Marek, co to je? přísně zeptala Běla, držíc v rukou košili. Co je to za růžovou skvrnu? Někdo použil rtěnku? No teda, zase jsi zůstával až pozdě v práci
Bělo, co to myslíš? unaveně odpověděl Marek, když si balil pracovní věci. Jsem z noční služby. Jaká rtěnka? V našem oddělení jsou ženy jen sestra Naděje. Opravdu Jsem zničený.
Běla si otřela rty, zamáčkla košili a zamířila ke sprše. Marek dlouze vzdychl.
Už přes šest měsíců Běla a Marek spolu. Vypadalo, že je vše v jejich životě dokonalé, jen jedna věc kazila klid Běla byla strašně žárlivá. Nacházela si podezření i tam, kde ho zjevně nebylo.
Podívej, vzlykla Běla. On mi určitě podvádí. Podívej se na to.
Natáhla košili sestře a zkřížila ruce. Byla zcela rozrušená.
Jindřiška, Běliná sestra, se podívala na košili, nasála skvrnu a rozesmála se.
Co si děláš! zčervenala Běla.
To je jen omáčka z jahod, vysvětlila Jindřiška.
Běla hned košili odtrhla a nasála. Překvapení se mísilo s rozpačitostí.
Čas se uklidnit, Bělo. Nemůžu pochopit, odkud máš takové podezření.
Posadila se naproti sestře.
My jsme teprve začali, přiznala Běla, oči skloněné k zemi. Vytáhla jsem ho z předchozího vztahu. Rozumíš? Zradil mě s bývalou. A já Zpočátku jsem si myslela, že odejde, ale pak jsem pochopila, že ne odejde. A ještě jak. A
To není důvod k hádkám o nevěře. Nauč se důvěřovat.
Důvěřuji, namítla Běla. Jen se bojím, že ho ztratím.
Jindřiška jen pokrčila rameny, nevíc řeči neměla.
Kde jsi byl? zeptala se Běla, ruce spojené za zády. Je už první hodina ráno.
Marek unaveně povzdechl.
Bělo, nechala jsi mě s klukama večer, koukali jsme na fotbal. Trochu si odpočinuli. Co je špatně?
Děda už je doma, volala jsem Lízku. Kde jsi byl poslední dvě hodiny?
Děda odešel dřív, protože slíbil ženě, a já s Petrem zůstali. Bělo, uklidni se. Jdu spát.
Marek vešel do ložnice a lehl. Snažil se zapomenout na její chronické žárlivosti, chtěl mít zase lehké srdce. Ale Běla vždy něco pokazila, jak obvykle.
Běla vyšla z obchodu a mířila k domu. Do telefonu se tak zabírala, že si nic nevšimla. Náhle se ohlédla a zvolala: za rohem u silnice se držela blondýnka, která se Marekovi radostně něco vyprávěla a on ji bez ostychu přitiskl k sobě.
Běliny oči se zastřily, hodila košík s potravinami a vběhla k muži. Chytla ho za ruku a odtáhla stranou.
Věděla jsem! vykřikla Běla. Věděla jsem, že mě podvádíš. Jsi bezcitný! Všechny ty roky jsi mě klamal! Ne, zavrtěla hlavou. Byla jsem v pravdě! Ty podvodníku!
Marek se tvářil zamračene, ruce svíraly se v hněvu, oči zračeně dopíraly blondýnku, která nic nechápala.
Bělo
Neodvážej se se mnou mluvit. Vím, co řekneš. Nechci slyšet žádná výmluvná.
To je moje sestra. Poloviční, přerušil ho Marek.
Cože? Běla ztuhla.
Dcera tety Ireny. Znám ji. A Věra je moje sestra, vyrostly jsme spolu. Raději se vrať domů, tam si promluvíme.
Běla se podřídila a odešla, jen rychle mrknula: promiň.
Marek se vrátil domů pozdě. Byl naštvaný. Rty svíral tak těsně, že se zdálo, že je nemá, a oči ani neviděly Bělu.
Mareku
Už mě to nebaví, přiznal. Nemůžu pochopit, odkud máš tak silnou žárlivost. Každý den od našeho začátku slyším jen výčitky. V tvých očích je neustálé podezření. Žárlíš na pacienty, sestry, doktory, na každou lampu na ulici. Už to přesahuje hranice a jsem úplně vyčerpaný.
Mareku! křičela Běla. Chceš se se mnou rozloučit? Prosím, miluji tě! Promiň se, prosím. Nevím, co se se mnou děje, ale budu se snažit, aby se to už neopakovalo.
Běla se téměř srolovala kolem něj, chytla ho za ruce a hleděla mu do očí. Marek ji litoval, opravdu ji miloval a dokonce ukončil vztah, který trval půl dekády, jen pro ni. Nikdy si nemyslel, že bude mít odvahu takhle jednat, ale Běla přemohla jeho duši. A teď teď ho požíraly pochybnosti zevnitř.
Miluji tě, zašeptal, sevřený její ruku a setkali se pohledem. Ale všechno, co děláš, je šílené. Nemohu tak dál
Už nebudu, vyplakala Běla. Nikdy. Jen zůstaň se mnou. Nechápeš, že bez tebe nedokážu žít.
Marek vydechl a přitáhl ji blíž. Nemohl ji opustit, i po tom, co udělala.
Několik měsíců jejich vztah byl výborný, Běla už neprojevovala žárlivost alespoň ne navenek a Marek si užíval její společnost, aniž by dříve odcházel do práce.
Přišla podzim a sezóna nachlazení, pacientů se přibylo. Marek fyzicky už nemohl přijít dřív, byl vyčerpaný, tak večeřel doma a šel spát.
Běla znovu začala mít podezření. Zpočátku se snažila mu věřit, neptala se, proč košile voní cizími parfémy. V práci měli převážně ženský tým, těžko se v tom něco dalo skrývat. S každým dnem však podezření rostlo, sledovala ho, prohlížela košile, snažila se něco zjistit.
Jednou po práci šel Marek rovnou do sprchy. Tentokrát byl rychlý, chtěl co nejdřív do postele. Skoro tiše otevřel dveře a uviděl, jak Běla šustí v jeho telefonu.
Bělo Co to děláš?
Dívka se zachvěla a hned odložila telefon.
Jen volat musím.
Marek zamířil na růžový obal telefonu ležící na posteli.
A svůj nemáš?
Je vybitý.
Na displeji se rozsvítilo, někdo napsal:
Vážně? Úplně vybitý? Tak ještě i lžeš. zamračil se Marek a pokrčil obočí. Možná se mám o tobě víc dozvědět? Co?
Promiň, skláněla hlavu Běla.
Takže jsi našla, co jsi hledala? Místo Marpl podrážděně řekl Marek.
Běla zavrtěla hlavou.
Marek potichu šel k šatníku a začal sbírat věci. Běla vyskočila z postele, chytila ho za ruku.
Prosím, ne! To už nebudu. Důvěřuju ti Mareku!
Ne, Bělo, už jsem jednou odpustil, podruhé už nechtěji šlápnout do pasti. Už mě to nudí. Chci žít klidně, důvěřovat a vědět, že mi důvěřují. A to není život
Po půl hodině měl sbalené všechno pod rukama. Běla seděla na posteli s koleny sevřenýma rukama.
Miluji tě. Opravdu. Ale dál to nejde. A ty? Nezměníš se.
Marek opustil pronajatý byt a vrátil se k rodičům. Skutečně byl vyčerpán.
Nedůvěra vždy rozdrtí vztah, ať je jakkoli silný. Pak člověk soudí jen sám sebe. Možná Běla cítila, že Marek jednou podvede, tak jako podvedl bývalou. Ale právě ona si ho vybrala. Nikdy se láska ani přátelství bez důvěry neudrží. To byla její největší chyba.
