Jedinečný život
Žár drtil Míšu zevnitř. Už to nebylo poprvé před patnácti dny kočka objevila zbytky nízké trávy, která se právě probudila pod první chladnou ranní mrazíčkou. Míša ji sežrala po krk, až do kořenů, a pocítila úlevu, že skoro zapomněla, jaké to bylo, když byl svět tak nesnesitelně horký. A zase to přišlo
Tentokrát už další trávy nenalezla, a i kdyby našla, moc by pomoci nedala. Přesto však léčivá rostlina dokázala alespoň umlčet ten rozbouřený, vnitřní žár, který se šířil z hloubky břicha až do hlavy.
Kdo říká, že kočka má devět životů? Má jen jeden, malý a nenápadný, ale přesto hřejivý, který obepíná ty, které kočka dokáže milovat. Ten život nelze znovu oživit, ale lze ho darovat, pokud kočka chce.
Míša chtěla sevřela všechny tlapky kolem svého drobného života a nechtěla ho jen tak ztratit v nekonečnu. Začala hledat na ulici jiné lidi, jež už svůj život ztratili. Vypadali stejně jako ostatní: chodili, mluvili, jedli, spali. Ale to, co je drželo na Zemi, se rozplynulo do prázdna a s ním i druhý život. Ti, kdo přišli o dítě, milovaného, rodiče, byli zklamaní v životě i v Bohu. Žili jako prázdné škrábance tělesné schránky, jenž umí mluvit a jíst. Lidé takové nijak nepoznají, kočky však vidí a raději se jim vyhýbají.
Pořádně se však Míša rozhodla s nimi setkat. Přišla na rušné místo poblíž zastávky v Praze, usedla do kouta, aby nebyla nápadná, a bděla. Kolem byl spousta lidí s vlastními starostmi i radostmi. Míša čekala dlouho, už se chtěla vzdát, když najednou pocítila chladný náraz, který jí přiletěl do rozpálené duše.
Žena mladá, krásná, nenápadná v davu, ale Míša to cítila. Vnímala vakuum chladného prostoru, prázdnotu a rozplývající se zoufalství. Kočka vyskočila, zachvátila ji bílý chlad a rozběhla se k nohám ženy.
Bohuslava nevěděla, odkud se kočka vzala. Najednou se objevil jasný skvrnitý flek pod jejím patou, hlasitě skřípěl a neodtrhl se od jejích velkých, krásných očí. Žena se naklonila, jen aby ji pohladila Míša však sevřela lidské zápěstí předníma tlapkama, vyšplhala se po ruce a zastavila se u ramene. Zaklínula se nosíkem do přední jamky a drápky sevřela do oblečení nechtěla toho člověka pustit.
Jiní nebyli vůbec důležití. Bylo jim snadnější vzít kočku s sebou, než ji odhazovat na ulici. Bohuslava se nepodřela. Neměla síly. A kočka už také síly neměla. Kdyby chtěla, snadno by se Míša od sebe odtrhla. Dvě vyčerpané bytosti našly útočiště u sebe.
V noci, když žádný odpor nečkal, kočka se podívala pod deku k Bohuslavě. Nevěděla, co dál, a podle instinktu se rozprostřela po studeném těle. Vlastní žár ji hnala vpřed Míša potřebovala stihnout čas.
Čtvrtou noc se Bohuslava najednou probudila Vzpomněla si na ztracené dítě, které se narodilo předčasně a zmizelo. Budu tě čekat, mamy ale ne teď. Jaké to je, že jsi mě pustila!
Bohuslava zapomněla, co to je pocit potu, strachu, lítosti, soucitu. Všechno se jí ztratilo. Míša ležela na jejím břiše, oči zářily v temnotě jako malé lucerny.
Bože, jaká jsi horká, zamumlalá Bohuslava a začala kočku dotýkat. Co to je za tvrdý a horký břich. Při doteku kočka tiše sténala.
Míša byla rozzlobená a zklamaná. Téměř předala svůj život, když najednou Bohuslava vstala a začala mačkat její už tak bolestný břich. Útrapy se staly nevyhnutelnými Nevysvobozila cizí život ani už neměla sílu si svůj uchovat.
Kdo říká, že kočka má devět životů? Má jen jeden, který může darovat, když to bude potřeba. Bohuslavě kočičí život ale nepomohl.
Ještě pár hodin a mohlo to zachránit, řekla veterinářka, která uklidňuje plačící ženu přepadlou v noci kliniku s kočkou, přerušeným klidem na noční službě. Uklidněte se, už to zvládneme!
Kočka nemá devět životů. Má jen jeden, který může odevzdat, pokud chce. A pokud i vy chcete, můžete ten život vrátit zpět ten, který s vámi kočka sdílela.
