Matka mého kamaráda mě dnes před všemi ponižuje, aniž by tušila, že jsem s jejím synem.
Marek a já se seznámili v místním obchodě s potravinami v Brně, kde si během volného času přivydělávám. Ve svých devatenácti letech chci být finančně nezávislá, schovávat si pár korun na horší časy, tak beru další směny. Rodiče jsou na mě hrdí: studuji a pracuji najednou, takže si mohu dovolit novou výbavu nebo zaplatit výlet. I Marek říká, že můj částečný úvazek je dobrý start, i když on sám momentálně nepracuje.
Naše vztah se postupně rozvíjí. Marek mi přináší květiny, já ho hýčkuji čokoládami, a někdy se po zavření obchodu setkáváme až do pozdních hodin a povídáme si, když už v obchodě nejsou zákazníci.
Naše štěstí trvá zhruba dva týdny. Pak mě matka Marka veřejně poníží a já už nechci s ním dál chodit. Naopak se za to stydím.
Během večerní směny vstoupí do obchodu s Markem. Nezaregistruje, že mu mrkne na mě a výměníme si úsměv. Když dorazí k pokladně, ta se zasekne a zákaznice začne protestovat. Tvrdí, že už u nás nakoupila milionkrát a že jsem ji chtěla oklamat, protože jí nedala účtenku, a nazve mě podvodníkem.
Vidíš, Marku, proč se musíš pořád učit? Aby ses už nikdy nedostal do situace, kdy se musíš tvářit, že pokladna zlobí! říká matka.
Je to strašně trapné, protože je to matka mého přítele a v řadě stojí i další lidé, které jsem už někdy viděla a kteří o mě budou šeptat.
Marek mě prosí, abych matce odpustila, že měla špatný den, ale já to nedokážu. Odejdu, práci ukážu a rozvedu se s Markem. Naštěstí se mi podaří získat práci v zahraničí, kde vydělávám méně, ale dělám víc hodin a už nemusím řešit lidi jako Markovu matku.
Myslím si, že každé povolání je důležité a že student nemá moc na výběr. Je hezké, když rodiče svým dětem věří a považují je za výjimečné, ale neznamená to, že život jednou nepostaví i absolventa na pozici pokladní.
