12.dubna 2025
Dnes je jedenáctá hodina po operaci. V poledne mi měla Jana operaci jednoduchou, naplánovanou. Anestezie na hodinu, lehký zákrok a ještě ten samý den vyšetření i propuštění. Všechno to mělo proběhnout hladce a já jsem měl být po jejím boku, ale ona mě neustále odrazovala. Věděla, že jsem zaneprázdněný otevření nové pobočky v Brně se blíží.
Všechno bude v pořádku, řekla mi s úsměvem a po polibku na tvář mi popřela pár sáčků s krmením pro kočky, co žijí v sklepení pod naší firmou. Vzala si je do tašky a zmizela za dveřmi.
Upravil jsem si kravatu, podíval se znovu do zrcadla, vzal složku s projektem nového distribučního centra a vyrazil do práce. Jako generální ředitel TechNovate se snažím posunout firmu na špičku českého trhu, a to vyžaduje úplnou nasazení. Každou volnou minutu dávám naplno, i když to znamená obětovat čas pro ni, pro naše kočky ze sklepa a pro sebe.
Neříkám, že kočky nemám rád, jen mi připadá, že její posedlost jimi je spíše bláznivá. Když se snažila přinést domů jakýkoli bezdomovský kocour, odpovídal jsem odmítnutím neviděl jsem v tom žádný smysl ani užitek. Navrhl jsem ji aspoň pořídit si čistokrevného orientálního kocoura, jen aby to mělo nějaký status. Sklepové kočky pro mě zůstaly záhadou, kterou jsem nechtěl rozplétat.
V noci jsem si opakoval: Operace jednoduchá naplánovaná nic zvláštního měl jsem jet s ní! Stovky, tisícekrát jsem to přehrával, když jsem spěchal do nemocnice, když jsem držel bílý plášť a těšil se, že doktorka neodvrhne pohled. Když jsem roztrhával projekt, který mi bránil být s ní, klečel jsem u její postele, opřený o její ruku, a prosil ji, aby neodcházela, aby otevřela oči a řekla alespoň jediné slovo.
Ale ona mlčela. Nikdo z nás netušil, že jedna hodina anestezie může přerůst v komplikace.
Děláme vše, co můžeme, snažila se vysvětlit doktorka.
Neuděláte vůbec nic! křičel jsem zoufale, když jsem platil za její převod do soukromé izby.
Šance je, musíme čekat, uklidňovala mě sestra.
Kde je ta šance?! výkřik mi ozval v chodbách, když po týdnu stále neslyšela ani nenavrátila k sobě.
Vyčerpával jsem všechny možnosti konzultace špičkových specialistů, hudbu, dlouhé rozhovory, přinesl jsem do její izby kytky. Prakticky jsem přestal chodit do kanceláře, jen abych byl s ní každou volnou chvíli. Žádal jsem, přemlouval, sliboval, dokonce i šokoval. Podlehl jsem okamžité vášni, líbal ji a připomínal nám šílenou pohádku o spící krásce. Každý den jsem upadal hlouběji do zoufalství, až se ve mně rozhořela divoká zuřivost, která chtěla všechno rozdrtit.
Rozvrznutý židle, rozbitá váza, rozhozená taška s barevnými sáčky krmiva, které už nestihla nakrmit kočky ty samé, jež mi vyvolávaly jen nepřátelství zakryté falešnou rovnováhou.
Býk! Bože, jaký to měl býk!
Chtěl bych všechno vrátit, stáhnout čas, setřít to jednou máchnutím ruky. Připravil bych se klečet na kolenou a nosit ji domů s těmi kočkami, milovat je jen proto, aby ji potěšil.
Náhlý výpad adrenalinu se rozplynul, a když jsem vyhlédl nepořádek, chvějícíma rukama jsem zvedl ty barevné sáčky, připravené během deseti minut stát se součástí podzemního úkrytu.
—
Říká se tomu felinoterapie, ale neexistují zaznamenané případy pomoci v situacích jako je ta naše, vážně se na mě podívala ošetřující doktorka, sledovala, jak jsem vkládal šestý transportér pro kočky.
Takže budeme první, vydechl jsem s těžkostí, když jsem uvolnil z klece kočky.
To jsou její kočky. Rozumíte? JEJÍ! A já bych dal všechno na světě, jen abych jí to řekl. Jen
Upozorním personál.
Díky, měl jsem to udělat dřív Rozumíte? Já
Nikdy nesmíš ztratit naději. Všichni se učíme z chyb, nezapomeň na to.
Nikdy nezapomenu Už nezapomenu.
—
Operace se konala ve dvanáct hodin ráno. Jednoduchá, naplánovaná, hodina pod anestézií, a ona vůbec nevyžadovala, abych byl po jejím boku. Přesto jsem nemohl potlačit úsměv, když jsem odložil rozvázaný kravatu a s úsměvem nasadil šestý výstroj na kočky, které se mu snažily uniknout.
Její kočky ty podzemní, bleší, které ji před rokem probudily, když se snažila udělat jediný nádech a vůbec nepochopila, co se děje.
Sedm párů očí, které mi pronikaly do duše. Šest úlevových nádechů, sotva slyšitelných, a jeden vítězný výkřik plný nekonečné radosti, který si budu pamatovat navždy.
Možná proto už teď, když má projít tímto znovu, necítí žádný strach. Když vidí unaveného muže, na jehož košili jsou barevné chlupy koček, a on na ni dívá s odvetou, usmívá se ještě širším úsměvem.
A pak se směje nad kolemjdoucími, kteří se otáčejí za námi. Muž v drahém obleku, obklopen šesti plemenovitými, ale překvapivě pečlivě upravenými kočkami, každá s tenkým vodítkem, který na ulici vyvolává rozzuřené Mňau?! to není podívaná pro slabé srdce.
Operace. Jednoduchá. Naplánovaná. Hodina anestézie, lehký zákrok a propuštění ten samý den. A pokud přestanete žvýkat vše kolem, příště zůstanete doma! pronesl tiše muž stojící na nemocničním dvoře, obklopen kočkami, s mírně poškrábanou, ale stále krásnou kyticí růží na kolenou.
Podíval se na hodiny, pohodlně uchopil šest různobarevných vodítek, rychle zkontroloval, jestli nejsou uvolněná, a pak hleděl z okna na pokoj, kde se po operaci probouzí moje žena. Brzy nám dovolí vstoupit. A já konečně budu moci stěžovat si na šest kočičích lenochů, kteří bez ní nechtějí poslouchat.
A říct, jak moc ji miluji. A budu ji milovat navždy, i kdyby se ztratila v kočičím útulku, jehož výstavbu má naše firma financovala před několika měsíci.
Blázen, určitě Ale když si vzpomenu na den, kdy otevřela oči, uvědomuji si, že dokud je po mém boku, není v mém životě nic důležitějšího než ta její bláznivost. A tak budu i nadále plnit její pošetilé, ale pro ni neuvěřitelně šťastné, rozmarové přání.
Dokud není pozdě
