Dobré zprávy

Můj letošní narozeninový den ve mně zanechal zvláštní pachuť. Obvykle si tento svátek spojuji s teplem, radostí a pocitem, že se kolem mě sešli ti nejbližší.

Ten den začal těžkým pocitem na srdci. Stál jsem na prahu domu svého syna, Jakuba, a nemohl jsem uvěřit, že musím žádat o dovolení, abych vešel dovnitř.

V malém městečku na jižní Moravě, kde staré paneláky uchovávají teplo rodinných vzpomínek, se můj čtyřicátý narozeninový den, který měl být výjimečný

Bylo to jako zlý sen. Po dvaceti letech manželství odešel… A pak se chtěl vrátit. Ale já už jsem nebyla ta stejná. Jana seděla v kuchyni se svou dlouholetou

V malém městečku na jihu Moravy, kde život plyne pomalu a rodinné vazby se zdají neporušitelné, se má realita změnila v noční můru. Jsem Alena, matka tří

*Do deníku* Stálo to za to? Po třiceti letech se mi otec vrátil… a hned skončil v nemocnici. Petr přijel z práce domů. Zaparkoval na sídlišti v Brně, otevřel

Ráno začalo tím, že jsem ucítila, jak ze mě pomalu sklouzává peřina. Ještě jsem ani neotevřela oči, ale už jsem věděla, že zůstávám úplně bez přikrytí.

Vůbec se mi nechce, ale balím věci a jedu se synem Jakubem k mé mámě, Jaroslavě Novákové. A všechno kvůli tomu, že včera, zatímco jsem byla na procházce

„Hostům se těšíme dvakrát“: Jak můj bratr Petr proměnil víkend ve zkoušku trpělivosti „Jirko, ty přece víš, že o víkendu přijede tvůj bratr s manželkou?

Mamko, na co jsi myslela, když jsi dala rodinný dům pryč? Moje srdce pukalo bolestí a bezmocí, když jsem s tebou mluvila po telefonu. Seděla jsem v kuchyni