Před dvaceti lety jsem si vzal obyčejnou ženu – nebyla oslnivě krásná, ale byla veselá, milá a starostlivá.
Seznámili jsme se náhodou a rychle jsme se rozhodli vzít. Krátce nato se nám narodila dcera. Zpočátku jsem byl nesmírně šťastný jako manžel a otec, ale brzy jsem se začal cítit unavený. Moji vrstevníci se bavili, užívali si života, zatímco já byl uvězněn mezi prací, domovem a rodinnými povinnostmi.
Nakonec jsem se rozhodl připojit ke svým přátelům a začal jsem s nimi chodit ven: navštěvoval jsem bary a kluby. Zpočátku to byla jen nevinná zábava, ale později jsem začal poznávat ženy, chodit na rande a trávit čím dál více času mimo domov. Abych udělal ještě lepší dojem, rozhodl jsem se koupit auto – vzal jsem si půjčku a konečně si splnil svůj dávný sen.
Od té doby mi ženy začaly věnovat ještě větší pozornost. Nadšeně naskakovaly do mého auta a v noci jsme projížděli městem při hlasité hudbě. Na svou ženu a dítě jsem úplně zapomněl – věřila mi a myslela si, že jen pracuji dlouho do noci.
V té době jsme bydleli u jejích rodičů. Měl jsem pocit, že mám všechno: ženu, dítě, dobré auto… Ale hluboko uvnitř jsem si stále více myslel, že moje žena, která o sebe moc nepečovala, mi není dost dobrá.
Po nějaké době jsem změnil zaměstnání a tam jsem potkal Terezu. Byla neuvěřitelně krásná – štíhlá, sebevědomá a zastávala vysokou pozici. Byl jsem přesvědčený, že ona je ta pravá žena, kterou si zasloužím, a tak jsem začal dělat vše pro to, abych ji získal.
Psával jsem jí sladké vzkazy, posílal květiny a drahé dárky, ale ona si mě nevšímala. Ve snaze ji ještě více ohromit jsem opustil svou ženu a přestal se vídat se svou dcerou. Moje žena byla zdrcená, plakala a prosila mě, abych si s ní promluvil…
Ale mně na tom nezáleželo – myslel jsem jen na Terezu. A nakonec jsem dostal svou šanci. Jednoho dne měla v práci problémy a já jí pomohl. Řekla mi, že mi dluží laskavost, a tak jsem jí nabídl, že ji odvezu domů. Souhlasila.
Později jsem ji pozval do luxusní restaurace, ale odmítla. Tehdy jsem jí vyznal své city – řekl jsem jí, že ji miluji, že bez ní nemohu žít a že si ji chci vzít.
Podívala se na mě a zeptala se:
– Už ses rozvedl se svou ženou, že tak sebevědomě mluvíš o svatbě?
Bez váhání jsem odpověděl, že se klidně mohu rozvést už zítra, protože už svou ženu nemiluji – Tereza byla jediná žena, kterou jsem potřeboval!
A v tu chvíli na mě najednou začala křičet:
– Já tě nepotřebuji, sukničkáři! Moc dobře vím, kdo jsi – máš ženu a dceru! Pokud jsi schopen podvádět svou ženu, podvedeš i mě! Tvá rodina trpí, zatímco ty běháš za jinými ženami!
Pokračovala:
– Můj otec byl úplně stejný jako ty – opustil moji matku a mě kvůli jiné ženě. Jsi odporný člověk!
Byl jsem v šoku, nemohl jsem říct ani slovo. Uvnitř mě se vzedmul vztek, ale najednou mi došlo, jak odporně jsem se choval. Opustil jsem svou ženu a dítě, nikdy jsem jí nepomáhal, nikdy jsem jí nedával dárky ani neprojevoval lásku. A přesto jsem si dovolil si stěžovat, že o sebe nepečuje…
Tak kdo byl vlastně nehodný koho?
Vrátil jsem se domů jako úplně jiný člověk. Udělal jsem vše pro to, abych napravil své manželství. Padl jsem před svou ženou na kolena, prosil ji o odpuštění a přísahal jí, že jsem jí nikdy fyzicky nebyl nevěrný. Plakala, ale odpustila mi.
Od té chvíle jsem se o ni začal starat. Kupoval jsem jí dárky, bral ji do kosmetických salonů a choval se k ní tak, jak si zasloužila. A teprve tehdy jsem si uvědomil, jak úžasná je – krásná, laskavá a milující. Jak jsem ji mohl takhle zanedbávat?..
A co Tereza? Chovala se, jako by se nikdy nic nestalo. V práci se usmívala, ale už dva roky si vyměňujeme jen pozdravy na příchod a odchod – o ničem osobním už nemluvíme.
Ale budu jí navždy vděčný, protože právě ona mi otevřela oči a zachránila moji rodinu!
Teď se snažím už nikdy se neohlížet po jiných ženách a být oddaným manželem i otcem.
A ty… odpustila bys svému muži, kdyby udělal to, co já?
