Dobré zprávy
Dnes večer jsem si sedl ke svému deníku, abych si zaznamenal jednu z nejvýraznějších zkušeností, kterou jsem prožil v uplynulém roce. Před rokem jsem se
Dobré zprávy
Bohatý pan Gregor slyšel dunivou hudbu už na schodech. Lidový song, jak od kapely Brutus, řinčel z rádia. Otevřel dveře a zůstal stát jako opařený.
Přenechala jsem svůj byt dceři a zeti. A teď spím na skládacím lehátku v kuchyni. Ležela jsem na vrzavém skládacím lehátku a za stěnou slyšela smích.
Hele, povím ti jeden příběh takový reálný, jak ze života tady u nás v Praze. Pavel byl prostě obyčejný kluk, nikdy moc nevyčníval, žádné špatné zvyky.
Jsi nezodpovědná, mami. Rozmnožuj se někde jinde. Bylo mi sedmnáct, když jsem si vzala Pavla. Vlastně hned po maturitě, měsíc po svatbě jsem už nosila
A ty nemusíš vůbec sedat ke stolu. Ty nám máš obsluhovat! prohlásila tchyně. Stál jsem u sporáku v tiché ranní kuchyni v pomačkaném pyžamu, s vlasy rozcuchanými do culíku.
Marek si o sobě nikdy nemyslel, že by byl podezřívavý nebo paranoidní typ. Byl to praktický chlap, stavební mistr s dlouholetými zkušenostmi, který věřil
Postavila jsem si dům na pozemku tchyně. Můj manžel zemřel a ona se rozhodla pozemek prodat své dceři. Zavolala jsem bagr. Když jsem se seznámila s manželem
Němá dcera sedláka V zimě roku 1932 v české vesnici Hruškový Důl nikdo nepočítá dny. Lidé počítají spíš hrsti mouky v pytlích, třísky v kamnech a údery
Můj manžel vyrostl v šťastné a milující rodině. Ale když jeho otec, pan Novák, měl 57 let, přišla náhlá a tragická ztráta jeho žena Marie zemřela.








