Jedna starší paní měla pejska. Její syn jí daroval opravdu drahého, miniaturního pejsánka úplného drobečka. Paní prodělala infarkt a syn jí pejska pořídil, aby babičce trochu zvedl náladu a odvedl pozornost od chmurných myšlenek. A představte si, ono to vážně zabralo!
Babičce, a upřímně, byla to opravdu babička, se začalo dařit lépe. Zdraví se jí začalo rychle zlepšovat! Každý den teď chodila na procházky se svým Mikoláškem, vodila ho na tenounkém vodítku nebo ho nosila v speciální taštičce. Mikolášek proto, že byl malý jako mikroorganismus. Byl náramně mazlivý, poslušný a hravý pes.
Jednou šla babička s Mikoláškem ven, když u nich zastavilo auto. Mladík a dívenka v autě se tak rozplývali nad Mikoláškem, hned jestli si můžou pohladit. Babička s tím moc nesouhlasila, ale víte jak slušnost je v Česku základ, takže nechtěla být za nevrlou bábu. Podala tedy Mikoláška k okýnku auta. Slečna pejska v cuku letu popadla, kluk šlápl na plyn a byli fuč.
Babička za autem běžela, křičela, plakala. Pak upadla, natloukla si pořádně a ztratila vědomí. Sousedé zavolali rychlou, babičku odvezli do nemocnice. Syn přišel do špitálu, maminka byla slabá, rty šedomodré. A jen šeptala: Mikolášku Staré oči se plnily slzami a ona jen tiše vzlykala: Mikolášek
Syn najděte, že? On ty mladé našel. Sousedé si zapamatovali auto to byla taková nápadná Škoda Superb, navíc podle SPZky bylo jasné, kde hledat. Sousedé, co víc dodat – detektivové od přírody! Syn kontaktoval kamarády. Ti ve služebních mundúrech během chvilky zjistili adresu majitele auta. No a ten si žije, panečku… V luxusní vile kousek od Vinohrad, rozhodně netrpí nouzí. A auto za pěkných pár set tisíc korun.
Syn do baráku dorazil, zařídil, aby mu někdo otevřel (jak, to neřešte). A co nevidí Mikolášek tam ležel, nemocný, celé dny nejedl, nepil, jen žalostně naříkal. Když už ani kňourat nemohl, jen tiše vzdychal. Zkrátka, Mikoláška syn vzal zpátky. Jo, opravdu ho vzal na podrobnosti se neptejte. Upřímně, těm únoscům už pejsek byl na obtíž. Mysleli si, že se s tím prckem budou chechtat a místo toho doma fňuká nemocný tvoreček, kterého je jen tak pro nic za nic škoda.
Babička se naštěstí brzy uzdravila. Mikolášek taky. Teď na procházky chodí opatrně, k nikomu se moc nehrnou, a jakmile někdo přichází, Mikolášek hupky šupky mizí do tašky. Všechno dobře dopadlo.
Víš, o co tu vlastně jde? Neber cizí štěstí. Neber cizí lásku. Pro někoho to může být jediné, co ho drží nad vodou. Někdy je člověk žívený právě tím drobným: jiným člověkem, starou tatrovkou v garáži, zahrádkou o třech árech nebo vítězstvím ve vesnickém turnaji v kuličkách.
Právě to titěrné nás drží při životě. Tak neberme pro zábavu cizího malinkatého psíka. Ukradené štěstí stejně nepřinese radost naopak.
Můžeš člověka úplně zlomit. Kvůli něčemu malému, co bylo jeho vším. Duše je prý jen pár gramů těžká. A v nich je celý náš svět.
