Mami, on chce, abych to pro něj udělala Říká, že všechny dobré ženy to umí Já nejsem dobrá? Nauč mě to Když to zvládnou ostatní, měla bych to zvládnout taky
Pořád mě překvapuje, že moje neteř si našla muže, a to jenom díky své matce.
Když byla Karolína malá, moje sestra ji odmítala dát do školky, a jako teenagerku ji nikam večer nepouštěla, pořád musela být doma, stala se z ní taková samotářka. Dokonce když studovala v Brně, její mamka trvala na tom, že musí být doma nejpozději v šest večer. Karolína už měla dvacet, a sestra jí v půl osmé volala a rozčilovala se, proč ještě není doma. Bylo to šílené a nestálo to za řeč.
Karolína poznala svého budoucího manžela ve druháku na vysoké, učili se spolu v knihovně, byl o dva roky starší, půjčoval jí svoje poznámky, pomáhal jí, a najednou se do ní zamiloval, takže s ní začal chodit. Právě tehdy začala Karolína poprvé v životě opravdu ignorovat maminčiny zákazy.
Nakonec se neteř vdala a mamka jí dovolila začít žít po svém.
Teď chci zmínit historku, která se stala nedávno. Seděla jsem doma u sestry, když zavolala Karolína. V hlase měla slzy i smích, skoro jí nebylo rozumět:
Mami, on chce, ať mu to udělám Prý všechny dobré ženy to umí To nejsem dost dobrá? Uč mě to Když každá to zvládla, proč ne já?
V tu chvíli se sestra prudce změnila v obličeji, snažila se dceru uklidnit a prosila, ať vysvětlí, co teda umí všechny ty dobré ženy.
Polévku, mami, povídá Karolína a my obě vyprskly smíchy,
Nesmějte se mi! Vy jste mě to nenaučily, hledala jsem recepty na internetu, ale vůbec to nechutná dobře!
Sestra i já jsme jí rychle krok za krokem vysvětlily, jak se vaří pořádná česká polévka, a přitom jsme se smíchem vzpomínaly na vlastní začátky.
Večer nám Karolína zavolala, že děkuje za pomoc, manžel ji chválil prý byla výborná, a hlavně, že teď je prý konečně opravdová žena.
