Soutěžnice
Když Běla poprvé spatřila bílá pláštěnka a košíky s nosítky, na nichž ležela nehybná mladá žena, naplnilo ji to nejprve zvláštní uspokojení. Pak přišla panika.
Ještě žije ta, co odvezli do nemocnice? Myšlenka ji zaskočila studeným potem. Nechtěla nic takového ani pro matku. A zlomeniny rozhodně nebyly v plánu. Chtěla jen dát lekci. Potrestat. Odsunout od otce.
***
Rodina Horákových byla známá daleko za hranicemi jejich obce. Ne tak vůbec rodina, spíše úzce spjatý podnikatelský tým: Petr, jeho žena Lída a dcera Běla. Jejich jezdecký statek Legenda byl poutníkem pro turisty i pro milovníky koní z celé země. Petr původně z Východu, ale srdcem pravý Čech. Lída spolehlivý podpalubí a účetní. Běla vyrůstala v sedle, znala každého koně, jako by to byl její bratr. Už od malička pomáhala v stáji a brzy se věnovala drezurní jízdě. Byla tichá, houževnatá a odvážná. Člověk činu.
Rodinný podnik začal jako hobby otce: Petr choval pár koní na rodičovské farmě. V polovině devadesátých let postavil nedaleko své vesnice prostornou stáji s jízdárnou a velkým výběhem. O pár let později přidal malý penzion. Přikoupil k součastným koním ještě pět dalších a začal přijímat soukromé koně na stáj a výcvik. Najal koňské kováře, podkováře i trenéry a otevřel půjčovnu koní.
Služba se rychle rozšířila mezi novými ruskými chalany a turisty, co sjížděli po D1. Běla s matkou žily v paneláku v Praze, ale o víkendu pravidelně mířily do vesnice, kde koně milovaly. Ve sedmé třídě pomáhala otci učit začátečníky.
Po škole se nehlásila na vysokou, protože se chtěla plně věnovat rodinnému podniku. Všechna svá zvířata znala nazpaměť kdo má náladu, kdo bolí kloub, koho dnes pustí do pole a kdo se bude bradat.
Podnik nešel vždy jen po růžové. V roce 2010 vypukl požár, spálil se kůň a stáje. Petr byl z toho černý jako uhelný. Lída však zůstala klidná, slíbila, že všechno spraví, a společně vše obnovili.
Idylu přerušila první mrtvice Lídy. Petr se ke své ženě přichytěl jako stín, byl jejím vůdcem. O tři měsíce později druhý úder bylo jasné, že se už nezotaví. Lída už nemohla vstát z postele, v ní se něco zlomilo.
Petr nezanechal ženu. Najal opatrovnice, přivážel drahé léky, ale pohled v jeho očích byl prázdný a doteky k Lídině ruce mechanické. Naděje vymřela.
Dcera viděla otcovu povrchní péči a nenáviděla ho za slabost. Věřila, že matka se brzy postaví na vlastní nohy, že jí není ani padesát a že se vše vrátí do starých kolejí: šťastná rodina, vzájemná podpora a společný podnik.
Během jedné noci Běla přistihla otce v senoárně se Vikou drsnou, sebevědomou podnikatelkou a stálou zákaznicí. Svět se jejímu pohledu otočil naruby. Včerejší vztek ji přiměl, aby tu noc pohrála s matkou.
Čekala, že v očích Lídy uvidí stejný bolestivý záblesk. Místo toho, přivázaná k vozíku, jen tiše vydechla:
Děťátko, uklidni se. Vím.
Běla se vydechla:
Víte?! A ty mlčíš?
Lída odpověděla:
On je mu 48, plný energie, potřebuje ženu. Já už jsem jen břemeno. Ať chodí ven, neodchází nás, a podnik nepadne. Odpustila jsem. Pro něj, pro naši rodinu. A ty odpusť i ty, pro mě.
Běla však nemohla. Vyrůstala s přísnou výchovou, kde chlap byl vždy první. V 20 letech ještě nebyla v žádném vážném vztahu. Myšlenka, že jiná žena využívá otcovy slabosti a matčinu nemoc, ji otrávila. Vzpomínala na otce s matkou byl milý, pozorný, starostlivý. Uvědomila si, že vinen není on, ale Vika. Svlékla si křídlo, žádný muž by ji neodolal. Veškerý hněv se přenesl na rozparovačku
Pomsta se stala posedlostí. Ale drsný pomsta nebyla její styl. Rozhodla se vzít Viki to, na čem ji nejvíc pyšně nosila chladnou autoritu a kontrolu. Věděla, že Vika, ač zkušená, má strach vypadat směšně. Připravila plán.
Při příležitosti jí nabídla Viki vyzkoušet nového koně jménem Bouřka ve skutečnosti úplně klidné a mírumilovné zvíře. Běla několik dní tajně trénovala Bouřku, používajíc signály, které ostatní neviděli.
V den zkoušky na plné jízdárně, plné lidí, Běla připravila pravé představení. Ukázala Bouřce vytrvalost, a když Vika nastoupila, kůň se najednou choval rozmarně, ale ne agresivně. Neštěstně se zvedal na patu v nejnečekanější chvíli, ignoroval příkazy a předváděl trapné skoky.
Vika, snažící se zachovat tvář, vypadala spíše jako nešika, než jako zkušená jezdkyně. Diváci se smáli. Nakonec se rozplakala, zlostně se hrnula a špatně spadla.
Petr v ten den nebyl jel k manželce, o to se Běla postarala.
O hodinu po neštěstí přišel otci na stáje a hned odjel do nemocnice, kam odvezli Viku. Před odchodem naštvaně zamířil na dceru: Počkáme si s tím později.
Když adrenalin odešel, Běla stála na prázdném hřišti a cítila spíše prázdnotu než triumf. Samozřejmě nechtěla nikoho zranit, šlo jen o nešťastnou náhodu.
Petr se vbrzo ráno vrátil na stáje. Počkal, až Běla odejde k snídani. Jeho tvář byla šedá.
Sedlo, řekl tiše. Prohlédl jsem ho. Je poškozené. A chování Bouřky mi všichni popsali Co jsem tě tím učil?
Běla se snažila vymluvit:
Dělala jsem to pro vás! Pro mamku! Aby odešla!
Mlč! poprvé v životě na ni zakřičel. Nešlo to pro nás. Rozhodla jsi se hrát soudce? Nevím, jestli kdy budu moct na tebe pohlížet bez hrůzy.
Horší než otcova slova byl matčin tichý pohled.
Běla se přiblížila, doufajíc v pochopení, ale Lída ji zírala chladnýma očima:
Požádala jsem tě, abys pochopila. Odpustila, jak umím. A tys přinesla do domu úmyslné zlo. Myslela jsi, že zachráníš rodinu? Zakopala jsi ji. Odejdi.
Brzy se ukázalo, že Vika bude v pořádku. Podezírali poranění páteře, ale dva dny nešla. Nakonec to byl jen šok, drobné zranění a lehké otřesení mozku. Soud nevyhledala: každý klient podepíše formulář o bezpečnosti a vzdává se nároků. Všimnout si, co se stalo, jen Petr a Lída, když zjistili, jaký kůň ji srazil.
***
Legenda stále funguje, ale duše už z ní vyletěla.
Petr žije v malém domku na kraji stáje a už s dcerou nepromlouvá. Lída se uzavřela do sebe, její ticho je zdí, kterou Běla nedokáže rozbít.
Běla žije samotná v prázdném domě, dívá se na staré rodinné fotky a myslí si, že si nezaslouží takové zacházení. Chtěla jen potrestat cizí ženu a vrátit taky, jako předtím. Ale předtím neexistuje. Pomsta jako kyselina rozplývá vše kapku po kapce. A teď Běla jen lituj
, že ve vzteku si představila spravedlnost jako něco, co má společné s krutostí.
