Láska nebo kouzlo

Máš moc, ale pamatuj, že všechno má svou cenu. Proto čarodějnice nemají štěstí v lásce říkala babička Věra, když předávala Marii své kouzelné umění.
Marie si ten výrok zapamatovala na celý život. A skutečně, s muži se jí nikdy nedostalo kdykoliv se objevil potenciální partner, po chvilce se mu rozletělo z orbitu jako střela do vesmíru. Jeden pil, druhý se chlubil, někdo ji natlačil tak, že chtěla proměnit ho v zvíře, a další byl prostě obyčejný blbec, bez jakéhokoli magického zásahu.
Nakonec, unavená z dědictví, mávala rukou: Když láska neklapie, tak ať neklape! Do háku s tím romantickým šílenstvím! Nahradila muže černým drzým kocourem, kterému dala jméno Puf.
Pozvánka od staré kamarádky ze Školy temných umění, Elišky, ji zaskočila. Marie rozvinula černý pergamen přinesený havranem a červenými, krouživými písmeny četla:
Ahoj, Marie! My holky jsme se poradily a chystáme rodinnou večeři v pátek třináctého. Šabatu je fajn, ale my nejsme jen kolegyně z kouzel, jsme také přátelkyně, a naše rodiny se sotva znají. Musíme se sejít se svými polovičkami. Eliška a já vás zveme k sobě. S Janem jsme spolu už pět let
Kdo je ten Jan? zamumlalá Marie, snažící se vybavit si, co ví o Eliščině soukromí. Odpověď byla téměř nic.
Dina přijde se svým Frančkem. Petr přivede Ernesta. A Jarmila buď s Markem, nebo s Maxem ona si jména pořád plete. Takže přijďte: ty i tvůj miláček. A pokud jsi pořád sama, nevadí, holky tě stejně přivítají s radostí.
Žádný problém?! vyjekla Marie. Radost? Jistě, jste rády, že jsem jako blázen sama!
Jak to Elišce a ostatním ženám podařilo obejít věčné prokletí čarodějnic neúspěšnou lásku? Jan! A oni už mají muže. Co má Marie? Její dar tak silný, že láska prostě nefunguje?
Uvažovala, kde tito čtyři našli své přítelkyně, a kde je může Marie najít. Myslela na láskyplné kouzlo, ale okamžitě to odmítla. Ovládání srdcí v Akademii bylo považováno za špinavé a neprofesionální, jako když doktor používá jehly k léčbě očního výčtu. Pět čarodějnic přísahala: žádné zaklínadla lásky, jinak ať mám jen pupínky na tváři!
Čas do setkání ubíhal, a řada přitažlivých mužů čekajících na čarodějnické přehlídky nebyla vidět. Čím víc Marie přemýšlela o večírku, tím jasněji viděla, že musí přijít s někým. Může přijít sama, předstírat, že je silnější než ostatní, a láska zůstane jen magickou cenou za moc. Ale mnohem víc by jí přineslo mít po boku mužské rameno a úžas v očích přátel.
Tři dny před večírkem Marie začala nervovat. Včerejší den ji zneklidnil. Když zbývalo jen půl dne, ztratila schopnost myslet jasně, ale získala rychlost jednání.
Čarodějnice prohlédla místnost a její pohled spočinul na pečlivě lízajícím se Pufovi.
Ne! špitala si Marie.
Pak si řekla: Ano!
Vyřkla starodávné zaklínadlo a proměnila kocoura v člověka.
Muž byl vysoký, svalnatý a černý!
Jsi Afrikan? překvapila čarodějnice.
Prosím, buď tolerantní. Nebojíš se, že jsem černý? odpověděl Puf, líznul ruku a podíval se na Marii s pohledem, který jen kočka umí.
Nemám nic proti ale co s hlasem? vysoký falzet jejího nového muže neseděl k představě alfa samce, který chtěla před kamarádkám ukázat.
Jak? Puf zvedl obočí. Nezmiňuješ ten hrůzostrašný den? Pro tebe ten den nebyl děsivý. Neprožila jsi to: injekce, bílá stěna, doktor v bílém plášti, probuzení, uvědomění
Aspoň už neběháš po všech uličkách čtvrti, pomalu odpověděla čarodějnice.
Všechno pro tvé pohodlí. Řekni, co chceš? Testuješ další kouzlo?
Jdeš na ples! Ne, my na rodinnou večeři Marie se rozčilovala a slova se mučila. S hlasem musíme něco udělat. Řekněme, že jsi nachlazený a ztratil hlas. Budeš mlčet, já budu mluvit. Jmenuj se Alex. Tvým úkolem je udělat dojem zamilovaného muže. Rozumíš?
Alex jen zamrkal a pokračoval v lízání. Marie, pochybujeli, že Puf pochopil, doplnila:
A co uděláš, až přijdeš k nám?
Nemám rád cizí byty, kocour si hrál s přívěškem visícím ze stropu, rychle přeběhnu do nejvzdálenější místnosti, najdu postel a schovám se pod ní. Budu syčet na každého, kdo se mě pokusí vytáhnout, a pokud bude třeba, i škrtnu.
Ne, ne, ne! Žádné schovávání! Žádné drápky a syčení!
Co to? zeptal se s posměškem Alex a Marie se zdála, že se jí vysmívá.
Jinak křičela, pak se podívala do očí Pufa a uvědomila si, že ho ohrožovat nemá cenu. Změnila tón: Když uděláš, co potřebuju, budu tě krmit výběrovou játrní poší a lososem po celý život.
A co nos?
A nos nepraskne?
Když nenajdu toaletu, najdu něčí boty.
Dobře, losos.
A valeriján?
Zapij se!
Tohle je šantáž!
Zvrhlá! Vydáváš kastrovaného kocoura za přítele!
***
Zaujmi je, pošeptala Marie Alexovi u ucha, když stáli před dveřmi Elišky, připraveni zazvonit. Jen tiše.
Mohu zakroutit, to vždy funguje.
Zkusím a utnu ti ocas!
Vy, lidé, jste podiví chceš jen něco oříznout.
Ššš
Čarodějnice přikřivila prsty a stiskla tlačítko zvonku. Hosty přivítala Eliška po boku vysokého, štíhlého blondýna. Na okamžik Marie měla pocit, že Alex syčí, ale když se otočila, stál tam s nevinným úsměvem.
Všech pět dívek už byla připravených. Dinu doprovázel Franček, svalnatý brunet s bledým, ale krásným obličejem a impozantní postavou pro Marii to působilo podivně, jako by něco chybělo. Petr přivedl Ernesta, který byl jako skála těžký, zavalatý a pomalý s těžkým pohledem. Jarmila, buď s Markem, nebo s Maxem (on sám se jmenoval oběma), byl obyčejný chlap, který neodtrhl oči od své přítelkyně.
Alex se choval slušně. Jednou se chytl visiace pásky na Breetině šatech, když se otočila, ale Marie včas odebrala jeho hračku a vyhrožovala mu ztrátou lososa.
Všechno šlo dobře. Alex mlčel. Přítelkyně hulály o svých vztazích, jak se seznámily, plány do budoucna a tak dále. Marie zoufale chyběla a nemohla vymyslet romantický příběh o tom, jak k ní připlul černý muž, ale alespoň věděla, že není horší než ostatní. Ve druhé polovině večera se uklidnila, až tu náhle
Alex vstal ze stolu.
Kam jdeš? křikla Marie přímo do jeho ucha.
Musím, odešel rozzlobeně.
Kde jsou boty! Víš, kde je ta místnost?
Samozřejmě, uklidni se.
Odešel a Marie seděla jako na jehle. Co když si pomýlí toaletu s šatnou? Co když začne házet věci do záchodu a ucpe odpad? Po půl hodině se Alex nevrátil. Diny opravoval kravatu, Breet přesvědčovala Ernesta, aby nezůstal kamenný, Jarmila poslouchala další přiznání lásky od MarkaMaxe. Eliška mrkvila na Leliho, který kousal kuřecí kost, a nikdo se nechtěl zaměřit na ni.
Marie se usmála s výčitek a vyklouzla ze stolu.
Kde je to zvíře?!
Zvíře se objevilo v kuchyni na stole!
Užij se! křikla Marie. Jdi ze stolu! Co tu děláš?
Tady je klobása, odpověděl Alex, skřehotěl a zamručel.
Tam je taky klobása! Ve tvém talíři! Stejná!
Jo? Ta chutná líp, vrčel dál.
Slezni se hned! Neponižuj mě!
Marie se snažila Alexe sundat, ale on se bránil. Nakonec spadl na podlahu, shodil hromadu šálků a talířů, a dopadl ne na čtyři tlapky kočky, ale na kostrč jako obyčejný člověk.
V tom okamžiku vstoupila Eliška.
Co se stalo? Alexi ti je špatně?
Ano! zachytil se Mariin mysl a řekl: Je mu špatně, moc se rozrušil!
Počkej, pomůžeme mu. Eliška vytáhla lahvičku z šuplíku, naplnila lžičku a podala Alexovi s hrnkem vody a slovy: Vypij, uklidní tě.
Než Marie stačila pochopit, co Eliška podává, Alex strčil vodu, vypil celou lahvičku a vyprázdnil ji.
Nemůže dostat valeriján! zvolala Marie pozdě.
Může! zakřičel Alex hlasem, který připomínal křik šíleného kocoura. Teď mi je všechno dovoleno!
Rozběhl se po domě s jednou z padlých pivních lahví.
Co s ním? zeptala se Eliška.
Alergie alergie na valeriján mumlala Marie a honila ho.
Došla k němu v ložnici, kde přešlapal po zadní části gauče, vyskočil na závěs, přetáhl roletu a spadl po koberci. Když se Marie snažila ho chytit, Alex vyskočil s šibalským leskem v očích a poběhl ke spíži.
Kraaaas! ozvalo se z krabice, kam se snažil uložit.
Celá parta ho našla lidé se snášeli, aby ho uhradili do krabice od mikrovlnky, která se rozpadala a nechtěla přijmout jeho černé tělo.
Je to jako můj kocour! zakřičela Dina.
Marie jen zakroutila hlavou a udělala slavnou facepalm kapitána Picarda.
Je to opravdu alergie? zeptala se Eliška podezíravě.
Ne, prohlásil Alex, ani se neodtrhl od své činnosti. Jsem kočka!
Sakra! Marie se snažila vzpomenout si na zaklínadlo, které by ji dostalo pod zem.
Jak jsi to mohla? rozčílila se Dina.
Kastrovaná kočka, dodal Alex s posměškem, rozpadlý v roztříštěné krabici.
Marie řekla Breet se zlobou, a nastal okamžik ticha, který přerušil smích Dina.
Franček se smál tak, že jeho bledý obličej zešednul. Hlava se mu naklonila dál a dál, dokud neodpadla.
Ups, řekla i Dina, která se také zešedla.
Co se stalo? tázala se Eliška s chvějícím se hlasem.
Marie, neodtrhávajíc oči, sledovala buď tělo, které se tváří, že je v pořádku, nebo hlavou po podlaze.
Frančka oživila jsem zamumlala Dina, všichni víte, že se szombií nedá spolehlivě zacházet hlava je ze jednoho těla, tělo z druhého po nehodě a šití mi moc nešlo
Vy obě, řekla přísně Eliška, zradily jste naši přátelství! Jak jste mohly? Jsme zAkademie a nikdy jsme si neklamaly. Rozdrtily jste to nejčistší
Ernest je golem, zašeptala Breet.
světlý cože? černé oči Elišky se rozšířily po čele. A ty, Breet?
Dobře, dobře, zakřičela Jarmila. Já taky musím přiznat! Markus tedy Max
Všichni se na ni obrátili a čekali na pokračování.
Stručně, kouzla jsem na něj použila.
Hlasité Ach! se rozlehalo po místnosti.
Ano, porušila jsemA tak se čarodějnice rozhodla, že místo hledání lásky bude raději dál rozšiřovat své kouzelnické dovednosti, a všichni se rozesmáli nad absurdností celého večera.