Vzpomínám si, jak jsem jednou po dlouhé době otevřela dveře a uvítala mě stará spolužačka. Petro, jsi to ty? zeptala se překvapeně, když mi otevřela. Neviděly jsme se už zhruba rok, a najednou mi zavolala a pozvala mě k sobě. Petra nikdy nevyznala štíhlou postavu vždy byla trochu rozeslaná a neskrývala to. Už v mládí se provdala, měla syna a neznala žádnou chudobu. Tentokrát však před mým očima stála vyčerpaná, útlá žena s tmavými kruhy pod očima.
Kolik už kil jsme zhubla? zeptala se.
Už dvacet, přijď dál, ukázala na kuchyň. Váha se dál snižuje. Myslíš, že jsem šťastná? Proto jsem tě pozvala.
Kdybys neznala důvod, měla bys radši zavolat Věru ona studovala na lékařce.
Zkoušela jsem, Petro, nalévala mi čaj a smutně se na mě dívala. Všechny testy jsou v pořádku, nic jsme nenašli. Vzpomínáš, jak jsi mi kdysi vyprávěla o své spolužačce Ninel, co se stalo s ní? Lékaři jí taky nic nenašli, že?
Ano, vzpomínám, odpověděla jsem. Bylo to zvláštní, ale nebral jsem to vážně.
Dřív tomu tak byl, ale teď Stalo se něco, co už vůbec nevíme, co je pravda a co ne. Pověz mi, co se stalo s tebou.
Začalo to před půl rokem, začala Petra. Jsem v kuchyni, krájím okurku na salát a najednou se čas zastavil. Krájím a krájím a okurka se nevyčerpává. Vždyť nejsem člověk, co věří do věcí nehmotných. Všechny mé dřívější pochyby se ztratily.
Zajímavý začátek, pomyslel jsem si, vždy jsem byl fanouškem podivných příběhů. Pohodlně jsem se usadil a čekal, co bude dál.
Jak jsem se snažila pochopit, co se děje, uslyšela jsem zvonek. Otevřela jsem dveře, ale nikdo nebyl. V prahu ležel balíček. Opatrně jsem ho odsunula, ale něco ve mně mě nutilo podívat se dovnitř. V balíčku byla stará ikona pravý pravěký obraz svaté Paní.
Přesně v té chvíli mi Petra v očích zaznamenala otázku a uklidnila mě: Starodávná, starodávná, jistě. Můj strýc Pavel, který vede antikvariát, ji potvrdil. Nabídl mi i slušnou částku.
A ty? Nikdy jsi nezavítala do kostela, podivovala jsem se, protože Petra nikdy nezapadala do náboženství.
Vzpomněla jsem si, jak mi babička vyprávěla o zázračné ikoně u svatého pramene. Třikrát ji nesli do chrámu, ale vždy se sama vrátila k prameni. Když mě ikona vybrala, rozhodla jsem se, že mi zůstane.
Úžasné, řekla jsem. Nikdy jsem neslyšela, že by ikona sama hledala majitele.
Záhadné události začaly asi týden poté, smutně pokrčila rameny Petra. Nejprve náš kocour Micka zmizel. Byl mladý, zdravý, očkovaný, ale jednou ráno už se nevracel. Pohřbili jsme ho na hřbitově zvířat.
A pak se něco dalšího stalo, pokračovala. Moje matka ze zdravotnického ústavu volala spadla na rovném místě a zlomila si nohu. Zatelefonovala jsem manželovi, aby přišel a donesl ji domů, ale on právě přišel o práci a byl nucen přijmout špatně placenou pozici.
Petro, nezdá se ti, že všehle je spojené s ikonou? zeptala jsem se.
Všichni mi říkali, že to je prokletí, ale já jsem se bránila. Když mi navrhovali ikonu zlikvidovat, myslela jsem, že mi závistí, že jsem tak cenný předmět náhodou našla.
Náhodou? zpochybnila jsem. Balíček byl pod dveřmi. To je podložka!
Jak může podložka být s ikonou? pochytila se Petra. Na ní je vyobrazena královna nebes.
To musíme zjistit, řekla jsem a požádala ji, aby pokračovala.
Syn Václav byl nemocný, ležel měsíc v nemocnici. Začala jsem hubnout myslela jsem, že je to z nervozity, že na mě všechno padá. Musela jsem běhat mezi obchodem, nemocnicí a domovem, zatímco manžel pracoval za polovinu výdělku.
A potom? zeptala se.
Václav byl propuštěn, zdravý. Já však stále ztrácela váhu, až jsem se bála, že za půl roku už budu jen stín.
Vzpomněla jsem si na Ninel i ona nemohla najít pomoc.
Přesně tak, potvrdila jsem. Poslechněte. Před obhajobou diplomu jsem s kamarádkou Terezou a její sestřenicí Ninel uspořádala piknik u řeky. Každý z nás měl přítele, a chlapci souhlasili, že přespí v stanech na břehu.
Na cestě jsme se ztratili v lese. Ninel první našla na větvi hedvábný šátek, zavázala si ho kolem krku a okamžitě uviděla stezku k řece.
To není obyčejný šátek, smála se. Nedávej se zlákat cizím, kdo ví, čí je?
Ne, jen to spadlo z větve, někdo to ztratil, odpověděla Ninel. Bude mému.
Odpočinuli jsme, chytali ryby, vařili polévku, zpívali u ohně a popíjeli trochu vína. Ráno jsme se chystali vrátit, ale Ninel byla slabá a bolela ji hlava. Poslední úsek cesty nesl Kostya, její přítel.
Ninel začala slábnout, neuspěla u zkoušek, úřad jí odmítl. Provedli dlouhé vyšetření, nic nenalezli.
Šla jsem za její matkou a požádala o ten šátek. Dostala jsem ho a odjela do Krotovky, kde žila čarodějnice Ustínka léčitelka, která pomáhala těm, na které už lékaři vzdali hlavu.
Ustínka se podívala na fotografii Ninel, na šátek a řekla: Špatná věc, nemoc se přenesla přes šátek. To je podložka, ne fyzické, ale energetické zamoření. Přijďte včas, jinak by se už nic nedalo udělat.
Podal ji pod strom a připravil bylý lék z bylin. Ninel ho vypila a okamžitě se zlepšila.
Myslíš, že bychom měli s ikonou jet k Ustínkovi? znovu oživeně naproposedla Petra.
Šli jsme, ale Ustínka už byla mrtvá. Dorazili jsme na její smuteční hostinu, kde jsme potkali dceru mnišku Marii. Ta ikonu ponořila do svaté vody, pomodlila se a poslala ji zpět do kostela.
Petra udělala to, co jí bylo řečeno, a všechny neštěstí skončily. Znovu se uzdravila, znovu získala zdravý vzhled a brzy porodila dívku, kterou pojmenovalaMíša.
