Pro mou maminku je péče o vnučku naprosto nepřekonatelná výzva. Všichni moji přátelé mají matky, které zvládají hlídat své děti bez problému. Maminka mi stále opakuje totéž: To je tvoje dítě, já jsem už vychovala své. Moje dcera, Anička, je pět let a chodí do mateřské školy na Vinohradech. Před dvěma lety jsem po mateřské dovolené musela nastoupit zpět do učitelské kariéry na základní škole v Praze a už tak nemám možnost brát si volno často. Kdyby se maminka mohla podílet, byl by to úlevou.
Zimní období mi přináší spoustu volných chvil, protože nemám chalupu u moře. Maminka tak celý den jen sedí doma, dívá se na televizi a volá kamarádkám. Jiných činností pro ni není. Minulý týden jsme s Aničkou šli k očnímu lékaři a zjistili, že malá Věra má problémy se zrakem. Zavolala jsem mamince a řekla jsem, že Věru musíme na deset dní přeložit do kliniky v Plzni. V 13:00 vyzvedneme ji z mateřské a ráno ji odvezeme. Vše se nachází blízko mateřská, klinika i mamčina byt.
Anicka je dobře vychovaná a maminka to ví. Není mrzutá, neřve, neudělá bordel, sní, co jí dáme. Přesto k našemu rodinnému životu cítí silnou antipatii. Jednoho dne jsem opravdu potřebovala maminku, protože můj manžel i já museli jít do práce.
Bylo by nádherné, kdyby maminka mohla pár dní přijet a pomoci, ale není k tomu schopná. Máme štěstí, že máme blízko rodinu, která nám může v nouzi podat pomocnou ruku. Babička bydlí vedle a poslední dobou se zdá, že nemá nic důležitějšího, takže by mohla hlídat naši dceru, dokud budeme v práci. Navíc by nám to nic nenákladně nevyjádřovalo je to jen pár kilometrů od nás, a tak by nám to opravdu ulevilo od stresu.
Od okamžiku, kdy maminka odešla do důchodu, jí finančně podporuji. Každý měsíc jí posílám peníze a hradím nájem dvakrát za měsíc. Když šetřím s manželem do obchodu, vezmu maminku s sebou a ona platí vše sama. Na svátky jí kupuji krásné a drahé dárky. Maminka to však bere jako samozřejmost. Myslí si, že je mou povinností přinášet jí jídlo a platit nájem, protože jsem její dcera. To mi nedává smysl! Moje dítě je můj problém, ne něco, co bych měla řešit jen tak.
Zdá se, že babičky nejsou povinny pomáhat svým dětem, a přesto to dělají. Je to podle vás správné? Bolí mě to snažím se o maminku, ale ona to neocení.
