Nikdy neposuzujte člověka podle mikiny! Tohle je přesně ten případ, kdy si člověk koleduje o trošku studené spravedlnosti po česku.
Vyvstáváme ve voňavém interiéru pražského hodinářství na Příkopech. Manažer s nažehleným oblekem sází pohledy jako pokerová esa. Jeho výraz napovídá: Tohle je království pro vyvolené, ne pro někoho v mikině a teniskách.
S opovržením ukazuje na dveře:
Tohle není Národní muzeum. Zmizte odsud, nebo volám ochranku, procedí skrz zuby.
Kluk Emil už má oči jako sirky, sotva ovládá touhu mu něco odseknout. Ale dívka, Bětka (která má jméno typické jen a pouze pro Česko), položí klidně ruku Emilu na rameno. S pohledem, který může přimrazit horkou kávu, se zahledí manažerovi do očí.
Manažer si dovolí úšklebek:
Nemám v plánu s vámi ztrácet čas. Sem prostě takové typy jako vy nechodí.
Natáhne ruku pod pult, kde se červené tlačítko třese jako rosol. Jenže v tom Bětka vytáhne z kapsy průhlednou, luxusně vybroušenou kartu co voní penězi a tajemstvími a elegantně ji přiloží k vitríně. Po obchodě zazní melodické cinknutí, za které by se nemusela stydět ani Smetanova Vltava.
Manažer se zarazí a vtom se jeho mobil na stole rozvibruje jak při výpadku proudu. Na displeji se objeví: GENERÁLNÍ ŘEDITEL OSOBNÍ ČÍSLO. Očima střídá novou kartičkou ověnčenou Bětku a mobil. A najednou je bílý jako sýr z Velkých Karlovic.
Bětka se k němu nakloní s úsměvem, vedle kterého zamrzne i lednice v hlavní sezoně:
No tak, zvedněte to. Vysvětlete svému šéfovi, proč nechcete obsloužit novou majitelku celé této franšízy.
Manažerovy prsty drkotají jak v listopadovém ránu a přiloží telefon k uchu.
Haló?.. Ano, pane řediteli já já nevěděl V telefonu se ozve ledový hlas: Okamžitě si sundej jmenovku, klíče nech na stole končíš!
Bětka se obrátí na užasnutého Emila, který tam stojí jak sloup na Karlově mostě:
Promiň, Emile, chtěla jsem ti to říct po večeři Ale vypadá to, že překvapení přišlo dřív. Vybereš si konečně nějaký hodinky?
A projde kolem zkamenělého manažera jako, že je tu doma. Manažer sundavá svojí zlatou jmenovku a v hlavě mu mizí vidina drahých obleků konec pohádky o luxusní kariéře.
Poučení? Uznání se nekupuje na faktuře od slavného návrháře. A někdy osud srovná účet právě v tu chvíli, kdy to čekáte nejmíň třeba ve frontě na hodinky za půl milionu korun.
