Na fabrice si chlapi z příjmení Radka občas dělali srandu. Vlastně i ženské, hlavně když jeho příjmení slyšely poprvé. Takže když se ráno na vrátnici objevila nová vrátná, ženská kolem čtyřicítky, a když si bouchnula jeho průkazku a přečetla jeho příjmení, hned se začala usmívat.
Jé, Dlouhý! To je teda příjmení, vy to fakt máte v občance?
No, jak vidíš, usmál se Radek a přešel rovnou na tykání, protože vrátná vypadala vesele a mladší než on. U nás v rodině už po generace.
A kde se to u vás vzalo? Dlouhý přece není až tak běžný… vyzvídala.
Radek měl už dávno nacvičenou odpověď, jak z toho humorem vybruslit.
No, prý jedna moje prababička kdysi tancovala s vodníkem někde na Berounce. Tak asi proto. A místo pentle si odnesla příjmení Dlouhá a dědilo se dál!
Ženská místo aby se zasmála, udělala takový výraz, že i Radek se musel rozesmát.
Jako vážně? zašeptala.
Jak jinak! Od té prababičky máme prý v rodině nadpřirozené schopnosti. Takže bacha na mě, krásko! Kdyby něco, v noci se proměním v polednici a přijdu ti pošeptat cosi do ucha. Nespíš pak až do rána!
Po té větě se na něj podívala divně a pak docela přísně řekla:
Hele, mě nestraš, jo! Já si s polednicí poradím. Dělej, neblokuj frontu.
Večer, když Radek šel z fabriky, vrátná měla službu znovu. Jakmile ho uviděla, přivřela oči.
Hele, co jsi dneska tak nevrlá, krasavice? zeptal se jí pobaveně.
Nejsem žádná krasavice! Jsem Jana Zelená a nekoukej na mě, jdi dál!
“Tak mám na průšvih zaděláno,” napadlo Radka, když vycházel. “Asi nemá smysl jí dál něco říkat, není typ na vtipy…”
Ráno už na vrátnici nebyla. Ale u oběda, když Radek v kantýně baštil bramborovou kaši s karbanátkem, přisedla si k němu a sykla tiše:
No, přiznej se, Dlouhý! To tys byl u mě v noci, viď?
Radek se málem utopil v kompotu.
O čem to mluvíte, Jano? Jak jako já?
Nedělej blbce! Ty jsi mě varoval, že si máš dávat pozor.
A co se vůbec stalo?
No, slíbil jsi, že přijdeš v noci v přestrojení za polednici! Slíbil, nebo ne?
Panebože, to byl přece vtip! Když se to řekne nahlas, je to jasné, ne?
Jasan, vtip. A kdo mi v noci stahoval peřinu z postele a sahal na nohu?
Radek na ni vytřeštil oči.
Jako fakt? Vy si myslíte, že jsem vám lezl do okna?
No, jak jinak? Ruku jsem poznala!
To vážně nevím, možná váš exmanžel?
Jsem pět let rozvedená! Byl jsi to ty!
Ale proč bych to dělal?
Jsi Dlouhý! A tvoje babička brala s vodníkem, tak co bych čekala!
Říkám, že je to vtípek! Stejný říkám každému a každý se zasměje
No, a mně ses došel krátit život. Mračila se na něj, až měl Radek pocit, že ho propalují laserem. Celou noc jsem nespala, jen jsem slyšela šramot a měla husí kůži.
To se vám jen zdálo, přísahám, že to jsem nebyl já, bránil se Radek.
Ale Jana zavrtěla hlavou.
Takhle z toho nevyvázneš. A rozlouskneš si to sám sám sis to nadělil!
Cože? Jak jako?
U holek na dílně jsem si zjistila, že jsi svobodný.
A co má být?
Takže dnes půjdeš se mnou domů a hlídáš mě! Nikomu tím neuškodíš, že jo?
Jak jako s vámi? Co tím myslíte?
Budu v klidu spát a ty mě budeš chránit před polednicema a zlýma duchama. Sama už ve tmě neusnu a se světlem to nejde.
Radek pochopil, že odpor je marný.
Dobře A kdy mám přijít?
Po směně. Zajdem ke mně, dostaneš večeři, pověsím ti deku vedle postele a v devět tě vzbudím. Celou noc budeš můj strážný anděl.
A upřímně? Od té doby už Radek od Jany neodešel. Ženská to byla sice trochu nervózní a bojácná, ale starala se o něj, hezky vařila a nakonec byla i laskavá. Co víc by taky chlap od ženské chtěl? Jen trošku něhy a porozumění. Nic víc.
