Vendulo, chápeš, že Vítěk má firmu, je celý den v jednáních, a Světlana bydlí na druhé straně města, dojíždí dvě hodiny v dopravní zácpě, šeptala svokyňka, paní Nina Petrova, se sladkým soucitem, který Terezi svíral čelist. A ty jsi u nás doma, máš volný rozvrh, sedíš celý den u počítače. Nevaří ti to, že k tetičce Galce přiběhneš, ohřeješ jí polévku, změříš tlak?
Tereza pomalu položila čajovou šálku na podnos, snažíce se nezazvonit. Ten rozhovor, který začal nevinným rodinným rozhovorem při nedělním obědě, se rychle proměnil v dobře načasovanou obléhací akci. U stolu kromě Terezy a jejího manžela Jana seděli svokyňka, bratr manžela Václav a jeho sestra Světlana. Všichni ji dívali s láskoupřikázáním, jako by byla jediným záchranným kruhem v bouřlivém moři jejich rodinných problémů.
Teta Galka, sestra svoky, před týdnem prodělala mrtvici. Lékaři vše udělali, krize přešla a zítra ji chtějí poslat domů. Zatím nesmí vstávat, potřebuje úplný klid a stálou péči.
Paní Petrovo, Tereza se snažila mluvit klidně, i když uvnitř jí bouřila vztek. Nemám volný rozvrh. Jsem hlavní účetní na dálku. Právě končím čtvrtletní uzávěrku, někdy sedím u monitoru pět hodin bez přestávky, i jen na sklenku vody. Co tím přiběhnout myslíte? Teta Galka bydlí tři zastávky autobusem. To je hodina tam i zpět plus péče.
No, co to říkáš! mávla Světlana rukou a nabírala si salát. Účetnictví nezmizí. Můžeš si přibalit notebook. Přijdeš k tetičce, odpracuješ trochu, pak vodu podáš. A hlavně, rodina je jedna.
Tereza se podívala na Světlanu. Vždy upravenou, s dokonalým nehtovým designem, která pracuje jako recepční v salonu dva dny v týdnu.
Světlano, ty máš dvoudenní úvazek, připomněla Tereza. To znamená, že máš patnáct dní v měsíci volno. Proč nevezmeš na sebe polovinu směn?
Světlana se zachvěla listem salátu a rozšířila oči.
Cože? Víkendy mám pro svůj život! Navíc se bojím krve, a vůně léků mi dělá nevolnost. Ležet vedle tety Galky mi přijdou na nervy, nejsem na to. Moje psychika je křehká.
A já mám podnik, přerušil Václav, točící klíče od drahého terénního auta. Terezo, vážně. Můžu dát peníze na jídlo. Teď mám sezónu, rodinu nevidím, domů jsem jen na spánek. Kdybych teď přestal, všechno se rozpadne.
Všechny oči se opět upřely na Terezu. Jan, její manžel, sklonil hlavu a opatrně propichoval vidličkou řízek. Vždy se ztrácel pod tlakem matky a příbuzných.
Počkejte, Tereza narovnala se. Dáme si jasno. Teta Galka má dva dospělé děti to jsou Václav a Světlana. To je vaše přímá povinnost starat se o matku. Já mám svou práci, svůj domov a navíc mou vlastní matku, která také potřebuje pozornost. Můžu přijít o víkendu s nákupem, pomoci s úklidem jednou týdně, ale stát se pečovatelkou nebudu.
V místnosti nastalo těžké ticho. Svokyňka sevřela rty a tvář se jí zachvěla jako opečené jablko.
Tak tohle slyším, zamrkla. Když jsem opravovala Janův byt, Vítěk přinesl stavební materiály se slevou. Když Světlana ti dala slevu v salonu, ty jsi jen děkovala. A teď, když přišla nouze, řekneš: moje chata je na kraji? Teta Galka, mimochodem, babala o Janovi, když jsem v továrně dělala dvě směny! Byla pro něj druhou matkou!
Jan konečně vzhlédl. Vypadalo to vinen.
Terezo, upřímně Teta Galka mi hodně pomáhala. Možná bychom se mohli domluvit? Večer bych ji mohl navštěvovat
Jane, podívala se Tereza přímo do jeho očí. Večery přicházíš v osm. A kdo bude s ní od osm ráno? Václav před sedmi lety získal slevu na cement a zaplatili jsme mu jen cenu, bez marže. Světlina sleva v salonu je pět procent, já zase platím za benzín, abych se k ní dostala. Nechci teď dostávat účty za rodinné vazby.
Václav prudce vstál, zatřásl židlí a zanechal nepříjemný skřípot.
Jasně, chápu. Pomoci ode mě nedostaneš. Dobře, najdeme si pečovatelku, když rodina takhle bezcitně Jen věz, Terezo, Země je kulatá. Když budeš chtít sklenku vody, možná ji najdeš prázdnou.
Vrhl na stůl padesátikorunovou bankovku na ovoce a odešel z kuchyně. Světlana ho šla za ním očima plnou hněvu. Svokyňka se chytila za srdce a hledala ve své kabelce tabletky.
Večer uběhl v těžkém mlčení. Jan bloudil po bytě, vydechoval, ale neodvážil se zahájit rozhovor. Tereza věděla, že ho považuje za krutou. Ale také věděla, že když teď ustoupí, příští měsíce, možná roky, stráví v bytě Galiny Borissové, měníc plenky a poslouchajíc její křiky, zatímco milující děti budou budovat podniky a životy.
Další den telefon Terezy neustále zvonil. Volala svokyňka, pak trojčlenná teta z Moravy, která najednou chtěla poučit život, pak zase svokyňka. Tereza nezdvihala. Pracovala. Čísla ve výkazech vyžadovala soustředění, emoce vyžadovaly tvrdou kontrolu.
Večer se Jan vrátil domů temnější než mraky.
Matka volala, řekl, ani si nesundal boty. Galina Borissová pláče. Říká, že už není nikomu potřebná, že ji pošlou do domova seniorů a zapomenou. Václav najal takovou ženu, ale může přijít jen na dvě hodiny denně, ohřát jídlo. A zbytek?
Jane, Václav má dva teenagery, manželka není doma, stará se o domov. Světlana nemá děti. Proč nemohou sestavit rozvrh? zeptala se unaveně Tereza.
Manželka Václava řekla, že je nesnášlivá a to není její matka. A Světlana víš, že se rozpláče při pohledu na kachny a kapesníky. Všichni jsou na konci, a teta leží sama. Terezo, možná bys aspoň na půl dne dokud nenajdeme pořádnou pečovatelku?
Tereza se podívala na Jana. Milovala ho. Byl dobrý, vstřícný, ale jeho slabost jí často zničila.
Dobře, řekla najednou. Přijdu zítra. Ale budu mít podmínku.
Jakou? rozsvítil se Jan.
Uvidíš.
Následující ráno Tereza, s notebookem pod rukama, přijela k tetičce Galce. Dveře otevřela samotná pečovatelka na dvě hodiny, robustní žena s unaveným obličejem.
Na bože, aspoň někdo, vydechla. Galina Borissová odmítá kaši, chce kuřecí vývar, a já nemám čas vařit, musím ještě ke dvěma starcům běžet.
Tereza vstoupila do pokoje. Bylo cítit léky a staré prádlo. Galina ležela na vysoké posteli, obklopená polštáři, a dívala se na televizi. Když ji uviděla, sevřela rty.
No, přišla. Nezaplavila se. Myslela jsem, že přijde Vítěk nebo Světlana. A přinesli sedmou vodu na želé.
Dobrý den, paní Borissová, pozdravila Tereza s rezervou. Václav pracuje, Světlana je zaneprázdněná. Přijela jsem pomoci. Co potřebujete?
Vývar! Čerstvý, s krutony! A postel přestavit, podráží mě kousky. A závěsy spravit, slunce mi v obličej šlehá, nevidíš?
Tereza povzdechla, položila notebook na stůl a šla do kuchyně. V lednici jen kus starého sýra a plechovka zkaženého mléka. Kuřecího na vývar nebylo.
Paní Borissová, žádné suroviny. Václav sliboval?
Sliboval, zapomněl, asi. Jdi do obchodu, tady vedle Billa. Kup kuře, tvaroh, čerstvé ovoce, nic nezhřtaného.
Kde peníze? zeptala se Tereza.
Jaké peníze? překvapila teta. Mám důchod až pátého. Kup, Václav pak zaplatí. Nebo si myslíte, že moje stará žena dostane jen pár haléřů?
Tereza tiše vytáhla peněženku, šla do obchodu a utratila třitou tisíc korun. Uvařila vývar, nakrmila tetičku, přestavila postel. Galina celou dobu neustále křičela.
Ne takhle polštář rozprostřete! Kdo tak krájí chleba? Hrubě, budu se dusit! Ó, nohu, nohu opatrně, chceš mi ji odtrhnout? Světlana by to udělala jemně, ruce má jako hedvábí
Kde je Světlana? nemohla Tereza vydržet.
Nedotýkej se Světlany! Její život není připravený, musím hledat muže, ne kachny nosit za babičku. A ty, vdaná, už nic nepotřebuješ, sedni si a pečuj.
Večer Tereza vyčerpala, jako by vyprázdnila kočár na uhlí. Otevřela notebook a pracovala jen patnáct minut, než teta usnula. Pak přišlo: Vypni vodu, přepni kanál, otevři okno, přečti noviny, proč tak hlasitě klepáš klávesnicí?
Když přišel Jan, aby ji převzal na noční směnu, Tereza seděla v kuchyni a zívala do stěny.
Jak šlo? zeptal se vlídně. Všechno v pořádku?
Jane, tiše odpověděla. Koupila jsem potraviny z vlastních peněz. Uklidila, uvařila, umyla tvou tetu. Celou dobu jsem neslyšela ani děkuji. Jen výčty a srovnání se Světlanou, která je andělem, ale není tady. Tvá teta si myslí, že jsem povinna sloužit, protože jsem šťastně provdána za tebe a nic nechtěla.
Je nemocná, charakter se mění začal Jan.
Ne. Taková byla vždy, jen teď se brzdy rozpadly. Poslouchej mě: už nebudu přicházet. Ani zítra, ani pozítří. Nikdy už jako pečovatelka.
Terezo, co? Kdo zítra? Já mám do práce
To je už věc Václava a Světlany.
Tereza odešla domů. Cítila se podřezaná, ale nechtěla se nechat rozpláchnout. Potřebovala plán.
Následující den v deset hodin jí zavolal Václav.
Terezo, čau. Volal jsem mámě, říká, že jsi včera skvěle zvládla, vývar byl výborný. Kdy dnes přijdeš? Pečovatelka onemocněla, musí jít jen na dvě hodiny. Má být injekce v dvanáct.
Ne přijdu, Václave, odpověděla klidně.
Cože? ztuhl hlas. Domluvili jsme se. Včera jsi byla, všechno v pohodě.
Včera jsem byla jen abych odhadla rozsah práce. Situace je taková: tvá matka potřebuje profesionální nonstop péči. Nejsem zdravotní sestra, jsem účetní. Můj pracovní den stojí peníze. Ztrácím čtyři hodiny a tři tisíce korun na suroviny.
Fakt mi fakt fakt fakt budeš faktovat? rozčílil se Václav. Dáváte rodině faktury?
Dávám fakturu realitě, Václave. Pokud nemůžete sami pečovat a Světlana nemůže, musíte najmout profesionála s ubytováním. To stojí od šedesáti tisíc korun měsíčně plus strava.
Nemám teď peníze! Všechno je v oběhu! Krize v zemi!
Pak prodej svůj terénní vůz a kup běžný. Nebo ať Světlana prodá svůj kabát. Nebo pracujte po dvou střídavě. Nechci už mrhat prstem, dokud neuvidím, že se zapojujete, ne jen prázdné sliby.
Zavřela sluchátko a přidala číslo Václava do černé listiny. Pak číslo Světlany. Pak číslo svoky. Věděla, že se blíží bouře, a chtěla se schovat v úkrytu ticha.
Jan se večer vrátil bledý a třesoucí se.
Terezo, co jsi udělala? Matka volala, křičela tak, že sluchátko vibJan se nakonec rozhodl odejít a nechat Terezu, která s pevně sevřenou pěstí a čistým rozmyslem, konečně vybudovat hranice, které už nikdy nezlomí.
