Když jsem byla malá, rodiče mě učili, že peníze nejsou tak důležité.
Můžeš být šťastný i bez nich, pokud máš přátele a někoho, kdo tě má rád.
Věřila jsem jim, dokud jsem nevyrostla a nepostavila se realitě.
Vzala jsem si Ivana, milovali jsme se a nemohli jsme se jeden bez druhého obejít.
Jedno po druhém se nám rodily děti a dům byl plný jejich smíchu.
O přátele jsme neměli nouzi.
Často jsme se navštěvovali a setkávali se na dovolených.
Postupně se však všechno změnilo.
Ivana propustili a nám zůstal jen můj plat.
Návštěvy jsme rozkládali a vyhýbali se pozvání k nám domů, protože jsme měli sotva na zaplacení účtů a jídlo.
Stále méně jsme se usmívali.
Žádné štěstí
Bez peněz není štěstí
A můj manžel, který je veselý a zívající člověk, jako by ztratil vtip.
Po několika měsících se mu podařilo najít práci na stavbě jako údržbář, ale dostával minimální mzdu a moc se toho nezměnilo.
Neustále jsme si utahovali opasky.
Doma jsme nemluvili o ničem jiném než o tom, co ušetříme a o co se připravíme.
Protože musíme dětem kupovat nové tenisky.
Já, která jsem vždycky milovala hezké oblečení a dobrou kosmetiku, jsem se naučila nakupovat v second handech a ve výprodejích.
Už nehledím na kvalitu, ale na cenu.
Nesnáším vůni pracího prášku, levného mýdla v koupelně, deodorantu za 1,50. To je pro mě hrozné.
Spolu s nimi začínám nenávidět Ivana, který nedělá nic pro zlepšení naší situace.
Je rezignovaný a jen krčí rameny.
Nemohl nic dělat a my jsme v téhle situaci nebyli jediní.
Zlobím se i na rodiče, že mě nenaučili správnému postoji k penězům, bohužel mě netlačili k tomu, abych si je vydělal.
Protože možná nejsou tím nejdůležitějším, ale jejich nedostatek peněz zabil lásku a vyhnal štěstí z mé rodiny.
