Jmenuji se Petra Novotná a už podruhé jsem se rozhodla stát náhradní matkou. První dceru, Bětku, přivádím na svět, když mi je osmnáct let. Už při té lehké porodu zjistím, že samotná těhotenství vůbec není děsivé. Náhradní mateřství už v Česku běží po hlavě, takže ho vážně zvažuji.
Moje rodina není bohatá. Máma Alena a dvě sestry, Jitka a Hana, sotva zvládají uživit nás čtyři. V sedmnácti se vdávám za Marka Dvořáka, a s malou Bětkou sotva drhneme z místa. Nemáme peníze, ani vlastní byt, tak žijeme v tiny pokoji v domě, kde se snažíme přežít. Markova podpora mého nápadu na náhradní mateřství chybí, ačkoliv mu připadá jako nejlepší únik z finančních potíží.
O pár měsíců později přibude druhé dítě, Lada. Situace se zhorší, Marek mě opustí, protože už dál nesnáší stres. Zůstanu sama se dvěma malými dcerami. Naštěstí mi pomáhá máma a sestry když jsem v práci, starají se o Bětku a Ladu. Přesto peníze stále netečou. Vzpomenu si na dlouho uchovávaný plán a rozhodnu se ho konečně realizovat.
Jednu ráno naskočím vlakem do Prahy a přihlásím se do pražské náhradní matky agentury. Pokusím se několikrát vkládat embrya, ale zatím nic nevyjde. Poslední pokus končí potratem a já se vracím domů s pocitem porážky. Šest měsíců pak zahlédnu na internetu inzerát: “Náhradní mateřství výhodné podmínky”. Zavolám, vezmu to jako poslední šanci; ať se stane, co má, nebo ne.
Tentokrát se všechno podaří. Dvanáct měsíců sdílíme hezký byt v novostavbě s mými dcerami a s rodinou, která si najala mou náhradní dceru. Nešetří nám kupují nám kvalitní potraviny, dávají dívkám hračky, platí vstupenky do kina i do zoo. Po devíti měsících přivedu na svět zdravého chlapečka, Tomáše.
Po skončení náhradního těhotenství se vracíme do našeho města, kde výše náhrady stačí na koupi dvoupokojového bytu v naší čtvrti. Máme před sebou ještě další rok, ve kterém neplánujeme nic omezovat.
O dva roky později opět nastoupím jako náhradní matka a přivedu na svět dítě pro čínskou rodinu. Teď bydlíme v prostorném domě, dcery mají vše, co potřebují, a i když někteří lidé mrští kritické pohledy, já vnímám, že jsem své rodině zajistila dobré podmínky, i když cesta k tomu vede neobvyklým směrem.
