Nikdy jsem svoji manželku nemiloval, i když jsem jí to už mockrát řekl. Ona v tom ale nebyla vůbec vinna žili jsme spolu v klidu a pohodě. Nikdy jsme se nehádali, nikdy mi nic nevyčítala byla laskavá a trpělivá. Jediný problém mezi námi byl, že v našem vztahu nebyla žádná láska. Kuchyňské a jídelní nádobí.
Každý večer jsem ulehal a ráno vstával s myšlenkou, že od ní už konečně musím odejít. Najít si ženu, kterou bych dokázal opravdu milovat.
Ale měl jsem na to vůbec sílu? S Danielou mi bylo vlastně dobře. Kromě toho, že má talent pro domácnost, je moje žena také výjimečně krásná. Dodnes mi moji kamarádi závidí a pořád nechápou, čím jsem si takové štěstí zasloužil. A já sám vlastně vůbec netuším, proč si mě Daniela vybrala.
Jsem úplně obyčejný chlap ničím nevyčnívám z davu. A ona mě přesto miluje Je to zvláštní.
Právě její láska a oddanost mě často nenechávaly klidným. A ještě víc mě trápila její krása. Dobře jsem si uvědomoval, že když překročím práh našeho bytu a navždy přetrhám vazby, ihned se u ní objeví nějaký nový zájemce. Bohatší, pohlednější, úspěšnější.
Když si jen představím, jak ji někdo jiný objímá málem se z toho zblázním. Daniela je prostě moje, i když k ní vlastně nic necítím. Nikdy jsem ji nemiloval. Vzal jsem si ji, protože mi lichotilo, že vedle mě bude tak nádherná žena.
Ale je vůbec možné prožít celý život bez lásky? Myslel jsem, že mi to půjde, jenže jsem se mýlil. Kuchyně a jídelna.
Musím jí zítra všechno říct, uložil jsem se s tím v hlavě ke spánku.
Ráno u snídaně jsem se rozhodl, že s ní promluvím upřímně:
Danielko, posaď se na chvilku. Musím ti něco důležitého říct.
Poslouchám tě, miláčku.
Představ si, že bychom se rozvedli, každý by šel po svém v Praze, každý žil někde jinde
Daniela se zasmála:
To je ale zvláštní představa Má to být nějaká hra?
Počkej, dopovězím to. Je to pro nás oba důležité.
No dobře, představuju si to. Dárky pro manželku.
Řekni mi upřímně: kdybych od tebe odešel, našla by sis někoho nového?
Ondřeji, co se s tebou děje? Proč bys měl odcházet z našeho vztahu?
Protože tě nemiluji. Nikdy jsem tě nemiloval.
Prosím? To je nějaký vtip? Nerozumím tomu
Chci od tebe odejít, ale nedokážu to, protože jen myšlenka na to, že bys byla s někým jiným, mě ničí.
Daniela na chvíli ztichla, přemýšlela a pak řekla:
Lepšího, než jsi ty, si určitě nenajdu. Takže klidně běž, nemusíš se bát, že bych byla s někým jiným.
Slibuješ?
Samozřejmě, usmála se Daniela. Dámské doplňky.
Ale kam vlastně půjdu?
To jako nemáš kam jít?
Ne, jsme spolu celý život. Možná bychom ho měli dožít spolu pronesl jsem tiše.
Toho se vůbec neboj. Po rozvodu naši byt prodáme a každý si pořídíme malou garsonku.
Vážně? Nečekal jsem, že mi tolik pomůžeš. Proč to děláš?
Protože tě miluju. A když k někomu cítíš lásku, nemůžeš ho u sebe držet násilím.
Pár měsíců po rozvodu. Za pár týdnů jsem zjistil, že Daniela svůj slib stejně nedodržela a velmi brzy si našla jiného muže. A o bytě, který zdědila po babičce, ani neuvažovala, že by ho prodala.
Zůstal jsem úplně sám a s prázdnou osamělý, jak prst. Jak po tomhle věřit ženám? Opravdu nevím
Co si myslíte o Ondřejovi?
Tento příběh je inspirován skutečnou událostí, kterou nám svěřil čtenář. Jakákoliv podobnost se jmény nebo místy je čistě náhodná. Všechna použitá fota jsou pouze ilustrační.
Život nás někdy postaví před těžká rozhodnutí a někdy o lásku můžeme přijít jen proto, že si ji nevážíme, když ji máme. Láska není o tom někoho vlastnit. A člověk by měl být vždy upřímný, především sám k sobě. Jinak nám život ukáže, jaké to je ztratit opravdu vše.
