Moje dcera mi podala pozvánku na svou svatbu a když jsem ji rozbalil, málem jsem se posral do žluči. Náhoda chtěla, že už jsem byl po dvou sňatcích. Z první manželky mám dceru Vendulu, z druhé zase syna. První žena se vůbec nechtěla stát matkou faktová rodinná katastrofa. Chtěl jsem, aby Vendula měla slušnou dětství, tak jsem si zavolal k té tehdejší exmanželce a přimluvil si k ní, aby mě dceru vrátila. Moje nová žena, Jana, souhlasila, že Vendulu přijme jako vlastní.
Když Vendula dospěla sedmnáct, přišla k nám a vyhlásila, že je těhotná. Otec dítěte, chlapík, co jí byl rozuškový, okamžitě utekal, jakmile se o tom dozvěděl. My jsme Vendule nevyčítali, nebláznili jsme a prostě jsme rozhodli, že ji a miminko přijmeme tak, jak to chce. Jana navrhla, abychom Vendulu přihlásili do našeho bytu v Praze.
Vendula doposud neměla práci, dokud její synka nešel do mateřské školky. Jana ho vychovávala jako svůj vlastní, mazlala ho jako svého miláčka a nikdy nedělala rozdíl mezi Vendulou a naším společným synem, oba milovala stejně.
O rok později Vendula potkala jiného chlapíka. Nasadili se spolu, pak se rozhodli oženit se. Všechny organizace svatebního šílenství připadly na Jany kolena. Vendula jen roznášela pozvánky.
A když jsme ty pozvánky dostali, málem jsem ztratil rovnováhu. Na listu stál jen můj jméno, ale slovo Jana nikde. Představte si ten šok! Cítil jsem se jako kousek vepřového masa na rožni, protože Jana do toho vložila celé srdce, pomáhala s přípravou, zatímco Vendula se o ni ani nepodívala.
Postavil jsem se na Jany stranu. V den svatby jsem zamířil na matriku, poblahopřál novomanželům a pak šel domů. Do restaurace jsem nešel radši jsem zůstával v klidu s pohárem piva a poctivým úsměvem.
