Když opravíš ten motor, dám ti své místo řekl šéf se smíchem.
Tereza Nováková, na rozdíl od ostatních zaměstnanců, se ne smála.
Znala toho chlapíka. Věděla, že jednou týdně přichází s ošuntělou taškou a prosí o technické časopisy, které mají skončit v koši staré manuály, roztrhané katalogy, jakýkoli papír s výkresem součástky nebo elektrickým schématem.
Zpočátku si některé prodejny povídaly:
Ten sběrač odpadků jen zdržuje zákazníky
Tereza ale nikdy nedovolila, aby ho vyhodili.
Kdybychom měli jen polovinu tvé chuti učit se, kolik by tu už bylo práce, říkala bez obav.
Stál tam, malý před rozebraným motorem, který vypadal jako rozpadlý drak. Očima sešiknutý, prsty šetrně prohlížel každou součást, jako by chtěl zachytit neviditelný příběh.
Zhluboka si vydechla, vzala láhev s vodou a šla dolů do dílny.
Nejedl jsi, že? zeptala se, opírajíc se o sloup, aniž by mu narušila prostor.
Petr se zarazil, když zaslechl hlas. Byl tak ponořený do bludiště válců, hadic a senzorů, že zapomněl i na žaludek.
paní Terezo zamumlal, lehce ostýchavě. Ne, ještě ne. Chtěl jsem, když jsou všichni na obědě, to tady uklidit.
Pohlédla na pracovní plochu. Součástky, dříve rozházené po šíleném pořádku, byly teď seskupeny: šrouby podle velikosti, těsnicí kroužky jako náhrdelník, velká kola položená na čistých utěrkách.
Máš metodu poznamenala, ohromená. Není to jen odvaha, je to rozvaha.
Petr se mírně usmál.
Knihy říkají, že když nechápeš logiku, jenom se učíš zpaměti. A když nastane jiný problém, ztratíš se odpověděl. Mám rád, když rozumím. Proto je to na začátku pomalejší, ale pak
Zastavil se, nejistý, jestli neřekl příliš.
Vytáhla z kabelky dva pečivo zabalená v pergamenu.
Tady máš podala. Přinesla jsem pro sebe, ale dnes to potřebuješ víc.
Petr váhal.
Nemám co zaplatit.
Zaplatíš, až budeš manažer, jasně? odvětila s ironií. Smaž rychle, než se vrátí pan Filip s tím neúnosným úsměvem.
Chlapíka už nic dalšího nechtělo povzbuzovat. Když kousal chléb, Tereza sledovala jeho ruce. Viděla ne jen chudý chlap v prostých šatech, ale i starou Guadelu, která před lety vstoupila do servisu s hadrem v ruce a únavnými očima a prosila o práci úklidu.
Jen dokud chlapec nevyroste, řekla tehdy, skromným hlasem, který skrýval tvrdost života.
Ten chlapec nyní stál před nejdražším motorem obchodu jako před hlavolamem, ne před trestem.
Petře zavolala, když dopíjal poslední kousek. Víš, že Filip to řekl jen jako vtip, že? Nevěří, že to opravíš.
Vím odpověděl, otírajíc si ruce o kalhoty. Ale když to nezkusím, budu vždycky venku. A už nadechl se hluboce už mě nebaví jen koukat.
Cítila sevření na hrudi.
Tvoje matka ví, že jsi tady? zeptala se.
Zvedl ramena.
Ví, že přicházím pro časopisy. O motor nic neví. Kdyby zjistila, umřela by mým výkrkem. Myslela by si, že roztrhnu dílnu.
Oba se zasmáli.
Tak to zkusíme, než matka vyhodí manažera, řekla Tereza. Když budeš potřebovat něco nářadí, manuál, kávu stačí zavolat. Motory neznám, ale lidi, kteří si zaslouží šanci, ano.
Petrovi se rozsvítilo.
Děkuji, paní Terezo.
Vstoupila zpátky, zanechávajíc ho s plnějším žaludkem a větší dávkou odvahy.
Následující dny byly tichým maratonem. Ráno šel Petr do veřejné školy v čtvrti, poslouchal hodiny s takovou intenzitou, jakou vnímá u motorů: psal si vše, ptal se, když nikdo neptal, nasával. Spolužáci mu říkali Mozek, ale to mu nevadilo.
Odpoledne pomáhal Guadelě doma: nosil kbelíky s vodou, opravoval zásuvku, přišpendloval židli.
S tím zacházíš, jako bys ho hladil poznamenala stará, když mu opravoval nohu stolu. Tvojí krví určitě byl mechanik nebo truhlář.
Petr mlčky vzpomínal na otce, kterého nikdy nepoznal, ani na matku před Guadelou. Věděl, že byl nalezen zabalený v přikrývce u dveří v chladném odpoledni. Zbytek byl jen fantazie. Možná jednou požádá starou o další podrobnosti, ale teď měl dost motorů, aby si rozebral, aniž by rozebral vlastní minulost.
Když slunce zapadalo za nízkými domky čtvrti, kráčel k servisu. Filip mu nedal žádnou vizitku, žádnou formální povolení. Tereza však tiše řekla strážníkům:
Nechte ho vejít. Pomáhá s opravou. Když se manažer zlobí, může mi říct.
Tak každé odpoledne Petr zapíjal do dílny. Někteří mechanici se smáli.
Co, manažere? Našel jsi už zázračný díl?
On předstíral, že neslyší. Postupně však ke mně přicházeli.
Už jsi viděl ten typ elektronického vstřikování?
Ne zblízka, jen ve schématech odpověděl, ukazujíc na dráty. Tady myslím, že někdo připojil kabel k špatnému modulu. Podívej se na značky.
Mechanik přikoukl, zkusil si to představit.
Hm nikdy jsem si toho nevšiml.
A tak, drobnými gesty, Petr získával respekt, o kterém Filip ani nesnil.
Třetí noc, když už motor rozebral a složil v hlavě desetkrát, všiml si něco znepokojujícího. Škrábance na podivných místech, opakující se otisky, jako by někdo opakovaně tlačil nesprávný díl.
Vzal starý mobil, přiblížil fotografii předchozího stavu. Zvětšil. Viděl šroub s plochou hlavou, který nepatřil k originálu.
Zamračil se, otevřel starý manuál, který Tereza získala výměnou za kávu a kukuřičný koláč od jednoho prodejce. Na stránce modelu stálo: Šroub specifikace X, šestistranná hlava, točivý moment pro těsnění bez prasklin. Na stole ležel menší, křehčí šroub.
Někdo šetřil na dílu zamumlal.
Věděl, co to znamená: některé servisy vyměňují originály za levnější kopie, aby zvýšili zisk, a pak vinit technika. Nedýchal hned, aby někoho obvinil, jen chtěl opravit.
V pátek, dva dny před termínem, Filip vstoupil do dílny ve špatné náladě.
Kde je ten chlapec? zeptal se, otáčejíc se.
Mechanik ukázal na pozadí. Petr klečel, hlavu málem nasazenou do skříně motoru, přebíral elektro. Filip se přiblížil, drahé boty kontrastovaly s namáčenou podlahou.
A co, géniu? provokoval. Už jsi zvedl manažerskou pozici, nebo si pořád hraješ s Legem?
Petr se vstal, otřel čelo. Bylo špinavé, unavené, ale oči mu jiskřily.
Ještě chvilka, pane Filipe řekl s úctou. Myslím, že jsem našel hlavní problém a ještě jeden vedlejší.
Filip pozvedl obočí.
Dva problémy? Samozřejmě posmrkl. Vždycky je vedlejší problém, když někdo neví, co dělá. Hádej: pokud auto nepojede, vinu má ten druhý problém.
Ne odpověděl Petr, snažíce se zachovat klid. Pokud nepojede, je to moje vina. Přijal jsem výzvu. Bylo by fajn, kdybyste byl tady, až to poprvé rozběhnu, a možná i majitel auta.
Filip se na okamžik zachvěl.
Majitel auta nemusí nic vědět odřízl rychle. Stačí, že dostane auto fungující. A to je moje starost. Pokud selžeš, vrátíš se sbírat papíry z koše. Dohodnuto?
Petr se na něj podíval, nepochvalil si Filipův tón majitel nemusí vědět. Ale zhluboka dýchl.
Dohodnuto.
Filip odešel ke dveřím, kde na něj čekala Tereza.
Terko, mámo zahájil, používajíc přezdívku, kterou si sám vymyslel. Neměla bys tu tak bláznit, máš tolik papírů nahoře.
Papíry mám pod kontrolou odparovala beze smíchu. Co mě trápí, je motor a ten chlapec.
Filip rozmotal ramena.
Když selže, zavolám vlevo od importéru těžký zvedák, pošlou technika, zaplatíme draze, a majitel ani nechápe, že se to rozpadlo.
A co jsi slíbil tomu chlapci? tázala se Tereza.
Jaký chlapec? předstíral neznalost.
Oči jí zúžily.
Když opravíš ten motor, dám ti své místo. Byla jsem u baru, když jsi to řekl, Filipe. A slyšela jsem i ostatní slyšeli.
Filip se otřásl.
To byla jen fraška, Terezo. Pouze řeč.
Zajímavé zamručela. Nepamatuji si, že by ses takhle bavil s synem majitele. Jen s těmi, kteří nemají významné příjmení.
Filip se zarudnul.
Nespoj to.
Nespojuji řekla tiše a přistoupila blíž. Ty mícháš ego s obchodem. Pokud ten auto nevyjde do neděle, smlouva se Salazarovým firmou se rozplyne. A pak nebudete jen vyhozeni, ale i celý tým.
Jméno Salazar majitel řetězce luxusních autoservisů viselo jako kámen na Filipově hlavě už týdny. Ten importovaný sedan byl pro něj víc než drahý vůz; byl to osobní automobil Rogera Salazara, který vlastnil polovinu komerčních prostor v Praze.
Salazar zanechal jednoduchý vzkaz:
Jestli vyřešíte tento problém, uzavřeme exkluzivní smlouvu na luxusní řadu. Jinak hledám konkurenci.
Filip věděl, že pokud selže, jeho kariéra může být pohřbena spolu s motorem. Proto najal nejlepšího mechanika hned, jakmile dorazil. A když motor po třech dnech pokoušení jenom zakňučel a spadl, vyhodil technika. Nepřijímal nekompetentnost, hlavně když ohrožovalo jeho krk.
Ale nechtěl přiznat strach. A fakt, že čtrnáctiletý chlap se stal středobodem řešení, mu rozvracel představu o hierarchii.
Vím, co na tomhle kontraktu závisí pronesl Filip, i když mu pot se lečily na zádech, i když byl klimatizace roztočená. Ale nedám ti své místo, aniž bys to dokázal.
Tereza na něj zůstřela.
Nikdo neříká, že musíš odevzdat místo. Ale slib jsi dal. A pokud ho porušíš, neprodělá se jen smlouva s Salazarem, ale i úcta všeho tu uvnitř, včetně mé.
Filip otevřel ústa, zavřel je, znovu otevřel, ale neřekl nic. Vrátil se do kanceláře, usedl na židli a hleděl ven na město.
Pod ním Petr stále klečel nad motorem. Poznal ten pohled už ho viděl v zrcadle před lety, když byl jen asistentem s velkým snem o vedení. Něco v něm se probudilo.
Sobota nastala zamračená. Petr přišel brzy, oči červené od málo spánku. Zůstával dlouho u diagramů, mentálně procházel každý krok sestavení. Guadelá ho zahlédla s batohem.
Dnes jdeš brzo?
Pomůžu někoho v servisu, mami odpověděl, políbením pošlapal starou tvář. Je to důležité.
Guadelá kývla, podezřívavá, ale důvěřivá. Věděla, že se nezaplete do problémů jen do šroubů.
V dílně už na něj čekal motor, sestavený, lesklý a tichý, jako by se posmíval.
Dnes je den, šéfe poznamenal jeden z mechanik, když procházel kolem. Když to funguje, budu tě nazývat doktorem.
Petr se usmál, ale žaludek mu kymácel. Tereza přišlaA tak se z chlapce, který sbíral staré časopisy, stal mistr mechanik, a celá dílna se radostně rozsvítila, když motor řádně zaburácel a všichni si uvědomili, že pravá síla spočívá v odvaze a oddanosti.
