Aleno, beru se řekla Drahomíra s tichým úsměvem, který skrýval napětí. Svatební obřad je příští pátek. Přijdeš? Moc by mi na tvém pohledu chybělo.
Cože? Ty? Co tím myslíš? To tak najednou? Alena cítila, jak jí vnitřní teplo zchladne, jako by ji zradila i ta nejbližší přítelkyně.
Vždycky se na Drahomíru dívala se soucitem, protože její krása a štěstí byly spíše výjimečné než obyčejné. Věřila, že si nikdo nevybere ji za manželku.
Proč to tak najednou? My už půl roku známe Petra, odpověděla Drahomíra.
A ty o tom mlčela? Kdo je on? Viděla jsem ho jen z dálky. Kde jsi ho skrývala?
Skrývat? zasmála se Drahomíra. Pracujeme spolu. Vzhledem k práci v stavební firmě v Praze jsme se často potkávali. Ani jsem nečekala, že mi nabídne ruku. A já souhlasila!
On je taky malíř, jako ty? zakřičela Alena pohrdavě.
Petr umí všechno. Vlastní tu firmu, kde stavíme bytové domy. Alenin dech se zachvěl. Nevěděla, co říct. Snažila se zjistit, jestli Drahomíra není jenom hra.
Ale Drahomíra působila klidně a upřímně, jako by se na žertování neodvážila.
Obě vyrůstaly na jedné základní škole, kam chodily už od šesté třídy. Alena vždycky byla lepší učila se snadněji, vypadala hezčej a štíhlejší, měla lepší vkus v oblečení a chlapci se točili kolem ní jako včelky okolo medu. Drahomíru nikdo nepozoroval, litoval ji, že život a příroda ji zaskočily.
Neměla ani krásnou tvář, ani atraktivní postavu. Šestá třída skončila a ona si zvolila povolání zedniceomítkařky.
Není tu zajímavější řemeslo? zeptala se Alena jednou. Nemůžu přejít na něco jiného?
K čemu? Mamka celou životní dráhu dělá na stavbě. To jsem i já chtěla. odpověděla Drahomíra.
Celý život v špinavém rozlitém? To je hnus! Proč neberu moderní práci v kanceláři, kde jsou lidé civilizovaní? Chci studovat design.
Design vůbec neznám. Omítat a malovat jsem mamince už pomáhala. Líbí se mi to. Navíc se nedostanu na vysokou školu s mými známkami. uzavřela.
Alena také nešla na vysokou školu. Přesto se nevzdala. Dokončila nejprve učiliště, pak se po dobrých známkách dostala na architektonickou fakultu a studuje design.
I když se jejich studijní cesty rozešly, často se potkávaly a přátelství přežilo. Alena byla společenská a často zváněla Drahomíru na večírky, kde přitahovala pozornost chlapců. Věřila, že se jednou provdá za bohatého a slibného muže.
A najednou přišla zpráva, která vše rozprásala: Drahomíra chtěla, aby Alena přišla na svatbu. Alena se přikývla rozhodně: Samozřejmě, budu tam. Poznám i ženicha.
Alena doufala, že Petr bude ošklivý, plešatý starý chlap, který si ji pořídí jen kvůli úspoře na omítkách v nových chatách. Však Petr se ukázal být spíše živý a sympatický mladý muž s plnovousem, který se na Drahomíru díval s obyčejnou úctou.
Na hostině Alena kolébala se kolem Drahomíry a snažila se přitáhnout pozornost ženicha, ale on se díval jen na svou nevěstu. Všimla si to matka nevěsty, Tereza, která se rozčileně obrátila k Aleně:
Co si myslíš, že děláš? zakřikla Tereza. Jsem jen pracující žena, rychle si střihuji vlasy.
Co tím myslíte? ptala se Alena zmateně.
Všechno víš. Dvakrát tě už varuji. řekla Tereza. Můj syn není pro tebe.
Alena se snažila zachovat klid, ale její hrdost byla poraněna. Nedávno se rozešla s přítelem a nechtěla už další zklamání.
Po svatbě se mladý manžel se svou rodinou nastěhoval do bytu v centru Prahy. Alena se stala častým hostem, předstírajíc, že pomáhá, ale ve skutečnosti chtěla přitáhnout Petrův pohled. Petr byl často pryč na stavbě, Drahomíra trpěla silným toxikózem po porodu.
Přijdu připravit oběd, nabídla Alena a odtáhla Drahomíru z kuchyně. Pokud tě cokoliv v tobě rozrušuje, zkusím ti připravit něco lahodného.
Nemůžu se na nic dívat, přiznala Drahomíra. Požádala jsem Petra, aby šel do kavárny, dokud mi toxikóz neustoupí.
Alena mu ukázala, že domovina jídla je levnější než kavárna, a pomohla při porodu dcery Aničky. Obě babičky byly mladé a pracovaly jen o víkendu. Alena ještě studovala a během přestávek se snažila získat Petrův srdce, ale on zůstával věrný své ženě.
Odpočívej, půjdu s malou ven, nabádala Alena Drahomíru. Procházka ve vzduchu jí prospěje.
Drahomíra souhlasila, byla slabá po porodu. Alena organizovala procházky tak, aby se Petrovi vrátil čas.
Hej, Aničko, kdo to přijde? zavolala Alena, když se blížil Petr. To je tvůj táta, podívej se, usmívá se.
Petr vstal, podíval se do kočárku a pozdravil:
Ahoj, Aničko! Ahoj, Aleno, kde je Drahomíra?
Pravděpodobně spí. Porod byl těžký, ale pomohu, co budu moci. Přinesla jsem guláš, co jsme udělali.
Přesto se vztah Aleny a Petra zůstával jen přátelský. Petr na svou ženu zíral s oddaností, zatímco k Aleně byl zdvořilý. Alena se rozhodla zvýšit úsilí, chodila častěji, a jednoho dne narazila na Terezu.
Co tu děláš? zeptala se matka Drahomíry, když ji spatřila po práci. Co si myslíš, že dělám?
Mamka, pomáhá mi to, nedokážu to sama, bránila se Alena.
Najala jsi si domácí pomoc? Co chceš bez muže? řekla Tereza. Proč mi pořád dáváš hnusné slova? Jen chci pomoci!
Vím, co chceš. Viděla jsem tě na svatbě, jak se díváš na Petra řekla Tereza a vyháněla Alenu z bytu.
Nejsi naivní, křičela matka. Muži jsou slabí, ať se snažíš, ale nakonec ti zůstane jen osamělost.
Alena odešla, ale po několika dnech se vrátila dříve, než všichni odešli do práce.
Drahomíra právě ukládala Aničku do koše a snažila se nerušit spánek.
Bála jsem se, že už nepřijdeš, řekla Alena a posadila se na pohovku. Tvá matka říká pravdu, jen ty to nevidíš.
My s Petrem se milujeme už dlouho, zašeptala Alena. On se jen bojí přiznat ti pravdu. Žaluje tě, chudá, tělesně slabá. Myslíš si, že tě někdo může milovat?
Alena se rozzářila a pohrdala: Krásko, tvoje tři vlasy, nohy jako kozy Jsi jen malířka, co jen štěpí barvy.
Náhle se otevřely dveře a vstoupil Petr. Přijel na oběd, chtěl si zdřímnout a nečekaně byl svědkem té hrubé scény.
Přistoupil k Aleně, objal ji za rameno a vedl ven. Pokýval se, aby si nasadila boty, a pak otevřel dveře a ukázal směr, kudy má jít.
Nechoď sem už dál, řekl přísně. Už to skončilo.
Zavřel dveře a vrátil se k pláčící Drahomíře.
Všechno, co jsi slyšela, je lež, řekl tvrdě. Nikdy jsem s tebou neměl nic. Nechci tě.
Nevěřím, vzlykla Drahomíra. Proč mě tak nenávidíš?
Žárlivost, prostě, odvětil Petr a vzal ji do ložnice, aby jí utřel slzy a ukázal svou lásku.
O devět měsíců později se v té šťastné rodině narodil Sýkora, který připomínal otce. Kde je Alena? Drahomíra už ji nezná a nezajímá. Pomocníci už jí nejsou k ničemu.
