Vzpomínám si na tu dobu, kdy jsem si na svém pozemku v malém městečku Klatov chtěl postavit zahradní altán. Nechtěl jsem se uchylovat k velkým stavebním firmám, myslel jsem, že stačí najít řemeslníka, který ovládá základní stavební techniky.
Sousedi mi doporučili starého kamaráda Petra Nováka, který se zabýval výstavbou rodinných domů a měl tedy zkušenosti i s jednoduchými stavebními úkolem. Naštěstí byl právě v té době volný. Původně nechtěl zakázku přijmout, ale nakonec jsem ho nějak přemlouvil.
Řekl, že vše zvládne během jednoho týdne, což mi vyhovovalo. V sobotu přišel na inspekci a sliboval, že následující den zařídí všechny potřebné materiály. Zmínil také, že bude potřebovat pomocníka, a že má spoustu známých, se kterými může spolupracovat.
Protože jsem celý týden musel pracovat ve městě, nemohl jsem při stavbě být na místě, a tak jsem Petrovi zanechal klíče až do následujícího víkendu.
Petra jsem požádal o přiměřenou částku za jeho odborné služby a materiál, a on souhlasil s částkou, která se zdála být vyšší, ale spravedlivá.
Do sobotního večera byl altán hotový. Vypadalo to přesně tak, jak jsem si představoval, a neměl jsem k ničemu výhrady. Petr byl v té chvíli spokojený.
Jediné, co mi zůstalo na jazyku, byl fakt, že Petr snědl vše, co jsem měl v lednici. Dva kilogramy vepřových kotlet, dvacet čtyři vajec, několik krabic mléka, omáčku a láhev červeného vína. Takové mlsání považuji za neomluvitelný zásah. Nešlo jen o ztrátu potravin, ale o to, že mě o tom vůbec neinformoval, jako by mi to nebylo dovoleno.
Vypočítal jsem si cenu potravin a částku jsem odečetl od jeho mzdy. Byla to jen malá kapka v moři, ale pro mě to měl význam.
Petru to nevyhovovalo. Začal se mnou hádat a tvrdil, že řemeslníci vždy potřebují “nakrmit”, že je to běžná praxe, a že během náročných částí stavby si dopřává víc, aniž by to měnilo konečnou cenu.
Na jedné straně jsem mu chtěl vyjít vstříc, na druhé straně jsem stále věřil, že jsem splnil všechny podmínky, na které jsme se dohodli, a že jsem měl být předem upozorněn na takové výdaje.
Dodnes si připomínám, jak důležité je mít jasně definované dohody, a že i malé přivlastnění může vyvolat velké nepřátelství.
