Vendula pracuje v lázních u Karlových Varech a každý den dojíždí na pracovní směnu elektrickým vlakem. Cesta ji vyčerpává, ale platí dobře a rozvrh jí umožňuje kombinovat práci s mateřskou školkou. V letních měsících nic nevadí, ale v zimě je k nádraží těžké běžet ve tmě, když jsou málo lidí a kolem jsou staré garáže. Tentokrát ji k nádraží nezaparkovali u garáží, ale přímo před stanicí. Zastaví černý džíp, okno se sklopí a muž s hustým plnovousem se usměje:
Pojedeme, krásko?
Vendula není považována za krásku a v jiném kontextu by ji takové oslovení mohlo potěšit. Na starých holínkách už necítí chlad, z nosu jí kapky stékají a do vlaku zbývá jen sedm minut. V hlavě jí běží jen jedna myšlenka chtěla by být co nejdříve v teplém domě, kde už rozpalí kamna, připraví večeři a bude se starat o dceru. Nemá čas na rozhovor, tak odpoví:
Otevři oči, jak jsem ti krásná!
A jde po rozšlépnuté cestičce. Džíp ji předjíždí, znovu zastaví a z něj vystupuje jiný muž bez vousů, vysoký a mohutný. Rychle ji chytnou a posadí na zadní sedadlo.
Plnovous se smíchem řekne:
Líbila ses mi, takže pojedeš se mnou na večeři.
Vendula okamžitě pozná, že je muž silně opilý a nezná odmítnutí. Rozpláče se.
Uvolněte mě, čeká mě dcera! Co jsem vám? Je mi třicet dva, nejsem hezká a konverzovat neumím. Nevidíte mou bundu, sousedka mi ji darovala z laskavosti. Pod ní mám starý svetr a kalhoty jaký večer?
Silák, který ji posadil, se nakloní k vousatému a něco mušeše do ucha. Vousatý zavrtí hlavou a říká:
Dobře, nesmutni. Tě od lázní odvádím, snad sis všimla mého svetru? Vypadáš jako moje matka, která si vždy přála, aby ji pozvali do restaurace. Poď, nebuď tvrdohlavá. Chceš, abych ti koupil šaty?
Chci domů, vzlykne Vendula. Musím vyzvednout dceru.
Kolik jí je?
Čtyři.
A kde je táta?
Odešel.
Tak odešel i můj. Jít k jiné ženě?
Ne. Jeho matka řekla, že dítě není skutečné.
Co to znamená není skutečné?
Dělali jsme IVF. Na začátku souhlasil, ale ona později tvrdila, že takové děti nemají duši. On je dobrý, ale snadno se ovlivní, říká Vendula a brání se tím, co se stalo s bývalým manželem.
Takže není skutečné, přikývne vousatý. Dobrá, pojďme se podívat, kde jsou vaše jesle. Vovka, vezmi nás.
Vendula se usadí v sedačce a zoufale přemýšlí, co dál. Jasně, vousatý se neodpojí, pokud jí nechá jít. Jedinou nadějí je silák, který se na ni dívá soucitně.
Když dorazí do místnosti, kde jsou učitelka i rodiče v teplých overálcích, všichni se najednou ztiší a upřou pohled na Vendulu. V takové společnosti ji nikdo předtím neviděl. Malá Irinka se ale nelekla hned se zeptala, jestli to není Mikuláš s plnovousem a neviděli jejího tatínka. O tátovi se ptala všechny, Vendula už na to zvykla a nestydí se. Když nastoupí do auta, Irinka se zajímá o volant a prohlásí, že i ona umí řídit.
Vousatý se zasměje:
Veselá holčička. A říkáš, že jsi není skutečná. Chceš zmrzlinu?
Chci! rozběsní se Irinka.
Jedou do kavárny se zmrzlinou, pak do supermarketu, kde vousatý naloží koš plný zbytečného zboží slaných ryb, exotického ovoce a plesnivých sýrů. Vendula by raději chtěla kuře a těstoviny, ale nepoškrábe si patu, když mu to nabízí.
Dorazí přímo k domu a vousatý, který už mírně dochladnul, navrhne čaj. Zatímco Vendula rozpalí kamna, on se dívá na plameny a říká:
Myslel jsem, že moje dětství bylo těžké Máte opravdu venkovní toaletu?
Skutečně, usměje se Vendula.
Už se ho nebojí. Rozpozná, že je spíše nevinný, jen hloupý. Jeho pomocník je ale šikovný: přihodil do koše mléko, chleba, běžný sýr a dětské tvarohové pomazánky. Asi má i sám děti.
Když se zbaví nechtěných hostů, Vendulu zachvátí nečekané chvění. Rozpláče se, což vyděsí dceru, ale slzy tečou samy. Poprvé od dne, kdy jí manžel sbalil věci a vrátil se k matce, zanechal ji těhotnou v novém domě, se takhle rozpláče. Šťastně, že ten dům už nedělí. Řekl, že ačkoliv je dítě není skutečné, dům jí zůstane.
Následující den stojí před východem lázní stejný černý džíp. Vousatý není, řídí ho Vovka.
Nasedni, říká. Odvezu tě do města.
Proč? diví se Vendula. Jako na tvou matku?
Nedělej si starosti, zlobí se Vovka. Je mi jedno, kam jedeme, myslel jsem, že tě můžu odvézt.
Dobře, povzdechne si Vendula. Kde je tvůj šéf?
Dělá si přestávku. Nezlob se, je v pořádku. Včera měla narozeniny jeho matka pokud by ještě žila. Všechno je v pohodě, nepije.
Vendula kývne, nevadí jí to. Nastoupí.
Zprvu jedou v tichu. Vovka není z lidí, co udržují konverzaci, ale nakonec se zeptá:
Je to fakt zkapsle?
Ano.
Zajímavé, co všechno lidé vymyslí.
Máš děti?
Ne. Nechci děti, už mám tři mladší, a myšlenky mi je sežerou. Jednomu je lepší.
Tak to chápu, souhlasí Vendula.
Irinka se těší na další zastávku u zmrzliny.
Ne, protestuje Vendula peníze na zmrzlinu už nemá.
Tak pojďme, navrhne Vovka.
Nemám na to, říká Vendula rovně.
Já zaplatím, mrkne.
Cestou se Irinka usadí. Když Vendula přemýšlí, jak ji vyndat z auta, Vovka ji zvedne a nese k domu.
Lehce vypadá, poznamená. A není moc cenná.
Několik dní Vovku nevidí, pak ho znovu potká u auta s vousatým.
Jmenuji se Vítězslav, představí se. Promiňte za tenkrát, byl jsem mimo. Rád bych vás pozval na večeři do restaurace, až vám to bude vyhovovat.
Nejdříve by Vendula odmítla, ale pak si řekne: proč ne? Má jen jedno šaty. Jenže kam dát dceru?
Vítězslav nabídne:
Mohu zůstat s ní.
Nechce nechat dceru s cizím mužem, ale Vovka působí důvěryhodně. Vendula souhlasí, že dceru pošle do herny je to pro něj i pro ni pohodlné.
Večeře je veselejší. Vítězslav je upovídaný a sebejistý, ale má šarm. Vendula se po dlouhé době cítí jako žena. Když pozve na výstavu příští týden, souhlasí.
Irinka se těší na hernu i na Vovku. Když Vovka přinese tašku s potravinami, Vendula si pomyslí, že je to moc, ale Vovka říká:
To je od Vítězslava Lvova.
Tašky se objevují každé tři dny, a Vendula už neví, jestli má Vítězslavovi děkovat, nebo už odmítnout jeho pomoc, když si vydělává a stačí jí chleba s máslem. Slova jí chybí. Vítězslav se zdá být zájem o ni vozí ji do restaurací a kulturních akcí, i když má hodně práce, a vypadá to jako rande. Vovka automaticky přebírá roli chůvy a všichni jsou spokojení.
Jednou Vovka prozradí:
Vítězslav Lvov se do tebe zamiloval. Chtěl by tě požádat o ruku. Dítě ho děsí, je to cizí.
Vendulu to zasáhne. Zamiloval se? Přesto ho neuchvátil za ruku a ještě k tomu je to cizí dítě
Bolí mě, že se chci vdát, vyřkne.
Co, nesouhlasíš? rozproudí se Vovka. Je bohatý, budeš jako za kamennou stěnou.
Bohatý nepotřebuji
Co bys potřebovala?
Vendula pokrčí rameny. Připomene si bývalého manžela takový táta určitě nechce.
Nevím, upřímně odpoví.
Vovka najednou krokne dopředu, přitáhne ji k sobě a políbí ji. Vendula se lekne a odskočí. Vovka se také lekne a zarudne.
Promiň, nevím Promiň
A uteče. Vendula stihne jen pochopit, jestli ji to těšilo nebo ne. Najednou se cítí zmatená, jak s ním dál jednat.
Další den Irinka onemocní, má vysokou horečku a musí vzít nemocenskou, což v lázních nevidí v dobrém světle. Vítězslav je zklamaný, protože se chystali na divadelní představení.
Může Vovka zůstat s ní?
Může se nakazit, váhá Vendula.
Cože, nepřijde? Pojďme, chtěla jsem to představení!
Vendula souhlasí, i když je to nepříjemné. Nechtěla ztratit drahé lístky, a navíc Irinkě je večer líp. Vovka přijede a nevyhledává Vendulu, cítí se trapně. Ona má nové šaty, které jí dělají stud. V divadle nemá místo, přemýšlí o dceři, a když Vítězslav mluví o lyžařském výletu, Vendula ho zastaví:
Poslouchej, kupuješ mi potraviny a lístky do divadla, ale už je to moc. Na lyže nepojedu na tvůj účet.
Jaké potraviny? zeptá se Vítězslav.
Ty, co přinese Vovka.
Nerozumím. Žádné potraviny Vovka je náš dobrý člověk. A co lyže? Moje matka je milovala, chtěla by, aby mě někdo pozval na sjezdovku!
Vendula najednou pochopí, že už nechtějí. Vezme Vítězslava za ruce a řekne:
Tvá matka by na tebe byla hrdá, vím to. Vidím, že jsi dobrý člověk a snažíš se. Ale nechtějím to takhle. Najdi si toho, koho budeš milovat, a svůj vlastní kruh. Co budeme dělat dál? Jakkoliv se obléknu, budu sama sebou. Jako tvoje matka. A teď myslím, že miluji někoho jiného.
Vítězslav se rozčílí, slzy mu stékají a stěžuje si, že nechápe ženy. Přesto ji dopraví domů a na cestě řekne, že jede sám, ať Vovka dělá, co chce.
Irinka spí v náručí medvídka, kterého jí přinesl Vovka. Vovka si v koši lehce odpočine. Vendula přistoupí na špičkách, nakloní se a lehce ji políbit. Vovka se probudí, nejprve nic nechápe. Irinka řekne:
Včera jsi utekl moc rychle. Nepředpokládala jsem to. Bála ses, že?
A znovu ho políbí. Tentokrát už nikdo nic neodmítá.
