Svatební prchající nevěsta.
Poprvé v životě jsem se ocitla na svatbě, odkud vrazil nevěsta. Kdyby mi o takové události někdo vyprávěl, možná bych to brala jen za filmový trik nebo za něčí přehánění. To se přece děje jen v kinech! říkala jsem. Ale život má své fortely a my se musíme pevně držet.
Aby nic nebylo pochyb, nejde o vymyšlený příběh.
Upřímně, nešlo o moje vlastní svatba. Vlastně jsem tam nebyla pozvána. Původně měla přijít moje kamarádka Ludmila se svým druhým polovičkou Tomášem, který byl vzdáleným příbuzným ženicha. Den před obřadem se Ludmila ale dostala do nemocnice a Tomáš musel jet sám. To ji ale neuspokojilo, protože po okolí se hemžily svobodné dámy.
Tady se všechno točí jinak. Pak se k němu přihltí nějaká stará babička a přitáhne ho k sobě. A on odejde! Nebo se najednou objeví a řekne, že je těhotná! Těhotná od Tomáše! Pak poví, že nemáme děti, a šikovná holka ho rychle ztratí v toaletě nebo kdekoliv! rozjížděla si Ludmila.
Tomáš se zarykl a pronesl, že vše bude slušné a kultivované.
Nevěřím ti! A vám, muži, také nevěřím! Nemůžete být sami! Momentálně je nedostatek mužů! Jednoho ti neodkoupí, tečka! přerušila Ludmila.
Tomáš byl zarmoucený. Chtěl se zúčastnit svatby a na okamžik se podíval na mě s tichým otazníkem.
Ne, ani nesnaž se, začala jsem odmítat, i když jsem věděla, že nakonec souhlasím kamarádka si to vůbec nenechá ujít.
Tomáš řekl, že ženich Aleš má 45 let, je rozvedený, vlastní dva obchody, čerpací stanici a ještě něco dalšího. Nemá děti, jen syna ze svého prvního manželství, kterého vychoval jako vlastního. Ten chlap se ale stal problémovým dej mi, kup mi, daruj mi. Už si téměř nevyměňují slova, ale Aleš mu po staré tradici pošle peníze.
O nevěstě Tomáš věděl jen to, že je podstatně mladší než ženich.
Den D nastal. S Tomášem jsme nasedli přímo do matriky v Praze. Nezúčastnili jsme se žádného předobřadního povídání.
Ženich byl vážný muž s atletickým vzhledem, s důlekem pod bradou, sokolím nosem a tmavě modrýma očima. Pokud bych ho měla popsat, řekla bych: spolehlivý. Nevěsta byla blondýna, ale ne ta, co chodí se psem na vodítku. Měla dlouhé vlasy až po pas, které si natřela na černou. Vzhledně atraktivní, téměř krásná, ale nezdála se příliš radostná. Věk odhadla kolem 25 let později mi to vyšlo.
Obřad probíhal dle tradice. A v tu chvíli se dveře otevřely a vstoupil ještě jeden host mladý chlapík s roztomilým úsměvem, který se začal poškrábávat po tváři a rozhlížet se po místnosti. Hosté se soustředili na svatební plán.
Nevěsta otáčela oči po všech, až se setkala s tím cizincem. Výraz na tváři se okamžitě změnil. A pak nastalo celé svatební zmatení.
Chlapík ukázal pohledem ke dveřím. Dívka se najednou otočila a šla za ním.
Znělo to jako: V životě každého člověka přicházejí dny, které zanechají nejhlubší otisk. A právě dnešní den bude v paměti navždy
Hosté vyjekli údivem. Matka nevěsty křičela: Zdeňko, drahoušku, kam jdeš? a honila ji po chodbě.
Jenom budoucí ženich zachoval olympijský klid, jen se tiše usmál.
Obřad byl přerušen. Hosté byli zmatení. Matka nevěsty brečela v sále. K ní přistoupil muž a mezi šepotem zaslechl: Ujeli autem. Hanba. Neodpovídá na telefon.
Nikdo moc nerozuměl, co se děje. Rodiče Zdeňky se snažili omluvit před ženichovým Alešem. Přibližně padesát hostů přišlo z dálky a najednou se začalo rozplývat, že se vše rozpadá.
Co teď? Kam s tím, Zdeňko? Zpátky na vlak? Nebo do kavárny? zeptal se starší muž s proužkovanou košilí, který měl na sobě výrazný knírek.
Jeho manželka, vysoká a impozantní blondýnka s vlnitými vlasy, jen povzdechla.
Víte, kdo mě nejvíc překvapil? řekl ženich. Vyhlédl jsem ztracené hosty a řekl: Pánové, pojďme do kavárny! Všechno je objednáno, zaplaceno! Pojďme!
A hosté se všichni vydali tam s úsměvem, aniž by se zoufali. Muž se choval naprosto bezvadně, i když byl zasažený. Přitom do kapsy schoval prsteny.
Během večeře se ukázalo, že prchavá nevěsta Zdeňka utekl s synem Aleše. Vypadalo to jako v televizních seriálech. Byli spolu, on ji po dvou týdnech opustil a zmizel. Pak se seznámila s Alešem, on se do ní zamiloval a navzdory věku ji požádal o ruku.
Měli jsme radost! Muž je seriózní, slušný, zabezpečený. Ani jsme si nedokázali představit, že se něco takového může stát. Ale Zdeňka to skrývala. A nebyl to vůbec romantický příběh, jen lehké milování! otřela oči svých slz matka Zdeňky.
Zdeňka netušila, že její budoucí manžel je otcem jejího nedávného milence. Znal to? Možná ne. Pozvánku poslal otec, který v poslední chvíli přijal, a objevil v ženichově otci starou známou.
Co motivovalo muže k útěku, nikdo neví. Pro mě byl okamžitě nesympatický, ale kdo se zeptá? Kluzký typ, který by se vázal na každého.
Tomáš vůbec nedokázal tančit, ani jíst. Celý čas volal do nemocnice Ludmilu, která litovala, že nemohla být u té památné ceremonie.
Hosté tiše povídali, jedli, pili. Ženicha šeptem nazývali svatý člověk. Aleleš byl stále klidný jako had, možná jen uměl zachovat tvář.
Po dvou hodinách už zapomněli na ten trapas, jen stará teta, suchá a bojovná, křičela: Zdeňku, měla bys odejít s nemocí takový čin!
Moderátora původně chtěli poslat domů, ale mladý muž rychle prohlásil, že na místě všechno upraví a bude bavit hosty. A tak se stalo.
Pak se Zdeňka objeví v dveřích, matka ji opět chytí. Otec spěchá, snad chtějí dceru řádně poučit. Pak ženich běží k ní.
Konec byl napjatý, ale všichni se zdrželi, neodešli. Zdeňka prosila o odpuštění a padla na kolena před Alešem za to, že ho opustila v matrice. Stačilo jí jen pár hodin, aby pochopila, kde udělala chybu. Vzala se zpět.
Myslíte, že ho vyhnal? Ne, odpustil. Seděli spolu u hlavního stolu a hosté konečně mohli zvolat dlouho očekávané Hurá!.
Pak už to byla opravdová svatba. Možná jsem nezvládla nejlépe, ale nemohla jsem se nezeptat ženicha: Proč? Chytila jsem moment. Jaký byl důvod, že odpustil a přijmul ji zpět?
Každý člověk si zaslouží šanci. To je můj životní princip. Chyby nebo špatné kroky udělá každý z nás. Nemusíme se zcela odradit, že něco neuděláme správně. Když tě znovu podvedou, to je jiná řeč. Ale jednou člověk musí odpustit naprosto všemu! řekl Aleš.
Oficiálně se Zdeňka a Aleš oženili o dva měsíce později a druhý den podali žádost na matriku. Ten, kdo svatbu rozbil, zmizel bez stopy. Šeptají, že mu Aleš stále pomáhá penězi, ale jen aby pokryl svatební výdaje.
A taková je tato lidská drama. Nedávno se Štěpán a Zdeňka dočkali dvojčat.
Tomáš, manžel mé kamarádky Ludmily, shrnuje celý ten večer slovy: Aspoň se na to vzpomeneme! a má pravdu. Přesto bych takové svatební drama nikomu nepřála!
