30.srpna 2025
Dnes si připravuji zápisky, jakby to byl deník, a znovu se mi vybaví události, které odvedly můj život z rodné vesnice u Kladna na břeh Lipenské přehrady. Narodil jsem se v malé obci v Středočeském kraji, je mi dvacetdva let. O otci i matce se nedávno rozloučil osud zemřeli během posledních šesti měsíců. Rozloučení bylo skromné, protože téměř žádný člen širší rodiny nepřišel. Přestože měli velké početí sourozenců, zůstali v ústraní.
Po pohřbu odešel i zbytek příbuzných, každý s vlastní pilnou záležitostí. Přeji jim, aby se jim dařilo, a přestože mě to bolí, rozhodl jsem se odejít. V mém rodném městečku už dlouho nic nešlo dobře. Na střední škole jsem byl terčem posměšků a po dokončení vysoké školy jsem se stal věčným poskokem pro šéfy, kteří mi nechtěli dávat šanci.
Rozhodl jsem se změnit štěstí, prodal jsem starý dům rodičů a vyrazil jsem za novým životem k vodě. Koupil jsem malý kousek pozemku na břehu Lipna a postavil jsem zde jednorázový dům o rozloze sto padesát metrů čtverečních. Po dokončení jsem nasadil fotky na Facebook, Instagram a další sítě, abych se pochlubil tím, co jsem dokázal.
Během výstavby jsem volal příbuzným, žádal je o radu, ale všichni tvrdili, že nic nevědí a nepomohou. Nikdo mi neporadil, ani neukázal cestu. Jakmile přišla léta, najednou se ozvali chtěli si užít dovolenou u vody a žádali, abych jim dovolil přebývat v mém domě. Mohl jsem jim vyhovět, ale proč právě teď?
Když jsem pochovával rodiče, nikdo se nedostavil, a finančně jsem byl na dně. Tehdy mi rodina říkala, že sotva přežívá. Teď však chtějí přijet k mé luxusní chalupě, což mi připomíná, jak levná je jejich dobrota.
Na jaře jsem zjistil, že mám spoustu příbuzných, všichni mě mají rádi a chybí mi. I bývalí spolužáci z první třídy mi začali psát, chválit mě a žádat o návštěvu. Už jsem měl dost jejich předstíranosti. Napsal jsem na sociální sítě, že je to moje neškodná lež, že jsem přišel o veškeré úspory při prodeji rodinného domu a že jsem si mohl dovolit jen tuto chalupu. Řekl jsem, že se těším na návštěvu a pomoc s opravou domu.
Jakmile to zveřejním, příbuzní a přátelé se zase ztratili měli naléhavé záležitosti. Ukázalo se, že všichni jsou chudí jako myši v kostele. Přemýšlím, proč jsou lidé tak dvojí a svět tak krutý. Teď ležím na slunci na pláži u Lipna, přemýšlím o tom, zda mám dál šířit fotky jako červenou plachtu před rohem býka. Rozhodl jsem se, že v příštím roce zveřejním pravý obraz mého domova, abych viděl, co se u rodiny skutečně děje.
Závěrečný poučný závěr: pravda a skromnost jsou silnější než falešná sláva; když si budeme vážit upřímnosti, najdeme v sobě sílu čelit i těm nejkrutějším podmínkám.
