Na dovolenou ať jde Jakub, ty se vrať do práce, řekla tchyně.
Když Lucie uslyšela zvuk klíčů v zámku, srdce jí spadlo do kalhot. Ten autoritativní dupot podpatků po chodbě znala líp než vlastní tep. Osmý měsíc těhotenství jí každý pohyb ztěžoval, a teď měla čelit někomu, koho se bála víc než porodních bolestí. Dveře se otevřely a do bytu vtrhla smršť výčitek a nespokojenosti v podobě Jitky Novákové.
Co je tohle za výraz! vyjela tchyně místo pozdravu. Proč má moje snacha takovou kyselou tvář?
Příchod Jakubovy matky byl to poslední, co Lucie v tu chvíli potřebovala. Po obědě plánovala odpočinek bříško jí bralo všechny síly. I obyčejné domácí práce byly jako maraton.
Konečně nastalý mateřský dovolený měl ulevit její situaci, ale plány se rozplynuly jako pára nad hrncem.
Vítejte, paní Nováková, pokorně pronesla Lucie a ustoupila stranou.
A kde je můj Jakoubek? matka ihned začala syna hledat očima.
Vydělává peníze, odpověděla střízlivě Lucie. Dře, aby nás uživil mě i miminko.
Copak se o sebe neumíš postarat sama? Jitka postavila nečekaně těžké kufry a vznešeně prošla dál, málem těhotnou ženu srazila na zem. Dospělý člověk, brzy budeš matkou, měla bys konečně dospět!
Jakmile tchyně vstoupila do bytu, začala prohlížet každý kout, jako by prováděla inspekci. Lucie se jí zneklidnila.
Přijela jste jen tak nebo si něco potřebujete vyzvednout? opatrně se zeptala.
Co? Co to meleš? Jitka se překvapeně otočila. Já teď bydlím tady.
Z těch slov Lucce podklesla kolena.
Ale jak? vykoktala.
Ten spolubydlící, co jsem měla, mě už štval, mávla rukou tchyně s očividným podrážděním. Chlapa, co se choval jako pan domácí. Mám ho plné zuby. Tak jsem se sbalila a odjela. Byt je na manžela, sehnat nový je fuška, takže zatím budu u vás.
Vysvětlení ji rozesmutnilo ještě víc. Ano, byt měli velký, ale to jí snad nedává právo se jim sem nastěhovat bez ptaní?
Lucie chtěla protestovat, ale těhotenství ji zcela vyčerpalo, a tak jen bezmocně odešla do ložnice čekat na manžela.
Bohužel, Jakubův návrat situaci příliš nezlepšil litoval matku. I když byla Jitka dost drsná, vychovala ho, a on ji nemohl jen tak opustit.
Lucie se podvolila, chápala jeho city. Třeba bude aspoň pomoc v domácnosti?
Brzy se však ukázalo, že to byla naivní představa. Ani ne za dva dny tchyně převzala kontrolu nad celým domovem. Jakub pořád makat, a tak se musela přizpůsobovat hlavně těhotná Lucie.
A přizpůsobit se bylo sakra těžké. Tchyni se zdálo, že snacha nedělá nic správně. Nadávala jí za neumytou podlahu, za drobky na stole, dokonce i za jedinou špinavou šálek.
Paní Nováková, hlas Lucie zněl vyčerpaně, rozumějte mi, břicho mi překáží, je mi špatně, bolí mě záda, nohy
Ale no tak, bolí mě záda! tchyně vždycky zkřížila ruce. Ženy přece makají od nepaměti! To, že čekáš dítě, tě neomlouvá! Mně věř já mám syna, tobě teprve všechno začíná!
Lucie nenašla sílu odpovědět. Nemohla si dovolit stres, a tak se nechtěla hádat.
Jednou všedního dne, když Jakub ještě pracoval, došly doma potraviny a bylo nutné jít nakoupit.
Dobrá, půjdu s tebou, povýšeně souhlasila tchyně na Lucčinu prosbu o pomoc. Aspoň tě zkontroluju, ať něco nezkazíš.
Děkuju Lucie by šla raději sama, ale věděla, že v jejím stavu to nezvládne.
Cesta na tržnici proběhla v pohodě, nákup potřebného také až na tchynino neustálé reptání.
Co se tak loudáš? vyjela najednou. Vem si tašky a jdeme domů. Už máš procházky dost.
Lucie nechápala. Co jako vezmi si tašky?
Paní Nováková, opatrně zašeptala, pomůžete mi? Nemůžu se namáhat, víte přece
Ale no tak, namáhat! tchyně ji zesměšnila. Vždyť je to lehké, zvládneš to sama!
Lucie neodporovala a poslušně vzala tašky. Ale sotva ušly pár metrů, jí bylo zle. Nákup byl moc těžký.
Au, zasténala slabě, není mi dobře
Co zas? tchyně ani nemrkla, přestože bylo jasné, že se něco děje. Ani nákup nedokážeš donést v klidu?
Ale Lucie už neslyšela v uších jí hučelo.
Paní! Paní! přiskočil cizí muž a podepřel ji. Co se děje? Mám zavolat lékaře?
Ne, to není třeba, za chvíli to přejde odmítla budoucí matka.
Dnešní ženy jsou slabé jako moucha, zamumlala si tchyně. Na nic pořádného nemají.
Naštěstí se Lucce za pár minut ulevilo, sanitku volat nemuseli. Jitka sice nadávala, ale přece jen jí trochu pomohla a část nákupu vzala. Doma byli nakonec v pořádku.
Když se Jakub dozvěděl, co se stalo, přispěchal domů co nejdřív.
Luci, moje zlatíčko, seděl vedle ženy a hladil jí ruku, odpusť! Měl jsem ti pomoct. Proč jsi nepočkala? Všechno bych obstaral sám!
Myslela jsem, že to zvládnu, špitla Lucie, ty makáš od rána do večera, chtěla jsem ti ulehčit
Proč jsi nepožádala mámu o pomoc? zeptal se Jakub.
Lucie na vteřinu zavřela oči a těžce vydechla.
Nechtěla jsem to říkat, pronesla, ale právě paní Nováková mě donutila ty těžké tašky nést.
Manžel ztuhl a přestal jí hladit ruku.
Máma? nechápal.
A když mi bylo špatně
