21.ledna 2024
Dneska mi Běla, moje kolegyně z oddělení, s nadšením vyprávěla, jak se těšila na zimní prázdniny. Chtěla totiž vyrazit do Špindlerova Mlýna, nejen odpočinout si, ale i poprvé si zkusit sjezdové lyžování. Běla studuje třetí ročník na Vysoké škole ekonomické v Praze, a to na státním studiu, takže nemá školné a ještě dostává stipendium. Naše společná káva se proměnila v malý rozhovor:
Můj malý skvělý Alenka, i když nic neplatí za studium, stipendium jí přilétá. A já si mohu dovolit dovolenou a výlety. řekla mi Běla s úsměvem.
No to je pravda, Soně, tvoje dcera je úspěšná, na rozdíl od mého zmatkáře, který se sotva drží práce přidala nám naše společná kamarádka, Nikola.
Běla řídí oddělení v jedné velké firmě, má slušný plat, vlastní byt v centru a auto. Rozvedla se před dvanácti lety; bývalý manžel se přestěhoval k rodičům a žádný kontakt s dcerou neudržuje. Běla si to nechala být a vychovala Alenku sama, která nyní studuje v Plzni a pravděpodobně tam zůstane.
Běla je štíhlá, má kaštanové vlasy ostříhané do bobu, hnědé oči a je vždy zdvořilá a vstřícná. Po rozvodu měla pár mužů, ale žádného, s nímž by chtěla zůstat navždy.
Na přípravu dvoutýdenní cesty se pečlivě připravovala už od léta.
Nikolo, koupila jsem si luxusní zimní lyžařskou soupravu není levná, ale pro sebe to stojí, smála se Běla, když mi ukázala fotku. Konečně se naučím lyžovat, vy s manželem jezdíte často, a já to vůbec neznám. Kdyby byl u nás blíže nějaký sjezdovka
Před Novým rokem jsme měli firemní večírek, pobavili se a pak se všichni rozprchli na prázdniny.
Bělo, přeji ti pořádný odpočinek, popřála mi Nikola. My s manželem pojedeme k jeho rodičům na Valašsko. Tak se po prázdninách uvidíme. Trochu později se vrátím do kanceláře.
Díky, Nikolo, budu se snažit odpočinout. V létě jsem jezdila na dovolenou, ale teď mě těší zimní období, odpověděla Běla.
Běla odletěla do Špindlerova Mlýna. Po prázdninách jsme se všichni v kanceláři potkali nasmáli, všichni byli spokojení, někteří dokonce chtěli prázdniny prodloužit.
Ahoj, Bělo, pozdravila mě Nikola po návratu. Co to máš za záři v očích? Vypadáš, jako bys poletěla na křídlech. Však dobře odpočívala, že?
Ahoj, Nikolo, to si ani nedokážu představit! Byla to nejlepší dovolená mého života. Špindl, Pec pod Sněžkou, Alžbětín všechno bylo úžasné, vyprávěla nadšeně.
Naučila ses už lyžovat?
Samozřejmě! Kromě lyží jsem si užila červené víno a ochutnala spoustu horských specialit. A navíc jsem potkala Artura, instruktora snowboardu.
Aha, to je ono, zasmála se Nikola. A kdo to je?
To je hlavní důvod mé nadšenosti Artur. Zamilovala jsem se do něj.
Gratuluju, Bělo, konečně něco vážného v tvém životě
Díky, přítelkyně. Artur byl tak pozorný a zdvořilý, že jsem se okamžitě zbláznila. Byl něžný, doslova mi odfoukl prach z rukou a přiměl mě cítit se jako v pohádce.
Bělo, je to vážné? Vyletěla jsi tam a on zůstává tam, jak to dál?
O této otázce jsem přemýšlel i já, když se Běla vracela domů. Artur ji ujišťoval, že se nemusí bát.
Mezi námi to vzplanulo jako z první pohledy, jako ve filmu. Jezdil jsem s ní po městečku, bral ji na výlety, večeřeli jsme v nejlepších restauracích. Jednou na vrcholu hory, kde byl výhled na celé údolí, mi přiznal, že mě miluje, řekla mi Běla.
To zní jako film, povzbudila ji Nikola.
Artur říkal, že dlouho čekal právě takovou ženu, jako jsem já. Všude jsou krásné ženy, ale s ním jsme našli něco výjimečného. Máme vzájemný cit, podtrhla Běla.
Skvělé, Bělo Co bude dál?
Mluvili jsme dlouho. Nechci se vracet do Špindlerova, mám tady skvělou práci a on by tam měl těžké najít další. On taky nechce odjet, protože mu tady zůstalo mnoho přátel a rodiny. Nakonec se rozhodl přestěhovat ke mně. oznámila s radostí.
Paráda! To je výborné, podpořila ji Nikola.
Když nastal čas odletět domů, Artur sliboval rychlé setkání, a Běla se rozloučila se slzami v očích.
Musím dokončit smlouvu ještě dva měsíce, pak k tobě přiletím, ujišťoval ji pevně. Pak ji doprovodil až na letiště.
Po odletu si denně volali, posílali si něžné zprávy. Běla mi vše podrobně vyprávěla a neustále děkovala osudu za Arturovu lásku.
Počítalo se, že během dvou týdnů už bude mít Artur letenku a přiletí. Pak přišla nečekaná zpráva.
Bělo, během tréninku jsem špatně dopadl a zlomil si obě nohy. Lékaři říkají, že potřebuji okamžitou operaci. napsal mi Artur.
Zavolala jsem mu:
Milý, jednu minutu, hned pošlu dovolenou a vyřídím vše, co budeš potřebovat.
Ne, prosím, nedělá to, co je potřeba, pošli mi 3000Kč na operaci, jinak budu muset zrušit smlouvu. prosil.
Bez váhání mu peníze poslala, i když Nikola trochu pochybovala:
Bělo, to jsou hodně peníze, ověř si, jestli je to pravda. Můžeš si zjistit telefon doktora, radila.
Co to říkáš, Nikolo! odmlčela se Běla a podívala se na mě tvrdým pohledem, který mě zaskočil.
Po operaci začalo zotavování. Artur byl vděčný:
Děkuji ti, Bělo. Jakmile přijdu, vrátím ti peníze. Čekej mě, prosím.
V den, kdy měl koupit letenku, zjistil, že mu chybí 30000Kč. Požádal Bělu, zda mu může částku poslat, aby mohl odletět.
Když jsem četla jeho dlouhý, téměř zoufalý text, cítila jsem, jak mi stoupá napětí. Nikola se zeptala:
Co zase, Bělo?
Ukázala jsem jí zprávu. Artur psal: Mám pocit, že můj život je jen jedna temná řada. Milá, jen tvá láska a blízká setkání mě drží při životě. Nemysli si o mně špatně. Pak následovala žádost o peníze.
Nikola po přečtení řekla:
Bělo, vypadá to jako podvod. Nedávej mu peníze, je to jenom další řetězec.
Běla se bránila:
On je upřímný, jen má špatnou dobu. Kdo by mu měl pomoci, když ne já? protestovala.
Nikola se nenechala:
Nemáš takové peníze, abys poslala takovou sumu cizímu člověku. Už jsem si jistá, že tohle je jen pasti. Nechci, aby ses zranila.
Po dlouhém přemýšlení jsem souhlasila s Nikolinou radou a zavolala Arturu:
Je mi líto, ale nemůžu ti poslat peníze, momentálně jsem na dně.
Tak to chápu, jsi chamtivá, nevolej už mě, odepsal nezdvořile a zvedl sluchátko.
Nikola mi po ruce řekla: Tak vidíš, Bělo, podvodníci jsou všude. Není třeba se s nimi trápit.
Z této zkušenosti jsem si vzpomněl na starou českou přísloví: Kdo chce, nachází cestu; kdo chce mít, najde výmluvu. Došel jsem k závěru, že láska nesmí být zneužita, a že opatrnost je lepší než zklamání. Naučil jsem se, že být otevřený a upřímný není výmluvou pro slepou důvěru. Tento den mi připomněl, že i když jsou srdce plná naděje, rozum by měl zůstávat naším nejvěrnějším společníkem.
