Je mi 45 let a už nepřijímám hosty do svého bytu. Někteří lidé zapomenou, až přijdou ke mně, že jsou jen návštěvníci. Chovají se nezdvořile, dávají mi pokyny a vůbec se nechtějí vrátit domů.
Kdysi jsem byl velkdyžý pohostinný, ale po překročení čtyřicítky jsem to rychle změnil. Už nikoho nepozývám. Proč? Tyto návštěvy jsou jen zbytečná zátěž.
Na své poslední narozeniny jsem slavil v restauraci na Staroměstském náměstí v Praze. Líbilo se mi to, tak od té doby to dělám vždy. Pokusím se vám vysvětlit, proč.
Pořádat večírek doma stojí peníze. I prostý večeřový set vyžaduje značnou částku v korunách. Na vánoční oslavu může být částka ještě vyšší. Hosté přinášejí skromné dárky, časy jsou těžké. Pak zůstávají až do pozdních hodin. Já chci odpočívat, ne prát hromadu nádobí a úklidovat.
Čekám v bytě na nikoho. Uklízím a vařím, když se mi chce. Dříve po vánočních oslavách jsem byl doma unavený a skleslý. Teď po Vánocích si mohu dopřát sprchu a jít brzy spát.
Mám spoustu volného času a využívám ho rozumně. Přátelé, včetně kamarádky Jarmily, mohou zajít na čaj, ale neobávám se, že mi něco chybí. Můžu volně vyjádřit své myšlenky. Když chci odpočívat, ukážu prstem na východ. Možná to nevypadá hezky, ale nestarám se o to. Moje pohoda je na první místo.
Nejzajímavější je, že lidé, kteří rádi chodí do cizích domů, často nepozývají hosty do svého. Pro ně je jednodušší něco podávat, aniž by museli čistit a vařit.
Vítáte hosty? Můžete se nazývat pohostinným člověkem?
