12. března
Když jsem se dnes opět díval, jak Matěj čmárá v sešitě dalšího Batmana místo zadání slovní úlohy, s manželkou nám bylo jasné, že světlé a bezstarostné zítřky čekají v naší rodině jen naši kočku Mici. Desítky doučovatelů nedokázaly syna přimět, aby si zamiloval matematiku nebo češtinu naopak, s každým dalším zažil Matěj větší únik do filozofie. Svět je podle něj jen shon a zbytečnosti. Skutečné štěstí je podle Matěje lelkování, věnečky z cukrárny a pohádky na mobilu.
Když už jsme s manželkou naprosto rezignovali, našel jsem na internetu zvláštní inzerát: Prodám činku a vypěstuji u Vašich dětí lásku ke škole i sportu. Vlastní metoda. Pracuji s matematikou, dějepisem, češtinou, angličtinou, bicepsem, tricepsem, nohama, rameny, literaturou, hrudníkem. Radek.” Beznaděj byla tak velká, že naše rodičovská ostražitost zmizela jako pára nad hrncem. Vytočil jsem číslo a po několika tónech z reproduktoru zazněl těžký, udýchaný hlas.
Slyším vás, ozvalo se mezi duněním železa.
Dobrý den, volám kvůli inzerátu.
Činku už nemám, řekl Radek a už se chystal zavěsit.
Ne, ne, potřebuji doučit syna matematiku, češtinu, literaturu
Věk, váha, dovednosti žáka?
Stručnost Radka byla úderná a trochu děsivá. Kovové rány v repráku vystřídal svištící švihadlo. Zdálo se mi, že z telefonu dokonce cítím pot.
Devět let, dvacet pět kilo, sčítá už skoro ve sloupečku a
Kolik udělá kliků?
Prosím? otřel jsem si ucho prstem.
Kolik kliků a shybů?
Nevím, snad pět?
Pozná předponu od přípony?
Noto bych se musel zeptat ženy.
Jaké máte doma nástroje?
Nástroje?
Kružítko, úhloměr, expandér, činky?
Dřevěné pravítko
Rozumím. Pošlete adresu, budu tu za hodinu, houkl Radek a do telefonu zařval: Širší postoj, rovná záda! Vám ne, mám teď dějepis. Pak zavěsil.
Chvíli jsem stál s nohama od sebe a srovnanými zády jako pravítko, pak jsem šel za Matějem. Ten reagoval na zprávu o novém doučovateli po svém zesílil telku a poprosil o čaj s rohlíkem. Věda i učení pro něj byla jedna dlouhá nuda.
Za hodinu někdo zazvonil. Manželka se podívala do kukátka a uviděla hrudník, za který by se nemusela stydět ani paní z posilovny. Dobrý den, naklonil se do předsíně mohutný Radek, vonící po kokosovém šamponu a zabalený v tílku napjatém na svalech. Kde máte toho olympionika?
VVVíťa, vypadlo z ženy. To je asi ten vyvalený majitel oktávky, kterému jsi sliboval pod stěračem, že mu vylepšíš zrak.
Omlouvám se, to je nějaký omyl, já jsem oftalmolog tedy byl jsem…
Teď jsem Radek Veselý, doučovatel, přerušil ho Radek.
Aha, to jste vy, objevil se Víťa v předsíni. Promiňte, nepoznali jsme vás. Můžu vám vzít tašku?
Jakmile se dotkl jejího ucha, Víťu tíha tašky srazila na podlahu. Mici v panice prosvištěla dvě místnosti a zabouchla za sebou dveře.
Co v tom proboha máte? funěl Víťa při vlečení tašky do dětského pokoje.
Výukový materiál. První stupeň a praktické předměty.
Matěj byl jako vždy zabořený v gauči a s mobilem v ruce. To, jak návštěva vtrhla do jeho pokoje, ho vytrhlo z letargie.
Tahni! Tahni! křičel Víťa, ale bylo pozdě. Radek se rozhlédl po místnosti.
Máte vrtačku?
Na co?
Potřebuju ji na trénink češtiny.
Radek z tašky vytáhl hrazdu, boxerský pytel a švihadlo.
Spíš se zeptám souseda, vyrazil Víťa, funící únavou. Zatím se seznamte. Tohle je Matěj. Postavil syna vedle Radka ten byl oproti klukovi jako obr.
Odkud máte ty svaly? povídá Matěj místo pozdravu.
Počítal jsem je ve sloupci, odvětil Radek a začal na podlaze skládat závaží z činky.
Tak, pustím vás do toho, běžel Víťa z pokoje.
Jste silnější než Batman?
A kolik zvedne Batman na bench?
Matěj nechápavě zavrtěl hlavou.
Nemám rád učení, přiznal hned úvodem.
Nech to slabochům. My budeme trénovat břicho.
Radek se položil na koberec a pustil se do sed-lehů. Matěj jen stál a čekal, až ten podivný doučovatel odpadne, ale ten měnil tempo a přidával závaží. Po břišácích přišly na řadu jednoručky, expandér, na závěr kliky.
Tak co, zapamatoval sis všechno? Chceš být silný? Nebo chceš jako tvůj mutant strávit život v pavučině a prachu?
Matěj zavrtěl hlavou.
Tak pojď, cvičení tři krát čtyřicet pět mínus třicet devět. Začínáme břichem.
Kolik je to?
No, to právě zjistíš.
Vrtačku jsem nenašel, jen elektrickou vrtačku, vtrhl do pokoje Víťa, ale když uviděl syna v kliku, přestal mluvit. Přijdu později, zašeptal a zavřel za sebou.
***
Druhý den ráno, v půl šesté, se rozezněl zvonek. Sotva jsem rozlepil oči, pln hněvu jsem šel do předsíně profackovat nečekaného návštěvníka, jenže při pohledu na pleš Radka jsem získal dojem, že bych ani nevyhuboval tolik, kolik by bylo potřeba na takovou horu.
Dnes máme dějepis a zeměpis. Oblečte kecky, tričko, kraťasy. Běháme dlouhou trať, poznáváme terén a historii města.
Ještě chodí do třetí třídy, tyhle předměty tam nejsou, zívl jsem.
Do programu patří i recitace básní. Půjde někdo z vás s námi?
Ne, díky, já měl ve škole samé jedničky.
V kterém roce odešli Mongolové z naší oblasti?
Musím do práce, jdu vzbudit kluka, vytrhl jsem se a zamířil do pokojíku.
Nechce vstávat.
Oblékněte ho, cestou se probere, prohlásil klidně Radek.
***
Třikrát do týdne Radek zvonil u našich dveří a zahajoval trénink. Pondělí: prsa-triceps-ramena-matematika-čeština; středa: záda-biceps-literatura-angličtina; pátek: nohy-zeměpis-dějepis. Za tři týdny přišel Matěj do kuchyně bez trička vystavoval své nové břišní svaly a já jsem rychle zakrýval své pivní bříško konvicí. Z kluka se stal silnější, narovnanější, a dokonce nás začal napomínat, že pořád sedíme a nic neděláme.
Víťo, něco se mi to nelíbí, povídá manželka u večeře. Vždyť víš, co si Matěj přál k narozeninám?
Vím, Xbox, říkám.
Ne, švédskou stěnu a mixér na smoothie! Bojím se, že ten Radek není doučovatel, ale nějaký cvok ze sportu, který nám kluka zničí.
Ale vždyť s ním dělá i matiku.
Viděl jsi u něj někdy učebnici?
Kalorickou tabulku.
No právě. Siláci nikdy nebyli no, žádní géniové.
Tak snad je lepší silák než slabý knihomol?
Radši normální dítě! Chci to zastavit.
Ozval se telefon.
To je jeho třídní učitelka, povídá manželka a přijímá hovor.
Ano? Co provedl? Jasně, hned přijdu.
Co zase?
Matěj udělal rozruch ve škole. Vidíš? Nedopadne to dobře.
Jdu s tebou.
***
Taxíkem jsme dojeli do školy, kde nás rovnou posadili ke ředitelce.
Tohle je ten váš doučovatel, dítě chodí do třetí třídy a už ho voláme na koberec, reptala jedna z matek.
Co se vůbec stalo?
Učitelka začala vysvětlovat:
Matěj na chodbě nutí děti cvičit shyby a počítat to podle dělení zlomků.
Cože?
No, řadili se pod hrazdu a přidával zátěž, odpověděl Matěj.
Ale ostatní to dělat nechtěli. Matěj je nutil výhrůžkami.
Ale oni mě začali bít, protože jsem je opravoval v češtině, když nadávali.
Jak opravoval?
Vysvětloval jsem jim skloňování slov nemehlo a frajírek. A když mě chtěli bít, řídil jsem se radou Radka Veselého: Máš-li přebytek energie, radši si dej pár shybů a spočítej je po trojicích.
On nám říkal, že když ho ještě jednou někdo naštve, skončí to rovnicemi s neznámou! fňukal jeden kluk.
Takový neandrtálec nesmí být mezi našimi dětmi!
Počkejte, vzchopil jsem se, takže žádná rvačka nebyla?
Ostatní zakroutili hlavou.
Takže na agresi odpovídal můj syn matikou a cvičením?
A běhat po stadionu a učit se Seiferta!
Vidíš, aspoň nebude z našeho syna tupý silák, kývl jsem na ženu.
Ředitelka se najednou usmála: Chtěla bych se vám omluvit Tedy vašemu synovi, je šikovný. Ale protože vaše dítě evidentně zvládá učivo, přeřadíme ho do čtvrté třídy.
V kabinetu nastalo trapné ticho; závist prosákla až do hovězího vývaru vedle ve školní jídelně. Všichni odcházeli se sklopenýma očima.
Na chodbě jsem volal Radka: Radku, máme problém Přeřazují ho do čtvrté třídy, bude potřebovat další předměty.
***
O týden později už Matěj chodil do čtvrté třídy. Brzy poté postoupil na dětské crossfitové závody a začal trénovat na literární olympiádu. O měsíc později mi volal rodič z bývalé Matějovy třídy a žádal kontakt na Radka Veselého.
Postupně vznikl dětský oddíl s kombinovaným zaměřením, kde děti nevyhazovali za slabé sportovní výsledky, ale za špatné známky ve žákovské knížce.
Dnes večer, když jsem pozoroval, jak Matěj sprituje smoothie a recituje při tom básně, došlo mi to:
Někdy stačí jen změnit úhel pohledu, přijmout trochu chaosu a dovolit dětem vybudovat mosty mezi tělem a hlavou. A nakonec být rodičem znamená hlavně věřit, že každý batman má v sobě i trošku Karla Čapka.
