Vystudovala jsem ekonomii a před pár měsíci jsem nastoupila jako účetní do jedné firmy…
První dny práce mě vrátily o několik let zpátky, když jsem dělala přijímací zkoušky a pak semestrální zkoušky.
Nikdy nezapomenu na posměch, s jakým se na mě ostatní dívky dívaly – zanedbaná, módní, nalíčená, ucouraná.
A já – chudá venkovská holka, která umírala hrůzou, aby jí neujel ranní vlak, aby si nespletla tramvaje a autobusy a nepřišla pozdě na zkoušky. Bylo mi úplně jedno, co si vezmu na sebe a jak budu vypadat.
Když mě přijali, věci se nezměnily. Pořád se na mě dívali svrchu a smáli se mi, když jsem chodila ve sněhu v jediných uzavřených botách.
Nezáleží na tom, odkud jste, ale jaký jste člověk.
Míjeli mě jako předmět, když jsem stála zmrzlá a foukala si na ruce, abych si je zahřála.
Nejdřív mě nikam nezvali, pak začali dělat pravý opak.
Pořád na mě křičeli, abych s nimi šla na kafe nebo „na něco k jídlu“, protože věděli, že nemám peníze a – nechtěla jsem – odmítla bych je.
Posměšky a urážky ostatních mě sblížily se Stefanem, který byl stejně jako já z hlubokého venkova, chudý, nemoderní, kolega, který dělil peníz na dvě poloviny.
Nikdy se ze mě a z něj nestal přítel, ale dodnes jsme přátelé, opravdoví přátelé, spoléháme jeden na druhého a pomáháme si.
Oba jsme vyšli z kostí – on začal pracovat v rodném městě, aby byl blíž rodičům a mohl jim pomáhat.
Já jsem se musela usadit v hlavním městě, protože nedaleko bydlí moje sestra, která sama vychovává neteř a potřebuje mě.
Nikdy předtím jsem se o tyto zkušenosti s nikým nepodělila.
Nedávno však jeden z mých bývalých kolegů přišel pracovně na mé nové pracoviště. Byla nafoukaná a zmijí, dokud jsem ji neuvedla na pravou míru.
Vysvětlila jsem jí, že papíry, které přinesla, jsou naprosto špatné, a co hůř, mohly by uvést v omyl mé šéfy. Otevřela jen jednu pusu, ne tu na mluvení.
Ale poté, co jsem jí vysvětlil, že v této kanceláři se hlas nezvyšuje, stáhl se jí ocas.
Opravdu jsem se jí chtěla pomstít za výsměch a ponížení, kterému mě ona a její přátelé vystavili, ale nemohla jsem.
Usoudil jsem, že odhalení a velké nároky jí stačí.
Jsem ráda, že jsem se nenechala takovými jako ona zdrtit.
