Lenka byla špatná.
Velmi špatná, až ji člověku bylo líto, jak špatná Lenka byla.
Každý se snažil té ženě jasně ukázat, že je špatná.
Špatná a ještě nešťastná.
Samozřejmě, manžela nemá, syn už dospělý, žije si po svém.
Lenka zůstala sama, nikdo ji nepotřebuje.
V pondělí dorazila do práce, kolegyně se navzájem předháněly v tom, co o víkendu všechno zvládly která stihla vyprat, uklidit, která makala na chatě, kdo zavařoval marmelády.
Lenka mlčela. Co má říct? Říct nemá co, chlapa nemá, dítě odrostlo, tak raději drží pusu.
Dnes si požádala o odchod dřív, všechny věděly, že párkrát do měsíce mizí z práce o něco dříve.
Navzájem si s pozvednutým obočím šeptaly, že je to kvůli jejím milencům, vždyť Lenka jich má jistě spoustu. Je přece tak špatná.
Opravdu, velmi špatná.
Ostatní? Všechny ženy vdané, plné práce, pořád něco dělají, ale Lenka, ta je špatná.
Lenko, povzdechla si maminka, co s tebou jenom je?
S čím, mami?
No s tím, že jsi pořád sama. Kdybys alespoň nějakého chlapa našla… ještě není pozdě, ve čtyřiceti dneska rodí kde kdo, mohla bys mít další dítě.
Ale mami, proč bych měla hledat nějakého chlapa? Proč mít další dítě s někým, koho vlastně ani nepotřebuju? Se synem jsem spokojená, Vojtěch mi bohatě stačí…
A chlap, jak říkáš, co já s ním? Vždyť mám Ondřeje.
Lenko! rozčilovala se matka, Ondra není tvůj chlap!
A proč by nebyl? Pozve mě na večeři, dává mi dárky, pomůže s dovolenou, neprudí mě, neposílá mě umývat okna na chalupu jeho matky, nepráská na mě ponožky, ani nevyžaduje večeři, problematický není, gauč neokupuje.
To je pohoda.
Pohoda? No, veškerá tahle pohoda padla na bedra jeho chudáka manželky.
A ty bys chtěla, aby padla na mě? Děkuju, už jsem dvakrát byla vdaná a od toho štěstí jsem utíkala jako splašená.
První muž, otec Vojty, pokud si vzpomínáš, to byla tvoje iniciativa vdávat se těsně po osmnáctinách, protože je starší, rozumnější, vážnější, má mě rád, váží si mě a má vlastní byt, že mami?
Pět let jsem byla zavřená jak v base. Nepovolil mi ani studovat, do města k holkám jsem nesměla a o syna se moc starat také ne mladá, prý něco pokazím.
Ale zato jsem prý byla v bílém zlatě. To určitě.
Jednou za měsíc mě vyvedl ukázat lidem, aby viděli, jak má mladou ženu, správnou, žádná panenka. Sám na panenky nezapomínal, občas zašel…
Když jsem nakonec utekla a podala žádost o rozvod, díky za babičku, která mi pomohla, chtěl zpátky i mé ponožky…
Podruhé už jsem se vdávala z lásky. Studovala i pracovala, pamatuješ, mami? Přes den škola, pak šichta, aby ses nemusela trápit, že živíš mě i vnuka…
Lenko! Jak to můžeš říct? Vždyť já ti nikdy ani polívku neodepřela!
To ne ty, maminko… Ale ještě tu byl někdo další. Někdo, kdo si myslel, že se ti pověsím na krk i s dítětem.
O kom to mluvíš?
O tátovi, o kom jiném. A bratr Péťa tehdy nikdy nepomohl, vždyť máme mámu, která vše zařídí…
Ty makáš na dvě směny a ještě vaříš, uklízíš, pereš…
Tak jsem se nakonec vdala z velké lásky, protože bez lásky už jsem žila.
Co se změnilo?
Nic. Jen starostí přibylo. Byla z Leny Angelíny, teď jsem Lenka ta, co všem dluží.
Milenec na gauči, Lenka v práci, odpoledne pro syna do školky. Neodvážila jsem se nikdy zatížit chlapa není to dítě jeho, a i kdyby bylo, stejně to není jeho věc.
Nákupy, dítě, tašky v ruce, auto nikde. K čemu by bylo, muž ho přece potřebuje víc.
Však všechny ženské přece žijí takhle, co to znamená “unavená”? A kdo udělá večeři?
Uvařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno a honem uspokojit muže, aby mu, nedej bože, nechyběla láska, jinak uteče napřed jiné.
Peníze nestačí? No tak to synovi nestačí; kdybys měla jeho vlastního, možná by se rozjel, ale ne, hledej si jiného, kdo tě bude živit, já nejsem blázen.
Co že nedostaneš na opravu svého auta? My jsme přece rodina…
Porovnej si, kolik kdo vydělává, kdo má větší štěstí…
Odcházíš? Tak jdi, kdo tě s dítětem bude chtít…
Tak jsem byla za toho, co vydělává víc i míň, rozdíl žádný.
Všem bylo fajn, jen mě nikdy, mami, nikdy nebylo dobře.
Lenko, ale takhle žije každá.
Tak ať žijou, mami! Já už žít takhle nechci.
A co jsi dělala v sobotu?
Péťa s Terezou k nám nechali Šárku a Vítka, byli jsme venku, dělala jsem palačinky. Trochu jsem uklidila, večer děti uspala, tátu nakrmila, prala jsem a potom při žehlení málem usnula. Ráno malí hned palačinky chtěli, tak jsem jim udělala snídani, pak zase Péťa s Terezou přijeli, upekla jsem kuře, nakrájela saláty, pizzu jsem dělala večeřeli jsme, uklidila jsem a padla do postele v jedenáct. V noci mě táta vyhnal z gauče do postele…
Mami, já si nevzpomínám, že bys někdy takhle chtěla hlídat Vojtu. Že bych ti někdy nechala dítě a šla relaxovat?
Lenko, byla jsi až moc samostatná, tyhle vaše děti…
Chceš vědět, jak jsem prožila minulý víkend, mami? V pátek volal Vojta, jestli nezvládnu kocoura Miňu na víkend, chtějí jet s Martinou na hory. Jasně, že zvládnu.
Miňa je kočka Martinina, aby sis nemyslela, kdybys byla míň pohlcená Péťou a jeho rodinou, možná bys věděla, jak žije tvůj starší vnuk.
Dovezli mi kocoura, dovlekli pizzu a zmizli.
Večer jsem si dala pizzu, zalehla do postele a dívala se na seriály. Nemusela jsem v sobotu ráno nikam vstávat.
Ráno jsem nakrmila kocoura, uvařila si kafe, setřela prach, hodila prádlo do pračky, chtěla jsem ti zavolat a pozvat tě do galerie nebo jen posedět.
Telefon zvedl táta, ty jsi byla zaneprázdněná, prý jsi měla mokré ruce. Odsoudil mě za lenošení, že pracuješ dnem i nocí, dřeš s vnoučaty, a já si courám po kavárnách.
Chtěla jsem se urazit, ale už to nemá smysl on má vždycky pravdu.
V galerii byla výstava tvého oblíbeného malíře, pamatuju, že jsi ho měla ráda. Pak jsem si zašla na kávu, prošla pár obchodů, šla domů, kocour spokojeně spal.
Na další výlet už jsem neměla chuť, pustila jsem si seriál.
V neděli jsme s kočkou prospali až do jedenácti, chtěla jsem tě pozvat na loď po Vltavě, ale telefon zvedla Tereza, že máš práci asi jsi myla nádobí nebo stůl.
Večer volal Ondřej, pozval mě na večeři šla jsem, proč bych odmítla?
Jsem svobodná žena. Nedovídám se žádné podrobnosti, jak to má doma, neobtěžujeme se navzájem svými problémy.
Byl to skvělý večer a v pondělí jsem přišla do práce svěží.
Zkoušela jsem randit s nezadanými, mami.
To je konec světa lepit se na mě kluci, kteří hledají spíš matku, nebo ukřivděnci, třikrát rozvedení s kupou dětí.
Divíš se, mami?
Jedno rande mi tvrdilo, že budu muset milovat jeho děti, protože jsem přece žena, mám to v genech, a on kromě alimentů bude platit své bývalé, protože jaká je, vždycky to bude matka jeho dětí. Zbytek peněz projí pro svůj koníček rybaření. Na oplátku mě prý bude krmit rybami. Když jsem se zeptala, jestli by pomohl i Vojtovi, urazil se: Vojta má otce, ať se postará ten.
Férové, ne?
Tak jsem byla opět za tu špatnou vypočítavou, vychytralou, chtěla jsem cizího muže donutit starat se o moje dítě.
Proto mám teď Ondru, mami.
Ano, v očích všech jsem špatná, ale nestydím se.
Ale bolí mě a je mi těžko ze způsobu, jak žiješ ty.
Proto se tě snažím vytáhnout aspoň na chvilku z domu třeba dnes, když jsem lhala, že potřebuji pomoc.
Mami, já jsem v pořádku. A teď půjdeme, budeme myslet samy na sebe, strávíš ten čas jinak, se mnou, svou dcerou.
Zbláznila ses, Lenko? A co táta?
Co má být s tátou? Je nemocný?
Ne, ale…oběd…
Nevěřím, že oběd není připravený.
Ale musí se ohřát a vůbec Péťa…
Mami! Fakt se můžu urazit já vím, že jsem špatná, tak mi dovol být chvíli dobrá. Pojď, prosím…
V práci v pondělí ženy s povzdechem líčí, jak se přes víkend nadřely odpočinkem.
Lenka se jen lišácky usmívá, každý ví, jak je zlá, odchází s tanečním krokem a na rtech má tajemný úsměv, jako by se smála jen něčemu, co zná jen ona.
Každému je jasné, co se jí asi honí hlavou určitě jen ty nejhorší věci.
