Deník, 12.srpna 2025
Dnes, když jsem byla v práci, přišel Petr, aby vyzvedl děti, a když jsem se k němu přiblížila, neotevřel mi dveře.
Žiju zatím se svými rodiči v rodinném domě na Žižkově, zatímco můj manžel a děti bydlí v malém jednopokojovém bytě, který nám pomohli pořídit rodiče. Ne proto, že by je moc miloval, ale protože se rozhodl mě takto potrestat.
Seznámení s Petrem proběhlo skvěle představili nás společní kamarádi. Zamilovali jsme se rychle a rozhodli se neodkládat svatbu. O rok později jsme se vzali a už jsem čekala první dítě. Rodiče nám pomohli najít úzký byt v Praze, který byl sice malý, ale aspoň náš.
Hned po narození našeho syna Tomáše se začaly potíže. Petr nebyl připraven na noční probouzení, na roztroušené hračky a na visící pleny. Nebyl rád, že jsem celý den a noc starala o miminko.
O rok později se mi opět znovu zaskočila těhotenství, tentokrát s dcerou Jarmilou. Vztah s Petrem se ještě zhoršil. Žili jsme v tom stísněném jednopokojovém bytě jako v krabici, on byl častěji podrážděný a hádky se staly naším každodenním chlebem.
Petrovo obviňování šlo po hlavě: To je všechno kvůli tvým rodičům, co nám nedali vhodný byt. Kvůli tomu, že po dvou porodách přibralaš pár kilo. Protože jsi špatná matka a děti dělají neustále hluk. Všude kolem nás se šířila atmosféra, že se rodina rozpadá.
Rozhodla jsem se poslat děti do dětského školky a najít si práci, protože doma už nic nešlo. Ale Petr se čím dál více vracel domů opilý a požadavky na mě a děti jen narůstaly. Přemýšlela jsem, že ho opustím a s dětmi si najdu vlastní pronájem, pokud budu mít vlastní peníze.
Našla jsem práci v obchodě v Brně a během toho jsem poznala milého muže, se kterým jsme si začali povídat. Bylo to jako úlevný ventil. Doma na mě čekalo jen mytí, praní, vaření, žehlení a opilý muž.
Jednoho dne už jsem to nevydržela a učinila rozhodnutí. Vzala jsem Tomáše a Jarmilu a odešla. Na pár dní jsem přes noc zůstala u rodičů, pak jsem si pronajala malý byt v Holešovicích. Jednou, když jsem byla v práci, přišel Petr do školky a vyzvedl děti. Šla jsem k němu, ale dveře znovu neotevřel, i když byl doma.
Nyní mi vyhrožuje podmínkou: buď se vrátím domů, nebo podá rozvod a děti zůstanou u něj, já budu platit výživné. Bojím se, že soud mu vyjde vstříc, protože má vztahy a pravděpodobně bude mít výhodu. Nejhorší je, že se o děti vůbec nestará používá je jen jako zbraň proti mně. V srdci vím, že pokud ne splním jeho podmínky, děti se nakonec rozhodnou vrátit ke mně. Jak dlouho mám ještě vydržet, nevím.
Zůstávám v úvahách a doufám, že se najde cesta ven.
Jana.
