Omlouvám se za to, jak to všechno dopadlo

Omlouvám se, jak se to stalo
Mihai, jsi si jistý, že máš všechno? Nechceš to ještě jednou zkontrolovat? křičela jsem, zastavena před zamčenými dveřmi koupelny.
Anno, neobtěžuj mě! Mám všechno plný košík, vidíš odpověděl přes šum sprchy. Ale hlas hlas se třásl. Nebo jsem si to jen představovala?
Košík jsem viděla. Co jsi do něj dal ne, zamumlala jsem a ustoupila.
Anno, udělej mi, prosím, silnou kávu! Bez mléka, dodal klidně a vypnul vodu.
Šla jsem do kuchyně, rychle jsem si nasypala vodu, přidala mletou kávu a špetku soli jak má rád. Máme kávovar, ale Mihai miluje můj čaj. Jsi taková pečlivá, řekl mi předchozí večer, když přišel pozdě z práce a viděl, jak jsem podle babiččina zvyku přikrývala večeři ručníkem, aby se nevychladila.
Poslední dobou často zůstával pozdě prý kvůli práci. Snažil se postoupit v kariéře, připravovat se na povýšení. Já jsem zůstávala v pozadí, vařila, čekala, trpělivě.
Jaký božský aroma má tento nápoj! prohlásil Mihai, vešel do kuchyně a odšoupal mokré vlasy z čela. Usedl ke stolu a natáhl ruku po šálku.
Anno, dnes přijde kurýr objednala jsem pouzdro na auto. Přijmi to, prosím. Platba při doručení, řekl a přidal lžičku cukru do kávy.
Samozřejmě. Všechno jako obvykle, odpověděla jsem a posadila se naproti němu.
Ten odjezd přišel ve špatnou chvíli povzdechl se. Nemůžu to odmítnout. Chápete, je to šance, možná poslední. Vyšší manažer není to žádná legrace.
Vím Nemyslel jsem si, že na takové pozici budeš muset jezdit po celé provincii.
Šéfovy výstřelky. Mám ještě půl hodiny, budu pracovat z telefonu.
Vstal a odešel do jiné místnosti. Šálek nebral. Žádný problém. Co od něj chtít byl napjatý.
Natáhla jsem se po jeho šálek a najednou telefon vibroval zpráva. Otevřela jsem ji.
*Anno, Mihai lže. Nejde o žádnou služební cestu. Letí do Itálie s Ruxandou Moraru. Zastav ho, než bude pozdě. Zničí si tím život.*
Adriana. Jeho mladší sestra.
Něco se rozbilo v mé hlavě. On s Ruxandou? To nemůže být. Žert? Adriana ale takové žerty nedělá a určitě nelže.
Všechno se před očima zamotalo. Vzduch se stal těžkým jako beton. Těžko jsem se nadechla, pomalu jsem vstala, nalila si vodu a znovu se posadila.
Chtěla jsem křičet. Rozbít všechno. V hlavě mi zůstalo jen: *Proč?*
Svázala jsem pěstí hněv. Chtěla jsem k němu běžet, udělat scénu, sundat mu masku. Ale neudělala jsem to. Nestálo to za to.
Aby odešel. Já mu připravím překvapení. Ne s křikem, ale činy.
Otevřela jsem bankovní aplikaci. Na společném účtu milion dvě stě lei. Překvapivě tady už nezbylo tři sta tisíc, zbylo jen mé úspory: honoráře za projekty, noci strávené prací. A on své první lásce dováží mé úspory na dovolenou.
O Ruxandě jsem věděla. Mihai o ní mluvil, Adriana ji jednou zmiňovala. Láska ze školy, bouřlivá. Opustila ho dvakrát jednou pro staršího muže, pak pro budoucnost. Teď se vrátila. Mihai znovu selhal. A znovu lže.
Mohl by alespoň říct: *Anno, mám jinou.* To by bolelo, ale ne tak podlý. Místo toho se choval jako krysa. Vzal peníze, lhal o služební cestě, naplnil košík
Já si vezmu zbytek peněz. Dnes. Každý poslední jen. Pak rozvod. Jeho věci pošlu kurýrem rodičům.
Zkontrolovala jsem kalendář zítra v poledne důležitá online prezentace. Když to půjde, jdu na dovolenou. Ne do Itálie. Možná Španělsko. Nebo kamkoli, kde on nebyl.
Anno, odjíždím, rozhodl jsem se odejít dříve, řekl, když vstoupil do kuchyně v elegantním oblečení s kravatou.
Šťastnou cestu. Ať se ti daří, odpověděla jsem a sevřela šálek.
Co to má být za tón?
To sis představila.
Budeš mi chybět
Pochybuji, že na to budeš mít čas.
Nepomůžeš mi s košíkem?
Raději umyju nádobí.
Dobře, odcházím.
Jdi.
Dveře se zatřásly. Mihai ani netušil, že odchází navždy. Zítra změní svoje kalhoty.
Posadila jsem se a propukla v pláč. Hořký. Bolestný, ponížený. Zrazená.
Další zpráva od Adriany:
*Anno, jsi v pořádku?*
Setřela jsem slzy, vytočila číslo.
Adriano, odkud to víš?
Přítelkyně Ruxandy mi řekla. Znovu se přitulila k Mihovi. A on znovu upadl. Anno, mrzí mě to
Díky, že jsi mi řekla. Nezastavila jsem ho. Ať jde.
Je blázen. Trocha ho přechází i podruhé.
Je to jeho volba. Adriano, neříkej mu, že vím.
Ani s ním nechci mluvit. Už toho mám dost!
Díky. Naše vztahy musíme udržet, i když se rozvedeme.
Jasně, Anno. Drž se.
Znovu jsem otevřela banku. Chybí ještě sto tisíc. Rychle! Ne. Uklidnila jsem se. Převádím vše matce, pošlu peníze a zavřu telefon. Dívala jsem se z okna, jak slunce zapadá, věděla jsem, že zítra vyjde znovu, ale už bez něj.