pokoj, rozumíš tomu? Řekla jsem, že to v žádném případě, že já ten dům po tátovi nedám. Ona začala dělat scénu, vyletěla ode dveří, že sem už nikdy nepřijede, a byla fuč.
A pak mi kolem páté odpoledne volá můj manžel. Že prý jsem na jeho mámu byla sprostá, že jsem na ni křičela a Bůhví co ještě. Taková kravina! Tchyně mu asi napovídala bůhvíjaké lži a on jí to sežral i s navijákem. Fakt nevím, co mám dělat, protože když se snažím něco vysvětlit Danovi, tak jenom kroutí hlavou, že přeháním. Připadám si jako ve špatném filmu a vůbec nevím, jak z tohohle ven.
No řekni, to je na hlavu, ne?
