Proč neotevíráš dveře?
Nechci! A nebudu. Hosté by měli dát vědět, že k nám přijedou, a už vůbec by neměli lezat po skříních, ledničkách a šuplících.
Cože, nebudu? To je přece má matka! Přišla ke mně!
Tak ji přivítej, ale ne v mém bytě.
A Běla si s mojí mámi fakt dobře rozuměla.
Kdybych teď začala počítat, v čem je můj bývalý lepší než ty, oba bychom se zčervenali.
Sama si nejsem jistá, nervózně přerušila Natálka, otírajíc kuchyňský stůl.Když vám oběma to s Bělou tak dobře šlo, proč jsi se s ní rozešel?
Vít se zarmoucel, otočil se od ní a zamračeně pohlédl z okna.
No, sama víš, jak to dopadlo
Vím. Tak mi už nevyprávěj o své Běle, odpověděla Natálka.Jinak se stanu tvou další bývalou.
Natálka už měla v hlavě připravený plán na radikální krok.
S Viktorem se seznámila skoro před rokem na společné akci. Znála i tu Běli, i když ne moc dobře. Přivedla Vítovi s sebou, a o pár měsíců později zmizela ze všech radarů.
Jednoho dne, když byl Vít pod můhou, prozradil, že se s Bělou rozvedl po tom, co ji přistihl při nevěře. Dokonce i slzu pustil.
Natálku to rozesmálo: muž se nebojí ukázat city, miluje lásku. Něco se v ní spustilo, chtěla mu pošetit a podpořit.
Rozuměla, že to není ženský zájem, ale mateřský instinkt. Přesto to stačilo, aby mezi nimi vzplanuly vztahy.
Začalo to hezky. Vít po práci přivážel Natálku domů, denně psal roztomilé zprávy a ptal se, jestli má teplé oblečení. Natálka se cítila obklopená péčí.
Poprvé se zamračila, když jí napsala Běla.
Ahoj. Slyšela jsem, že se stýkáš s Viktorem. To není moje věc, ale buď s ním opatrnější. Jsou tam totiž tvrdý nepoddajný duet s maminkou.
Natálka to poznamenala, ale pomyslela si, že jde o maličkost. Láska přece překoná všechny překážky. Koneckonců, když mu to šlo špatně s jednou ženou, neznamená to, že bude stejně špatně i s druhou.
Ahoj. Myslím, že to vyřešíme samy. Díky za varování, odpověděla Natálka.
Nechtěla dál tahat ten dialog, aby to nevyznělo divně před Vítou.
Vít ale o její pohodlí vůbec neřekl.
Když mu jeho matka, Magda Pavlová, poprvé přišla neohlášeně, Natálka to přijala téměř klidně. Možná oba nepoznávali, jak neslušné to je. Nakonec Magda jen chtěla vidět, s kým její syn žije.
Natálka poslala Vítovi, ať mámatku přivítá, oblékla se rychle, svázala vlasy do culíku a, ospalá s pytlíky pod očima, vyrazila setkat se s potenciální tchyní. V tu chvíli už kontrolovala šuplíky v komodě v obýváku.
Aha, všechno rozmixované, řekla Magda s úsměvem.A pak budete mít ponožky po dvou. Natálko, vezmeme se k snídani a já tě naučím, jak správně skládat prádlo, aby se nic nerozbily a neztratilo se.
A to místo dobrý den. Říct, že Natálka je zmatená, by bylo nic neříkat. To, že cizí člověk tak nenuceně vniká do jejího prádla v jejím domě, se jí zdálo hrubé.
Ale odpovídat drsným způsobem na drsnost na samém začátku vztahu se jí taky nezdálo správné, tak to vydržela.
Ó, dítě, máš zase pytlíky pod očima! soucitně pokračovala Magda.Měla bys si udělat okurkové masky. Lepší by bylo prověřit ledviny. Mám kamarádku
Natálka se usmála, přikývla a předstírala, že ji fakt zajímají cizí zdravotní problémy. Ve skutečnosti jen snila o tom, že se vrátí spát bylo už osm ráno, sobota, a ona včera šla spát pozdě, doufajíc, že si dopřeje dost spánku.
Magdina návštěva protáhla až do večera. Natálka dostala tunu kritiky a cenných rad, jak správně zalévat květiny, mýt vanu a otírat lžičky. Dokonce se trochu vyzkoušela. Cítila se vymačkaná jako citron. A během celého toho Vít ani jednou nepomohl, ani nenavrhl matce, že by chtěli chvilku odpočinku.
Řekni mi, tvoje máma je vždycky tak aktivní? opatrně se zeptala Natálka před spaním.
Byla zvyklá na velkou rodinu a blízké vztahy, ale chtěla mít aspoň trochu odstup.
No, prostě. A co? odvětil Vít.Jen chce mít kamarády. Dřív jsme s Bělou bydleli u ní, bylo to útulné. Teď je jí doma osaměle.
Doufám, že nebudeme žít ve třech, povzdechla si Natálka.
A v čem problém? Jsi proti mojí mámě? napětím se zeptal Vít.S Bělou byla kamarádka, všechno šlo dobře.
Natálka mlčela. Běla byla o osm let mladší, milovala se přitulovat k lidem. Samozřejmě si s Magdou kamarádily. Pravděpodobně znají všechny Magdiny kamarádky jménem i podle diagnózy, perfektně žehlí povlečení a pečou koláče po tchyniných receptech.
Natálka ale na takové štěstí nechtěla sáhnout. Měla už nějaké životní zkušenosti a věřila, že čím méně se okolí vmíchává do vztahu muže a ženy, tím lépe. Vít ale měl jiný názor.
Moje máma je moc kontaktovaná. S kýmkoli najde společnou řeč.
Jasně, prostě ne všichni budou rádi, chtěla Natálka říct, ale nevyřkla to.
A pak to bylo horší. Magda přišla i druhý den, hned od rána, a tentokrát chtěla inspekci lednice.
Vejce? Vařila jsem Vítovi jen pštrosí, je to zdravější pro muže, prohlásila důstojně.Poličky jsou fakt špinavé Vy pak všechno sníte. Natálko, musíš je umýt
Vlastně já je neberu přímo z polic, pomyslela si Natálka.
Pak je umyjeme, Magdo Pavlová, slíbila.Dneska chceme odpočívat. Víkend jak tak
Vít mezitím spinkal, zatímco Natálka musela snášet a zabavit matku.
Přesně tak! Víkend je den na vaření a úklid, nekompromisně prohlásila žena.Popadni houbičku a hadřík. Příští víkend tě naučím připravit masový koláč, jak Vít miluje. Lízat si budeš prsty!
Natálka zmrzla. Skládala ruce na prsou. Nepřijala už další den cizích rozkazů.
Magdo Pavlová, můžete si zapsat mé číslo? Abych mohla volat před návštěvou. Mám i plány na další víkendy.
Volat? Už nemůžu přijít k synovi? žena zarmouceně mrkla.
Samozřejmě, že můžete. Jen váš syn teď bydlí se ženou. Bylo by fajn, kdybychom si navzájem vycházeli vstříc.
S Bělou jsme takové problémy neměli, poznamenala Magda s úšklebkem.
No, moje bývalá matka také nechodila k nám brzy ráno, přerušila Natálka.A přinášela koláče s třešní. Chcete recept?
Magda se zarazila, čelo se jí rozšířilo vráskou. V očích se mihlo jiskření hněvu.
Natálko, přemýšlej. V naší rodině nocní slavíky denní neproměňují.
Po tom Magda odešla, ale Natálku zůstalo v duši nepříjemné znepokojení. Nevěděla, co má dělat. Vít ji neslyšel, jeho matka se chovála jako doma. A hlavní hrozbou byl stále duch Běly.
A Běla měla lepší knedlíky učila ji máma, mohl Vít nechtěně zamítnout během večeře.
Tak ať tě učí, budeš mi i vařit, odvětila Natálka s úsměvem.
Myslela si, že Magda se snaží syna nasadit, ale nechtěla to rozebírat. Prostě chtěla ten motiv z života vymazat.
Další měsíc proběhl klidně, bez návštěv, ale pak se vše opakovalo. Natálka se znovu probudila kvůli zvonku. Tentokrát se rozhodla kategoricky neotevřít.
Špatně? Možná. Ale není hezké neustále brečet do jejího domu po neohlášeném náznaku?
Po pěti minutách se vchodem objevil Vít ospalý, nespokojený, dokonce naštvaný.
Proč neotevíráš dveře?
Nechci! A nebudu. Hosté musí dát vědět o svém příchodu a nesmí se potulovat po skříních, ledničkách a šuplících.
Cože, nebudu? To je přece moje matka! Přišla ke mně!
Tak ji přivítej, ale ne v mém bytě.
Vít rozvířil takový rozruch, že ho slyšeli i sousedi. Nadával Natálce, že odmítá jeho matku, a tím i jeho samotnou. Magda křičela, že chce dovnitř, a volala na mobil.
Nakonec Natálka dala ultimátum.
Dost! Buď teď odejdeš, vysvětlíš své matce, co to slovo host znamená, a pošleš ji domů, nebo se rozejdeme!
Vít si vybral druhou možnost.
Natálka nebyla moc zarmoucená. Nezvládli ani rozloučení. Možná to tak i dobře. Žít s někým, kdo má v balíčku příběhy o bývalých a vtíravou matku, určitě nechtěla.
O pár měsíců později dostala Natálka nečekanou zprávu. Vít měl novou přítelkyni. O tom ji informovala společná kamarádka z téže party.
Pracujeme spolu. Přestěhovala se k němu a jeho matce, ale už chce utéct. Chce tě poznat, usmála se kamarádka.
Tak proč? Na počest čeho?
Když věříš Vítově matce, říká, že jsi perfektní žena hezká, s charakterem a dobrá kuchařka.
Mluvíme teď o Vítově matce a o mně?
No, asi se ti budou líbit lidé, kteří už s Vítou nežijí, povzdechla se kamarádka.
Od té chvíle Natálka poslouchala cizí názory, ale měla vlastní hlavu a nechtěla věřit všemu, co se šíří, a nezapomínala být opatrná k mužům, kteří neustále zmiňují svoje bývalé a jsou bolestně připoutaní k matce.
S takovým machó život prostě nevyjde máma bude vždy na prvním místě. Možná to tak má být, ale s rozumem. Souhlasíte?
Napište do komentářů, co si o tom myslíte, dejte lajky.
Přátelé, pokud chcete číst další naše příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na like. To nás motivuje psát dál!
