Tereza často slýchává od svých kamarádek, že má obrovské štěstí na tchyni. Tato žena se opravdu snaží pomáhat mladé rodině a v budoucnu, až se narodí dítě, bude její podpora ještě cennější.
Před pěti lety se Tereza provdala za Jakuba a první rok bydleli v bytě jeho matky v Praze. Toto období nebylo žádnou noční můrou – tchyně Terezu přijala vřele, nedocházelo k velkým hádkám a domácí práce si dělili. Přesto však mladému páru chybělo soukromí. Tchyně mohla kdykoli bez varování vstoupit do jejich ložnice, přerovnat jejich věci podle svého uvážení a následně Tereze vyčítat, že dostatečně neudržuje pořádek.
Když si nakonec pořídili vlastní byt v Brně a přestěhovali se, jejich život se stal mnohem klidnějším. Setkání s Jakubovou matkou byla plánovaná a omezovala se na víkendy.
Jenže tento klid trval pouze rok. Jednoho dne matka Jakuba oznámila, že se chce přestěhovat blíž – v jejich čtvrti se prodává pěkný byt a ona by ráda byla nablízku, aby mohla rodině pomáhat. Tereza s Jakubem z této myšlenky nebyli nadšení, ale přesto pomohli s koupí a stěhováním.
Od té chvíle jejich poklidný život skončil. Tchyně požádala o klíče od jejich bytu a nyní přichází, kdy se jí zlíbí, aniž by předem zavolala. Tereza se vrací z práce a nachází tchyni, jak už v jejich kuchyni připravuje večeři. Navíc je přesvědčená, že jejím úkolem je „naučit“ mladý pár, jak správně vést domácnost – samozřejmě pod záminkou péče a pomoci.
Nejvíce ale Tereze vadí úplná ztráta soukromí. Tchyně bez dovolení vstupuje do jejich ložnice, pere její spodní prádlo a dokonce je o víkendech budí v sedm ráno s talířem čerstvě upečených palačinek – protože přece studené palačinky nejsou tak dobré.
Jakub v tom nevidí žádný problém – je rád, že jeho matka je blízko a pomáhá. Tereza ale čím dál více cítí, že hranice jejich rodiny se začínají rozplývat.
Jak může jemně, ale pevně vysvětlit tchyni, že její angažovanost v jejich životě by měla mít své hranice? Jak jí dát najevo, že je vítaným hostem, ale přesto jen hostem, a měla by se podle toho chovat?
