15.června2024 deník
Dnes jsem si připomněla, jak se všechno začalo. Když jsem byla v práci, můj manžel Pavel šel vyzvednout děti a když jsem k němu přišla, neotevřel mi dveře. Žiji stále s rodiči v Brně, zatímco mé děti, Tomáš a Eliška, jsou s Pavlem. Není to proto, že by je miloval, ale proto, že si takto zvolil, že mě bude trestat.
Naše vztahy začaly slibně. Seznámili nás společní přátelé z univerzity v Plzni. Líbili jsme si navzájem a rozhodli jsme se, že svatbu neodkládáme. O rok později jsme se vzali v kostele sv. Mikuláše v Praze. Těšila jsem se na miminko. Naše rodiče nám pomohli s hledáním bytu koupili nám skromné jednopokojové bytí v Žižkově. Byl malý, ale byl náš.
Bezprostředně po narození našeho syna Tomáše začaly problémy. Pavel nebyl připraven na to, že novorozenec je náladový a v noci nechtěl spát. Štval se po rozházených hračkách a zavěšených plenách. Nelíbilo se mu, že jsem celý čas musela starat o naše dítě.
O rok později přišla další radost čekala jsem další miminko. Narodila se nám dcera Vlastimíra. Vztah s Pavlem se však ještě zhoršil. Život v jednopokojovém bytě byl neútulný, on byl často podrážděný a my jsme se neustále hádali. Vždy mě obviňoval: že rodiče nám neposkytli vhodnější bydlení, že po dvou porodech jsem přibrala, že jsem špatná matka, že děti jsou hlučné. Celá rodina se pomalu rozpadala.
Rozhodla jsem se poslat děti do dětského domu a hledat si práci. Dříve jsem zůstávala doma. Pavel však čím dál častěji přicházel domů opilý. Počty jeho požadavků na mě i na děti rostly. Rozhodla jsem se, že ho opustím a budu si vydělávat na vlastní nohy, abych mohla žít s dětmi v pronajatém bytě.
Našla jsem práci v obchodě v centru Prahy a setkala se s milým mužem, který mě podporoval. Začali jsme se scházet, což mi poskytovalo úlevu. Doma na mě čekala jen špinavá prádlo, vaření, žehlení a opilý muž. Jednoho dne to už nebylo snesitelné a učinila jsem rozhodnutí.
Vzala jsem děti a odešla. Přestěhovala jsem se na několik dní k rodičům a poté jsem si pronajala malý byt v Karlíně za 12000Kč měsíčně. Jednoho dne, když jsem byla v práci, přišel Pavel do mateřské školy a vyzvedl děti. Šla jsem k němu, ale dveře mi neotevřel, přestože byl doma.
Teď mi dává podmínku: buď se vrátím domů, nebo podá žádost o rozvod a děti zůstanou u něj, já budu platit výživné. Bojím se, že soud bude stát na jeho straně, protože má vyšší příjem a dobré vztahy. Nejhorší je, že se o děti vůbec nestará používá je jen jako nástroj proti mně. V srdci vím, že pokud nevyhovím jeho podmínkám, nakonec se na mě obrátí a děti se přikloní ke mně. Jen nevím, jak dlouho to vydržím.
