Kdysi dávno jsem žila s matkou, Zdeňkou Novotnou, a s mé mladší sestrou Jitkou. Naše babička Alžběta, která bydlela nedaleko v Praze, nás často navštěvovala. Na otce si vůbec nepamatuji, ale na otce Jitky mého otce už jen otisk zůstává v paměti.
Zpočátku se ke mně choval milý, ale po nějaké době se oba matka i můj stepbratr Karel rozhodli, že moje existence je pro ně nicotná. Karel často zvedal ruku a udeřil mě. Plakala jsem, ale mlčela jsem, aby matce neukázala slabost. Až jednoho dne matka vlastníma očima spatřila, jak mě Karel týrá.
Došlo k roztržce, po které Karel navždy zmizel z našeho života. Od té chvíle jsme byli jen my tři a žili jsme šťastně. Babička často hlídala Jitku. Po maturitě jsem se rozhodla studovat v Brně, i když jsem toužila po zahraniční univerzitě. Rodinu jsem ale nechtěla opustit.
Jednoho dne matka navrhla, abychom prodali naše dvě bytové jednotky ten, ve kterém jsme bydleli, a ten, kde žila babička a koupili si třípokojový byt ve stejné čtvrti. Tak bychom mohli být pod jednou střechou a mít dost místa pro všechny. Souhlasili jsme a nastěhovali se do nového bytu. Já jsem dostala vlastní pokoj, Jitka bydlela u babičky, a matka obsadila třetí pokoj. Všichni jsme byli spokojení.
V novém domě poznala našeho souseda, pana Martina Dvořáka, který byl stejně starý jako matka a už byl rozvedený. Od té chvíle začal Martinu věnovat pozornost a matka vzkvétala jako květina na jaře.
Později matka přivedla k nám domů mého strýce Radka. Ten se rozhodl pronajmout svůj byt. Všechno se zdálo v pořádku, až na to, že začal nás urážet, hlavně mě. Často vznikaly neshody, ale matka vždy stála po jeho straně.
Cítila jsem se nepříjemně a tak jsem se rozhodla přestěhovat do jiného města kvůli studiu. Matka to nijak neodvážela; spíše jsem viděla, jak se jí ulevilo, protože se už nemusela rozpolétat mezi mnou a strýcem Radkem. Přesto mi to nepřineslo úlevu. Jak může matka vyměnit své vlastní dítě za jiného muže?
