13. října 2025
Po dvou letech, co jsem strávila v zahraničí nejprve v Mnichově, pak v Amsterdamu jsem se vrátila domů s tím, že se vše vrátí do starých kolejí. Když jsem otevřela dveře, uvědomila jsem si, že se v mé rodině stala nečekaná překvapení.
Moje dcerka Míla si vzala občana z Polska. Přestěhovala se s ním do Brna, kde jsem zůstala s nimi, starala se o vnoučata a vedla domácnost. Míla i její manžel, Karel, pracovali ve stejné firmě české energetické společnosti a vraceli se domů až večer. Doufala jsem, že tak bude i nadále, ale realita měla jiný plán. Jednoho podvečera mi oznámili, že už nebudou potřebovat mou pomoc a požádali mě, abych se odstěhovala. O měsíc později jsem se vrátila do svého starého bytu v Plzni. Tam jsem však zjistila, že i zde nejsem vítaná.
Když jsem bydlela u Míly, můj syn Jan se rozvedl se svou první manželkou a opustil její byt. Přistěhoval se ke mně a přivedl s sebou svou druhou ženu, Zuzanu, která byla už těhotná. Nesnažil se mě vůbec o nic požádat. Co mám dělat? Vykopnout syna a jeho těhotnou ženu? To je samozřejmě nemožné. Ale jak máme tři, brzy čtyři, žít v jedné jednopokojové garsonce? Navíc ani Jan, ani já nemáme peníze na nájem v korunách by nám chybělo několik tisíc korun na základní energie i jídlo.
Zavolala jsem Míle a snažila se jí situaci vysvětlit. Doufala jsem, že pochopí, že potřebuji místo k spánku a že mě znovu přivítá. Místo toho jsem zaslechla její chladnou odpověď: Mám jiné priority. Její pohled na svět se zcela rozcházel s mým.
Janovo chování je pochopitelné nečekal, že se po mém návratu objeví taková nová zátěž. Teď spím na pohovce v kuchyni a během dne často opouštím dům, abych si nakoupila v místním obchodě, potkala se s přáteli a nasála čerstvý vzduch. Jan a Zuzana spolu mluví dobře, hádky jsou výjimečné, ale moje snacha Zuzana mě často přehlíží.
Je jasné, že v bytě mi není vítaná. Nikdy jsem si nemyslela, že ve svých šedesáti letech budu zbytečná a že se o můj domov postará někdo jiný. Jan myslí jen na svou těhotnou manželku a vůbec ne na to, kde budeme všichni spát.
Hledám si částečný úvazek, abych mohla žít samostatně ve vlastní garsonce. Moji starší rodiče, Karel a Alena, bydlejí na venkově u Českého ráje, a tak přemýšlím, jestli bych měla Zuzaně navrhnout, aby se přestěhovala k nim. Má Jan šanci najít práci v té malé vesnici? To je těžké říct. Nejsem si jistá, jaký krok zvolit.
Zůstávám v rozpacích, ale vím, že musím něco udělat, aby se náš život nezhroutil.
Petrová.
