Po práci se Marek rád vrací domů – tam, kde jsou jeho milované dcery a manželka Sára. Dodnes je do své ženy zamilovaný stejně jako v den, kdy se před 17 lety poznali.
Sářin pohled je však jiný.
Podívejte se z jejího pohledu, proč Marek nemůže žít bez své rodiny:
Protože tě asi miluje?
Každý bulharský muž nějakým způsobem miluje. Zvlášť když jeho žena vydělává víc peněz než on, když účty za elektřinu, topení a vodu jsou jen jejím závazkem. A když děti, teď už puberťáci, chtějí peníze na značkové tenisky a džíny jen od maminky, protože vědí, že tatínek je ve státní službě a vydělává jen 550 leva.
Chceš říct, že jeho láska je falešná?
Nechci dávat definice, ale vím, že emancipace udělala ženám medvědí službu.
Před lety jsme ve snaze dokázat, že jsme rovny mužům, zašly příliš daleko. A velká výplata je ten nejmenší problém.
A kde je ten problém?
Že všechny ostatní povinnosti, jako jsou domácí práce – vaření, praní, žehlení; péče o děti a odpovědnost za ně, zůstaly ženskou prací. Jsme geneticky předurčeny k tomu, abychom byly dobrými manželkami a matkami.
Je otázkou výchovy, zda si to manžel uvědomí a převezme alespoň část našich povinností, nebo bude dál předstírat, že je muž, což už dávno není.
A není, protože i on je stále vychováván starým způsobem – být hlavou rodiny. Takže emancipace není pro ženy plus, ale velmi velké mínus. Muži jsou tak pohodlnější a často říkají: „Kdo za to může?
Chtěly jste emancipaci – pro vás emancipace. Mimochodem, v posteli je to stejné.
V jakém smyslu?
A tam se muži vzdali zavazadel. Lehají si s výmluvou, že když budeme nahoře, bude to pro nás lepší. A čekají, až rozkoš skončí, aniž by hnuli prstem. A že my potřebujeme taky rozkoš, ne jenom natřásání, na to nemyslí.
Mluvil jsem o tom s mnoha lidmi – věřte mi, že to tak je. A každý má přece právo na štěstí, ne?
Nevezme si Marek alespoň část péče o děti?
Vždyť v sobotu odpoledne jen vytírá podlahu. A desetkrát během týdne mi vypráví, jak dělá i domácí práce.
Už dělám, že jsem ho neslyšela, protože když otevřu pusu, řeknu další věci, které se mu nebudou líbit. A já nechci mít doma skandály. V kanceláři toho mám dost, doma se aspoň snažím být v klidu.
Takže my ženy jsme oběti emancipace?
Ze všech stran.
Proto se Marek rád vrací domů a holky a já se o něj staráme.
Nic mu nechybí – velká mu udělá salát, malá prostře stůl, pustí v televizi jeho oblíbený kanál a on, rozkročený na křesle, se spokojeně usmívá.
Dá se to nějak změnit, aby to bylo trochu lepší?
Neexistuje.
Také mě učili a vychovávali, abych byla matkou i manželkou.
