Dobré zprávy
Dobré zprávy
4. června 2024 Dnes se mi stalo něco, na co v životě nezapomenu. Kráčel jsem po pražské ulici, když jsem zahlédl malou uplakanou holčičku.
Stín cizího otce Jmenuji se Libuše, je mi pětatřicet. Můj život byl vždy jak se patří: útulný byt v Brně, jisté místo ekonoma, spolehlivý manžel Radek
Moje dvojče byla každý den bita svým agresivním manželem. Vyměnily jsme si identity a vzaly spravedlnost do vlastních rukou, aby si svůj životní styl pořádně rozmyslel.
Kdysi dávno, v naší sousední vesnici Olšanech, hned u potoka, žila dívka. Jmenovala se Doubravka. Byla plachá, nenápadná, jak už takové dívky bývají ani
Sázela svou svobodu proti jeho milionům! Začalo to na parkovišti luxusního golfového resortu u Prahy, kde se vůně kubánských doutníků mísila s pachutí
Zase holka? To snad není možný! To je výsměch! V naší rodině už čtyři generace chlapů makaly na železnici! A tys přinesl co? Já jsem tak hrozný?
Dobré zprávy
Dneska bych si ráda zapsala něco, na co nikdy nezapomenu. Možná to bude znít trochu pohádkově, ale pro mě to byl den, kdy jsem opravdu něco pochopila o životě.
Dobré zprávy
Malá holčička se objevila vedle stolku motorkáře tak tiše, že si jí málem nevšiml, dokud mu nezachraptěla do ucha. “Pane…”
Přijížděla jsem doručit obyčejný balíček, když se za starým plotem ozval kůň jako by mě volal. Jmenuji se Alžběta Nováková. Je mi čtyřicet šest let, jezdím
Dobré zprávy
Jeho mysl si po celou cestu domů malovala její tvář. Každý kilometr. Každý pasový kontrolní bod, kdy se ptali, co nese ve své opotřebované zelené brašně.