Poslouchej, chci ti povídat, co se stalo s Janem Novákem a tou Vendulí Horákovou, a jak to všechno skončilo
Jan se snažil, aby se mu to, co se stalo, vůbec nevracelo v hlavě. Vendula taky moc nemluvila víš, že já vím, co ty víš!. Když ho jednou zahlédla, jak je úplně zmatený, stačilo jí to.Člověka s pocitem viny je totiž lehké manipulovat. A ona byla opravdu moudrá byla to moje Lenka.
Lenka měla takové hluboké zelené oči, že by je nikdo na světě nenahradil. Když se na tebe podívala, připadalo ti, že spadneš do té propasti a už se z ní nedostaneš.
Jan se zamiloval do Venduly už při prvním pohledu úplně neodvolatelně, jako by ho zasáhla blesková láska. Vendula přišla pozdě na přednášku, ale právě v tu chvíli už byla v té samé učebně a dokonce skončili ve stejné skupině.
Nikdy předtím se Jan necítil tak, že svět úplně zmizel a všechno ostatní se stáhlo do pozadí. Vendula mu ale vůbec nevěnovala pozornost. Kdyby jen na něj jen mrknula, položila otázku nebo řekla bláznivý vtip ale nic takového nešlo. Jan pro ni byl prostě jen další kluk v řadě.
Ačkoliv Jan byl pěkně hezký a splňoval všechna moderní kritéria mužské atraktivity, byl pro Vendulu naprosto neviditelný. V škole byl první chlap na vesnici, takže dívky neměly problém. Přesto mu to připadalo jako velké zklamání ve škole byl vždycky ten, kdo má holky po ruce.
Pak ale přišel ten nový pocit, který byl nečekaný a silný možná to byla pravá láska. Trochu úlevy mu dávalo, že Vendula vůbec nehlídala žádného chlapa z jejich skupiny.
Kdyby se to stalo, nevím, co s tím udělám! často si Jan mumlal.
Vendula se během třetího ročníku rozmrazila a nic se na jejím vztahu k Janovi nezměnilo on ji stále miloval. Pak přišlo jaro a roztavilo ledy: začala reagovat na jeho vtipy a Jan se zase rozhořel.
Jednou, když spolu jeli domů metrem, Jan si představoval, jaký bude jejich společný život. Pozval Vendulu na rande a ona souhlasila. Vendula si uvědomila, že se jí taky začíná líbit ten roztomilý Jan, který měl ostříhané vlasy jako nějaký kreslený hrdina.
Pozval ji na šálek silného kávy to byla jednou z těch písniček, co se hrály z každého reproduktoru. Skvěle si to užili a pak se políbili Janův sen se konečně plnil.
Na konci třetího ročníku už byli oficiálně pár. A na začátku nového školního roku se Vendula ukázala březí.
Jo, takové věci se stávají. Vendula otěhotněla v den svých narozenin. Jan přijel 9. června, když byli rodiče na chalupě. V chviličce strášném… použili žádné antikoncepční prostředky, mysleli si, že to jen projde. Ale neprošlo. Vendula brzy pochopila, že má v těle něco královského.
Prázdniny trávili s rodiči, každý po svém. Všichni ještě neměli mobilní telefony, tak se mladý otec dozvěděl o miminku až po návratu z jihu.
To se stalo koncem srpna. Setkali se, Vendula byla nervózní už byly skoro tři měsíce těhotenství a bylo třeba se rozhodnout, co dál.
Jan byl taky zmatený, protože ani on pořádně nevěděl, co má dělat. Když leželi v posteli, všechno vypadalo jako romantika, ale realita rychle vyšla na povrch: Zelené oči to jsou známky neštěstí, řekla stará pověra.
Manželství se zdálo být ještě brzy Jan byl pořád kluk! Rodiče by se tomu moc nechtěli radovat. Co dál? Potrat? Vendula by však nechtěla mít dítě bez otce, a on taky nebyl na to připravený.
Na potrat potřebovali peníze a také souhlas dívky. Vendula jako by byla pod prachem a souhlasila s čímkoliv: Ano, na vše!, jak řekla ve filmu, kde se nezáleží na vůli nebo ne. Jen něco udělej, Janíku!
Jan slíbil, že něco udělá, a pak to udělal. Ale co ho překvapilo, byl fakt, že první září vůbec nešel do školy. Proč? Prostě se vymluvil.
Kdyby mu někdo řekl, že se to může stát, tak by mu neuvěřil. Vypadal, že si vzal papíry a zmizel. Kam? Nikdo neví! Do jiné univerzity! A Vendula zůstala samá se svým problémem.
Spolubydlící v tom taky neví, co se děje Jan je pryč! Nevolá, rodiče říkají, že se přestěhoval do pronajatýho bytu, kde nemá telefon.
Vendula tak jako vymazaná z jeho života. Ztratit svobodu se zdálo být silnější než čistá láska.
Uplynulo pár let. Jan Tomášek už byl dávno šťastně ženatý, jejich synovi bylo 22let. Na bývalou lásku už se nechtěl podívat ona už byla pryč a nikdy nezjistil, jak to dopadlo.
Časem ho ale začala trápit vina: možná jsem to přehnal? Přece jsem Vendulu miloval! A taky by miloval to, co mělo být v jejím bříšku.
Svou manželku, Lenu, miloval jinak to byl ten ohňostroj a skok do sněhu po páru. S ní bylo klidně a vyrovnaně: vzali se rok po rozchodu s Vendulí. Lenka studovala v jiné škole, kam Jan odešel po tom všem.
Jan nikdy ženě nevyprávěl o tom trapném příběhu kdo by přiznal, že utekl z boje? Ale Lenka to věděla, protože se to rozkřiklo mezi dobrými lidmi, co nechtěně odhalili pravdu.
Lenka byla moudrá žena, neřekla mu: Vím všechno, ty posraný! Věděla, že člověk má své tajemství, hlavně když jde o něco nepěknýho, co nechceš připomínat. Naznačila jen, že když by se to dozvěděla, rozbil by to obraz dobrého manžela, který řeší rodinný problém na jednou. A to by jenom oslabilo jejich manželství v tom, co Lenka s Janem měly, bylo fajn.
V sobotu řekl mi kamarád, že představí dívku: Já a Světlana se chystáme oženit! I když pro syna bylo brzy, rodiče mu nic neřekli už byl dospělý, měl vlastní byt od babičky a peníze na sebe.
Když Jan otevřel v sobotu dveře, stála tam Vendula! Jo, jeho Vendula, jako by se vrátila po všech těch letech. Nebyla to ale ona, ale její naprosto stejná kopie klon, jak se říká dnes.
Toho podzimního večera ji Jan přivítal. Vrátila se, aby mu připomněla, že bumerang vždycky letí zpátky! Jan pochopil, že možná není jeho bývalá, ale její dcera. A když to spojil, uvědomil si, že možná je to i jeho dcera taková sestřička od otce. A přece se s ní nesmí oženit!
Starej muž byl zmatený tohle byl horší případ než ta těhotnost. Srdce mu bušilo přes sto úderů za minutu, v krku ho sušilo a pot mu stékal po čele. To byl ten božský trest!
Měl se chovat normálně: usmívat se a povídat. Snažil se nedívat se na dívku, aby neviděl v očích dceřinu výčitku, že snad přišla rozsévat hádku v rodině. Připomněla mu se svými slovy, jak ji matka mluvila o otci, který ji opustil a teď chce pomstu.
Muž měl zle. Ostatní to viděli.
Lehni si, řekla Lenka. Pošlu ti měřit tlak! Souhlasil, aby se vylezl ze stolu.
Tati, líbí se ti Světlana? zeptal se syn po svatebním večírku. Ne, vůbec jsem se na ni nedíval, možná kvůli tlaku.
Tlak skutečně vyšplhal. Musel si vzít prášek.
Nevezmeš si ji! zakřičel otec.
Proč ne? řekl Sergej. Vysvětli mi!
To je moje dcera? Já jsem ji před dvacet let opustil těhotnou! Přiznat to byl pro Jana těžší než číst. Neměl žádnou jinou představu.
Přesto si ji vezmu! řekl Sergej a odešel.
Co tě tak napadlo? zeptala se Lenka. Jenom dobrá holka, miluje Sergeje! Co tě to sem dostalo, táto?
Kdyby to byl já, pomyslel Jan v duchu, co teď?
Dny ubíhaly jako noční můra. Musel si vzít nemocenskou s hypertenzním krizí.
Klid, to není ona, řekla Lenka při večeři. Ne, ne? To není dcera Venduly, jen vypadá stejně, stejný typ.
Lenka věděla, co říká: kdysi dobří lidé ukázali společnou fotku, kterou Jan udělal v době, kdy ještě miloval Vendulu
Může to být? ptala se. Existují soutěže dvojníků! Moje matka se jmenuje stejně jako já Lenka! V sobotu jdeme k nim! Tak povolíš synovi ženit se?
Lenka? To je moje manželka? A Světlana není moje dcera? Jan si oddychl. Teď už to povolí. Jak se to všechno stalo?
Když se podíval blíže, zjistil, že Světlana má jiné vlasy i oči. Cože, tohle není Vendula!, řekl si pro sebe.
A tak Jan a Lenka nakonec našli klid. Všechno to šílené dobrodružství už patří k minulosti, ale pořád si říkám: když to řekneš kamarádovi, tak máš jedinečnou historku, co se jen tak nestane.
Tak to byl příběh, kámo. Doufám, že se ti líbil.
